Článek
Je to přesně týden, kdy se Evropané začali probouzet do nové reality. Nejprve americký viceprezident J. D. Vance ukázal pomyslný vztyčený prostředníček spojencům v NATO, když namísto americké strategie vůči Rusku na bezpečnostním fóru v Mnichově zkritizoval Evropany za údajnou cenzuru a utiskování politických oponentů.
Zmíněnou strategii rozvinul o několik dní později sám Donald Trump. Evropany nijak neuklidnil, naopak. Staronový americký prezident se při úvodních rozhovorech jeho lidí s vyslanci ruského vůdce Vladimira Putina v Rijádu o příměří na Ukrajině přiklonil k ruské interpretaci konfliktu.
„Nikdy s ní neměli začít,“ obvinil Trump Ukrajince z rozpoutání dobyvačné války proti jejich zemi. A pokračoval tím, že ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského nazval – opět v souladu s ruskou propagandou – „diktátorem bez voleb“.
Trumpova slova navíc zazněla na pozadí úniků z rozhovorů s Ruskem, ze kterých vyplynulo, že Kreml žádá stažení amerických jednotek ze zemí bývalého sovětského bloku. Podle listu Financial Times americký ministr zahraničí Marco Rubio takový krok úvodem odmítl. Evropané se ale obávají, že Trumpovo ne není nijak pevné.
Na základnách v Polsku, Rumunsku a Pobaltí mají Američané nyní 20 tisíc vojáků – z celkových téměř 100 tisíc v Evropě –, které sem poslala předchozí americká administrativa po ruské invazi na Ukrajinu. Pokud by došlo k jejich stažení, odolnost zemí na východním křídle NATO by výrazně oslabila.
Co řekl Trump o Ukrajině a Zelenském:
Američané zároveň dali najevo, že si Evropany, alespoň prozatím, nepřejí u jednacího stolu o Ukrajině, přestože parametry možného příměří přímo ovlivní bezpečnost na kontinentu. To všechno vedlo Evropany k závěru, že končí systém, jenž Západu osm desítek let – Česku pětadvacet – zajišťoval klid a mír.
Severoatlantická aliance a USA v ní hrají v ochraně Evropy zatím nezastupitelnou roli. Američané dodávají do společného koše NATO většinu obranných systémů. Některé, například tankovací letadla, výsadkové lodě nebo taktické jaderné zbraně, jsou schopni dodat jenom oni.
USA platí i většinu obranných investic a ve velitelské struktuře NATO, což je síť deseti tisíc důstojníků, jsou také v naprosté většině Američané a na těch nejdůležitějších pozicích. „Kdyby Rusko zítra zaútočilo na evropského člena NATO, sami bez Američanů se neubráníme,“ shrnul to bezpečnostní analytik Mihai Chihaia z bruselského institutu EPC.
Nemůžete nedělat nic
Mentální exit Trumpovy vlády z transatlantické aliance vzala řada politiků jako příležitost ke kritice neschopnosti Evropy převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost.
Často ji přitom vedli titíž politici, kteří emancipaci Evropanů na poli obrany dlouho odmítali. Britští konzervativci a v českém kontextu zejména ODS považovali posílení evropského pilíře NATO za projev antiamerikanismu, jehož cílem není posílit Evropu, ale oslabit USA.
Odpor proti posilování evropské obrany navíc často šel ruku v ruce s odmítáním hlubší spolupráce také v jiných oblastech. Česko je tu opět příkladem: Jeho vládní představitelé, ať už z kterékoli strany, se většinou postavili proti posilování společných institucí. Stále například nechtějí zrušit právo veta při hlasování v EU o zahraničních otázkách, což by Evropě umožnilo snáz dosahovat shody a vystupovat víc jako jeden stát.
Známá dvě procenta HDP výdajů na obranu v rámci NATO, na kterých se Aliance dohodla už v roce 2014 – aby spojenci ulevili Američanům a přestali být černými pasažéry bezpečnosti –, Česko splnilo také teprve loni, po deseti letech. Trump není první americký prezident, který tlačí na racionálnější sdílení nákladů.
Jednání v Rijádu
Tři Američané a tři Rusové. Kdo jsou klíčové postavy schůzky v Rijádu:
Proč se jedná právě v Saúdské Arábii? A co tato země sleduje v kontextu války na Ukrajině?
K politikům se vždy připraveným „ne“ na rtech se tento týden obrátil bývalý šéf Evropské centrální banky, italský expremiér a respektovaná osobnost na kontinentu Mario Draghi. Řekl, že nelze všechno odmítat a pak se ptát, co má Evropa dělat.
„Nechcete se zadlužit (kvůli společné obraně), nechcete odstraňovat překážky na vnitřním trhu, nechcete sjednotit kapitálové trhy. Nemůžete ale odmítat všechno,“ začal Draghi při debatě s europoslanci v Bruselu. „Takže když se mě ptáte, co teď dělat, já nevím. Ale dělejte něco,“ dodal.
Podobně se vyjádřil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski. Poukázal na to, že – obrazně řečeno – nelze od pondělí do soboty upírat Evropě určité pravomoci a v neděli ji pak kritizovat za to, že je nemá.
„Žádám ty, kteří si dnes stěžují na slabost Evropy, aby se konečně rozhodli, zda má být EU zónou volného obchodu, nebo mocností schopnou vzdorovat Putinovi. Oblasti volného obchodu nemívají obranné schopnosti,“ napsal na síti X.
Vyhnout se vetům
Iniciativy se chopil Emmanuel Macron, který svolal do Paříže hned dvě schůzky zemí ochotných podílet se na obraně Evropy po americkém příklonu k Rusku. Dohromady jde o 19 států, z nichž většinu tvoří unijní členové Aliance plus Velká Británie, Norsko, Island a Kanada.
Francouzská idea byla shromáždit nejprve země, které jsou ochotné poslat vojáky na Ukrajinu hlídat případné příměří a jejichž armády mají dostatek letadel, aby je chránily ze vzduchu. Poté francouzský prezident svolal státy připravené jakkoliv přispět ke společné obraně nad rámec toho, co už dělají. Na druhé schůzce bylo také Česko, Rumunsko a další. Maďarsko a Slovensko naopak chyběly.
Účastníci první pařížské schůzky.
Proč tenhle formát, když už mají Evropané Unii a NATO, jejichž členství se většinově překrývá? Kvůli průchodnosti reakce. Proto, aby „koalici ochotných“ neparalyzovalo veto těch členů EU nebo NATO, kteří se na společné obraně Evropy podílet nechtějí, ať už z jakéhokoli důvodu.
Příkladů z nedávné minulosti je řada a jsou zdrojem frustrace veřejnosti z neakceschopnosti Evropy. Maďarsko opakovaně blokovalo pomoc Ukrajině na půdě EU kvůli vnitropolitickým zájmům Viktora Orbána, další omezení představují unijní limity na zadlužování států nebo environmentální legislativa sedmadvacítky.
V NATO zase museli Švédové přes rok čekat, aby Turecko a pak Maďarsko přestaly vetovat švédský vstup do Aliance.
„Budeme zřejmě muset vystoupit z našich kolejí, postupovat mimo smluvní rámec EU nějakou dobu, abychom měli šanci postavit se v obraně na vlastní nohy. Naše stávající struktura v EU není na takový otřes stavěná. Vždycky jsou někde nějaké národní volby, kvůli kterým něco nejde, vždycky se na něco čeká,“ řekl k pařížským schůzkám pro Seznam Zprávy diplomat z Pobaltí blízký debatě, který si přál zůstat v anonymitě.
Rychlost je rozhodující
Dánská premiérka Mette Frederiksenová, jedna z účastnic pařížské schůzky, řekla jinými slovy totéž. „Realita je taková, že zaostáváme. Podle údajů NATO vyrobí Rusko za tři měsíce víc munice než Aliance za celý rok,“ sdělila dánské veřejnosti na zvláštní tiskové konferenci tento týden.
Transatlantické studie nejčastěji mluví o tom, že evropští členové NATO by museli v příštích pěti letech zdvojnásobit svoje obranné výdaje, aby se jako celek ubránili napadení bez pomoci Američanů.
„Rychlost se stává rozhodujícím faktorem. Musíme víc investovat do naší obrany a musíme to udělat rychle,“ pokračovala dánská premiérka. Její vláda zároveň oznámila, že zvýší výdaje na obranu v letošním a příštím roce o sedm miliard dolarů. Stávající rozpočet činí pět miliard.
Podle Pavla Havlíčka, bezpečnostního analytika Asociace pro mezinárodní otázky, je „plnění domácích úkolů“ tou nejlepší cestou, co mají Evropané teď dělat. „Výrazné zvýšení výdajů na zbrojení a pobídky zbrojním společnostem jsou toho samozřejmě součástí,“ říká Havlíček.
Podle Havlíčka masivní zbrojení nemusí stačit, protože „Evropa je vydíratelná například skrze stažení amerických vojáků z kontinentu.“ „Proto bude muset Evropa také tlačit zpátky na USA prostřednictvím obchodu a výměny komodit v energetice a jinde, aby Americe ukázala, že vzájemné spojenectví je pro obě strany výhodné,“ míní Havlíček.
Analýza
Evropské armády nejsou připravené na možnost, že Spojené státy dají ruce pryč od Severoatlantické aliance.
Premiér Petr Fiala (ODS) po pařížské schůzce oznámil, že je potřeba „položit na stůl peníze a zbraně“ kvůli zvýšení obranyschopnosti Evropy. Kolik položí nebo chce položit Česko, neupřesnil.
Rezervovaně se vláda zatím staví k většímu zadlužení země kvůli zbrojení, byť šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová už sdělila, že iniciuje zmrazení stropu na deficitní rozpočty tak, aby se státy EU mohly zadlužit a investovat do obrany.
Zejména ODS je podle vládních zdrojů proti půjčování si „nových peněz“ a tlačí na to, aby se spíš přesunuly fondy v rámci stávajícího unijního rozpočtu od chudších regionů do obrany. Zemi se každopádně bude těžko skokově zvyšovat vlastní zbrojní výroba, protože v Česku plně běží jen jedna ocelárna – Třinecké železárny.
Negativně se pak vláda zatím staví i k možnému vyslání českých mírotvůrců na Ukrajinu, aby hlídali příměří. V tom zatím nepanuje shoda ani v koalici 19 „ochotných“. Že vojáky na Ukrajinu pošlou, připustili na úvod jen Francouzi a Britové.
Jak dlouho vydrží jednota zemí, které si tento týden kývly na zvýšení vlastní obranyschopnosti bez Američanů, je nejisté.
Špatná zpráva přišla hned záhy: italská premiérka Giorgia Meloniová, která má z Evropanů k Trumpovi nejblíž, vynechá videoschůzku skupiny nejbohatších zemí světa G7 ke třetímu výročí ruské invaze na Ukrajinu. Připravované prohlášení schůzky odmítly podepsat USA, protože text mluví o „agresi“ kremelského režimu.
