Článek
Předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová ještě ani neodletěla z Asie a Čína začala plnit hrozby, které před její návštěvou Tchaj-wanu směřovala nejen do Tchaj-peje, ale zejména do Washingtonu.
Její armáda nezůstala u „nečinného přihlížení“ a ve čtvrtek spustila námořní manévry, jaké Tchajwanský průliv dlouho nepamatuje. Čínské námořnictvo se při nich přiblížilo ostrovu, který Peking považuje za vzbouřeneckou provincii, na menší vzdálenost než kdykoli předtím.
Podle agentury Reuters čínské lodě dokonce krátce vstoupily do tchajwanských pobřežních vod. Tchaj-wan mluví o faktické blokádě ostrova, protože šest oblastí, kde cvičení probíhá, obklopuje prakticky celý ostrov.
Tři manévrovací zóny zasahují do tchajwanského dvanáctimílového pásma teritoriálních vod. „(Čína) tak naznačuje, že (Tchaj-wan) žádné pásmo o dvanácti námořních mílích nemá, protože je součástí Číny,“ komentuje situaci William Overholt z Harvardovy univerzity. „Tchaj-wan se buď musí bránit jako nezávislý stát, nebo se stáhnout.“
Čínská propaganda označuje manévry za trest kvůli návštěvě Pelosiové v Tchaj-peji, který má zdůraznit, že Čína si fakticky nezávislý ostrov dál nárokuje. Americký deník The New York Times (NYT) ale upozorňuje, že Čína tak zároveň získává nezbytné a cenné zkušenosti, pokud se jednou rozhodne na Tchaj-wan zaútočit a násilím ho ovládnout.
Mapa oblastí, kde probíhá čínské námořní cvičení. Zdroj: BBC
Právě těchto šest tréninkových oblastí si Čína vybrala, protože by byly naprosto klíčové, pokud by chtěla Tchaj-wan zcela odříznout od světa a překazit zahraniční intervenci v případě invaze. V rozhovoru pro čínskou státní televizi to potvrdil profesor vojenské strategie na Národní obranné univerzitě v Pekingu generál Meng Siang-čching.
Zavřít dveře a zbít psa
Jedna zóna zahrnuje nejužší místo Tchajwanské úžiny, další by Číňané mohli využít k zablokování přístavů nebo k útoku na tchajwanské vojenské základny. Generál mluvil přímo o tom, že „vzniká příležitost zavřít dveře a zbít psa“, použil tak čínské rčení o zablokování únikových cest nepřítele.
Že Čína manévry skutečně využívá jako přípravu pro budoucí invazi, je přesvědčená i analytička mezinárodních vztahů Oriana Skylar Mastrová ze Stanfordovy univerzity. „Pod rouškou vysílání signálů prostě testují svou schopnost provádět komplexní manévry nezbytné k obojživelnému útoku proti Tchaj-wanu,“ řekla NYT.
Zatím není jasné, jak daleko do tchajwanských vod se Čína během cvičení, které má skončit v neděli, odváží. Tchajwanskou připravenost by mohla otestovat například odpálením raket do teritoriálních vod nedaleko pobřeží.
Čínská státní média dokonce zmínila možnost odpálení raket z čínské pevniny, které by přeletěly Tchaj-wan a dopadly východně od ostrova. Pokud by tchajwanská armáda reagovala, Čína by krizi mohla dále eskalovat.
Čína ostatně už ve čtvrtek podle Tchaj-wanu odpálila balistické rakety poblíž souostroví Ma-cu, které je pod správou Tchaj-peje, ale leží nedaleko čínských břehů. Její rakety dopadly také do japonské výlučné ekonomické zóny.
Současné čínské manévry okolo Tchaj-wanu jsou skutečně bezprecedentní. Ani při poslední vážné krizi v regionu před 25 lety Čínská lidově osvobozenecká armáda (ČLOA) tak daleko nezašla a tchajwanské pobřežní vody nenarušila.
„Je to vzkaz mezinárodnímu společenství, jehož cílem je zdůraznit zvýšenou kapacitu ČLOA dávat najevo sílu dál od čínské pevniny a je to signál, že Čína dokáže ostrov obklíčit,“ řekl NYT Brian Hart z Centra pro strategická a mezinárodní studia. Zároveň poukázal na to, že manévry komplikují námořní dopravu okolo Tchaj-wanu.
Tchajwanci jako Ujguři
I pokud Peking teď situaci nějak neeskaluje, jeho dlouhodobé úmysly jsou přinejmenším od nástupu stávajícího prezidenta Si Ťin-pchinga zřejmé: připojit ostrov k Čínské lidové republice. A to klidně silou, jak už dali několikrát najevo představitelé komunistického režimu.
Ve středu se v tomto směru vyjádřil například čínský velvyslanec v Paříži Lu Ša-jie, který v rozhovoru pro televizi BFMTV zároveň naznačil budoucnost „vzbouřenecké provincie“.
„Po opětovném sjednocení bude následovat převýchova,“ prohlásil a použil tak termín, kterým čínské úřady popisují svůj přístup vůči muslimské menšině Ujgurů, který některé západní země označují za genocidu.
Čínské tábory na „převýchovu“ Ujgurů
Čína odmítá do kritizovaných zařízení v provincii Sin-ťiang vpouštět zahraniční pozorovatele. Podrobnosti o těchto koncentračních táborech ale odborníci a aktivisté odhalují i na dálku, architektka Alison Killingová k tomu použila satelitní snímky. Podrobnosti Seznam Zprávám popsala v rozhovoru:
Pomáhají také úniky souborů dat čínských úřadů, jeden takový analyzoval antropolog Adrian Zenz:
Řada analytiků ovšem už od ruské invaze na Ukrajinu, jež vyvolala další spekulace o čínském útoku na Tchaj-wan, upozorňuje, že Peking v současnosti na dobytí ostrova nemá kapacity. A pokud by se k němu odhodlal, skončilo by to krvavým masakrem.
„Přestože má největší loďstvo na světě, není nejsilnější, tím disponují Spojené státy. Čína prý nemá dostatek potřebných výsadkových lodí, nemá dostatek vojenské techniky, aby obsazení Tchaj-wanu proběhlo rychle. I kdyby ho nenapadla, Čína se díky Ukrajině učí, jak svět na takový konflikt reaguje. Ale stejně tak se učí i Tchajwanci,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy novinář Tomáš Etzler.
„Jak ale upozorňuje řada západních generálů, Čína nemá žádné bojové zkušenosti. Vůbec se neví, jak by se zachovali, jak by armáda byla schopná bojovat. Naposledy bojovali v roce 1979 ve Vietnamu, kde dostali hrozný výprask,“ dodal Etzler.
Jeho slova potvrzují řady studií. Čína podle analytiků West Pointu jednoduše nemá zkušenosti s bleskovou invazí, natož pak s takzvaným obojživelným útokem. Až nyní čínská armáda údajně začíná trénovat kombinované zbraně. Dostatečně schopné na zabezpečení tchajwanských letišť není ani čínské letectvo.
Problémem by bylo samotné místo potenciálního bojiště – Tchajwanský průliv. Vzhledem k hloubce úžiny, proudům a povětrnostním podmínkám by bylo prakticky nemožné obojživelnou invazi provést.
Vědci také porovnali strategii potřebnou pro úspěšnou invazi na Tchaj-wan s obojživelnými invazemi, které známe z historie. Dle nich je dnes již prakticky nemožné dosáhnout komplexního obojživelného útoku jako například při Dni D, invazi v Normandii.
Kam až může napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem eskalovat?
Čtěte analýzu o sílícím soupeření USA a Číny:
Vylodění o tehdejších rozměrech dnes čínská armáda není schopná, uvádí analýza odborníků West Pointu. Operace Causeway, což byla americká plánovaná invaze na Tchaj-wan v letech 1943–1944 během druhé světové války, potřebovala pozemní síly 400 000 vojáků a námořní pěchoty proti 30 000 japonských vojáků.
Početně Čína tolik vojáků má. Logisticky si však s takovým počtem neporadí.
„Tyto příklady zdůrazňují velký rozdíl v současné schopnosti Číny provést jakoukoli obojživelnou invazi, natož kombinovanou obojživelnou invazi ze vzduchu,“ dodává Christopher Lee z West Pointu.
Analýza Atlantic Council dodává, že „s dnešní obranou o 450 tisících Tchajwanců využívajících tradiční poměr útočníků a obránců vyučovaných na válečných školách by Čína k provedení invaze potřebovala přes 1,2 milionu vojáků z celkových dvou milionů aktivních sil. Přepravit by je muselo několik tisíc lodí.“
Dalším faktorem je odhodlání Spojených států Tchaj-wan bránit. I v současné době se ve Filipínském moři nachází útočná skupina vedená letadlovou lodí USS Ronald Reagan, jak v pondělí informovala monitorovací služba, kterou vede US Naval Institute. V regionu je i výsadková loď USS Tripoli.
Závazky USA vůči Tchaj-wanu sice nejsou tak silné, jako třeba vůči Japonsku nebo Jižní Koreji, ale americký prezident Joe Biden dal v květnu najevo, že je připravený do konfliktu mezi Čínou a Tchaj-wanem vojensky vstoupit. Ostatně k pomoci ostrovu Spojené státy zavazuje jejich vlastní zákon z roku 1979 přijatý v době, kdy přestaly uznávat Tchaj-pej za jediného zástupce jednotné Číny a navázaly plnohodnotné diplomatické vztahy s Pekingem.
