Izraelská média spekulují o zabití druhého nejmocnějšího muže Íránu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je tomu pár dnů, co Írán podnikl rozsáhlý raketový útok proti Izraeli s tím, že se jedná o odvetu za červencový atentát na vůdce palestinské teroristické organizace Hamás Ismáíla Haníju v Teheránu a zářijovou likvidaci šéfa libanonského Hizballáhu Hasana Nasralláha v Bejrútu.

Židovský stát s podporou Spojených států slíbil Íránu tvrdou odplatu, z Teheránu ovšem zaznívají slova o zahájení ještě většího útoku, než byl ten úterní.

Ve stínu rostoucího napětí teď izraelská média i americký deník The New York Times (NYT) spekulují o dalším osudu Ismáíla Kaáního, který stojí v čele elitních jednotek Kuds, tajné složky Islámských revolučních gard (IRGC), odpovědných za operace v zahraničí.

Ačkoliv jeho jméno většině íránské společnosti moc neříká a není o něm příliš slyšet, platí za druhého nejmocnějšího muže v Íránu, hned po nejvyšším duchovním vůdci ajatolláhu Alím Chameneím.

Hned několik íránských médií si podle NYT v posledních dnech všimlo, že Kaání se od minulého víkendu neobjevil na veřejnosti. Chyběl i v pátek na modlitbě za Nasralláha, kterou vedl samotný Chameneí.

Tři nejmenovaní íránští představitelé ale americkému deníku řekli, že Kaání odcestoval do Bejrútu, aby se tam setkal s předáky Hizballáhu a pomohl skupině vzpamatovat se z izraelských úderů.

Izraelská stanice N12 proto spekuluje, že generál mohl být zraněn nebo dokonce zabit například při izraelském úderu na Bejrút mířeném na potenciálního nového šéfa Hizballáhu. Od ní pak tuto informaci převzaly například servery The Jerusalem Post a Times of Israel.

Třiašedesátiletý generál Kaání nahradil před čtyřmi roky v čele organizace Kásima Sulejmáního, který zemřel počátkem roku 2020 při útoku amerického bezpilotního letounu v Bagdádu.

Chameneí při oznamování jeho nástupce poznamenal, že nový velitel jednotek Kuds patřil „k nejvýznamnějším velitelům během války“ a jednotka pod vedením tohoto veterána bude sledovat „totožnou“ strategii, jakou prosazoval Sulejmání.

Podle analytiků měla právě tato, svým způsobem bezpečná volba loajálního spojence zajistit hladký přechod v rozbouřené době. Na pohřbu zabitého velitele o několik dní později Kaání slíbil, že bude pokračovat v cestě svého předchůdce „se stejnou silou“.

Nečekal ho ale snadný úkol. Stanout ve vedení organizace, která má nejen ve své zemi významný vliv, a navázat na dědictví populárního politika ve chvíli, kdy byl jen málo známou postavou, se u některých setkalo se skepsí.

Tajné elitní složky revolučních gard Kuds za sebou mají řadu operací v zahraničí. Vycvičily, vybavily a financovaly řadu skupin od Hamásu v Gaze, Hizballáhu v jižním Libanonu a také Húthíů v Jemenu.

V Sýrii pak sehrály klíčovou roli při podpoře režimu prezidenta Bašára Asada poté, co se země v roce 2011 propadla do občanské války. Kuds taktéž vyzbrojovaly a cvičily milice, které pomohly porazit ozbrojenou skupinu Islámského státu v Sýrii i Iráku.

Sulejmáního životním dílem pak bylo vytvoření seskupení regionálních milicí, které se v různé míře spojily s Íránem a které jsou dnes známé jako „osa odporu“.

Přestože Kaání dlouhodobě působil jako Sulejmáního pravá ruka, postavy obou představitelů jsou si v mnohém vzdálené. Zatímco někdejší vůdce se těšil mezi Íránci velké popularitě, čemuž odpovídala i velikost jeho pohřbu, při němž v tlačenici zemřely desítky lidí, Kaání zůstával v pozadí a vědělo se o něm jen málo.

Jako zástupce velitele se věnoval zejména každodennímu chodu organizace a zaměřoval se na oblast Afghánistánu, Pákistánu a Střední Asie.

„Zatímco Sulejmání se zaměřoval na arabský Blízký východ, Kaání se podílel na aktivitách souvisejících s Pákistánem a Afghánistánem, kde má Teherán jiné priority při jednání s USA. Jeho dohled nad východní frontou Íránu ho přiměl jednat s Pákistánem o třech citlivých otázkách,“ uvedl Umer Karim z Royal United Services Institute.

Pro svou pozici se Kaání nicméně v roce 2012 dostal na sankční listinu USA, a to kvůli spolupráci při financování operací Kuds po celém světě.

Ismáíl Kaání je známý svým extremistickým odporem vůči Izraeli, podobně jako Sulejmání. Kriticky se vyjadřoval i na účet Spojených států - v jednom článku z roku 2017 uvedl, že „hrozby amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu poškodí Ameriku“.

Funkci v íránských milicích si vysloužil dlouholetými zkušenostmi. V minulosti platil za jednu z klíčových postav íránského zapojení do syrské občanské války.

Na rozdíl od mnoha vysoce postavených představitelů íránské hierarchie se Kaání ani přímo nepodílel na revoluci v roce 1979, kdy byl svržen šáh Mohammad Rezá Pahlaví a do funkce nejvyššího íránského vůdce byl dosazen ajatolláh Ruholláh Chomejní.

Do tohoto proudu se přidal až během íránsko-irácké války, kdy se setkal právě se Sulejmáním. „Všichni jsme děti války. To, co nás spojuje a dělá naše kamarádství, není založeno na geografii a rodném městě. Jsme kamarádi z války a právě válka z nás udělala přátele. Ti, kteří se spřátelí v těžkých chvílích, mají hlubší a trvalejší vztahy než ti, kteří se spřátelí jen proto, že jsou kamarádi ze sousedství,“ popsal později v jednom ze vzácných rozhovorů pro časopis Ramz-e Obour.

Kaání se zúčastnil několika tažení proti irácké armádě a v tomto období se také setkal s Alím Chameneím, který byl v té době íránským prezidentem.

Bezprostředně po válce byl Kaání povýšen na zástupce velitele pozemních sil Íránských revolučních gard, zůstává ale nejasné, kdy se skutečně připojil k jednotkám Kuds. Sulejmání ho pravděpodobně jmenoval svým zástupcem při převzetí vedení sil někdy před začátkem nového tisíciletí.

Podle Aliho Alfoneha, odborníka na IRGC a vedoucího pracovníka amerického Institutu arabských států Perského zálivu, pravděpodobně hrál hlavní roli v operacích IRGC proti drogovým kartelům v Afghánistánu a v podpoře Severní aliance, která v 90. letech 20. století bojovala za potlačení Tálibánu.

Díky jasné dělbě práce a udržování geograficky odlišných sfér vlivu hráli Sulejmání a Kaání společně strategickou roli při rozšiřování íránského vlivu v sousedních zemích.

„Zatímco Sulejmání byl národní ikonou a charismatickým vůdcem mobilizujícím masy za to, co on a Islámská republika vnímají jako svatou věc, Kaání se ve stínu neustále staral o organizační a administrativní potřeby sil Kuds,“ uvedl pro stanici Al-Džazíra Alfoneh.

Zatímco Sulejmání využil svého charismatu k mobilizaci osy odporu, Kaání se nyní spíše snaží propojit nesourodé íránské spojence na operační úrovni.

Arash Azizi, autor Sulejmáního životopisu, uvedl, že to platí zejména pro irácké milice, které jsou pravděpodobně nejstabilnější ze všech částí sítě Kuds.

V této oblasti se jedná o velmi důležitý problém. Podle jeho slov si s nimi Sulejmání za ta léta vybudoval vztah a nesmírně si jich vážil. „Kaání postrádá charisma a historii vztahů s těmito iráckými a dalšími arabskými skupinami… V důsledku toho Kaání mnohem více bojuje s udržením iráckých skupin v šachu a v souladu s širší osou. Stejný problém existuje i ve vztahu k Húthíům, kteří jsou více nezávisle smýšlející,“ popsal Azizi pro deník The Wall Street Journal.

Ačkoliv se dříve objevovaly otázky, zda nový velitel jednotek dokáže následovat odkaz svého předchůdce, dnes se ukazuje, že mnohovrstevnatost organizace a její zavedení jí zaručily stabilní pozici na další roky.