Článek
Kyrylo Veres, ukrajinský hrdina, nositel Zlaté hvězdy a Řádu Bohdana Chmelnického, byl před válkou ředitelem nudistických pláží v Kyjevě. A neměl tím pádem žádné předchozí zkušenosti z boje. Nyní už má ale za sebou devět let vojenské služby. Veres svůj příběh vyprávěl projektu Ukrajinský svědek a sepsala ho Ukrajinska pravda.
Před válkou byl Veres ředitelem nudistické pláže Dovbyčka na ostrově Truchaniv v Kyjevě. V roce 2014 však odešel na vojnu. Na frontě strávil třetinu svého života. Nyní je velitelem jednotky K2 54, samostatné mechanizované brigády a má hodnost majora. Vtipkuje, že jeho funkce není povolání, ale „diagnóza“.
„21. února velitel naší brigády prohlásil, že invaze v plném rozsahu by mohla začít zítra. Dne 22. února bylo sto procent mého týmu v první linii obrany. To bylo v Krasnohorivce v Doněcké oblasti. Strach jsem neměl. Věděl jsem, že dříve nebo později dojde k plnohodnotné válce. Ale překvapilo mě, že Rusové přejdou do ofenzivy na zbytku Ukrajiny. Předpokládal jsem, že půjdou pouze na Donbas,“ vzpomíná voják.
Název jeho jednotky K2 pochází z Veresova křestního a druhého jména. V pasu má uvedeno jméno Kyrylo Kyrylovyč. Tudíž druhé jméno začíná písmenem K. Když přemýšleli o názvu, byla jednotka malá, čítala jen devět mužů. „Rozhodli jsme se, že nebudeme vymýšlet nějaký otřepaný název. Prostě jsme ji nazvali K2,“ vysvětlil Veres.
Jeho vojenská kariéra začala obklíčením Slovjansku ukrajinskými jednotkami v roce 2014. O rok později Veres se svým spolubojovníkem zadrželi důstojníky ruského Hlavního oblastního ředitelství - Jevhena Jerofejeva a Oleksandra Alechandrova. Následně byli vyměněni za zajatou válečnou pilotku Nadiju Savčenkovou.
V březnu 2022 major zorganizoval obranu Mariinky v Doněcké oblasti. Zastavil také postup okupačních sil na jihovýchodním okraji města. Nyní bojuje v bachmutském okolí. Svůj prapor nazývá „Bachmut“, protože velká část z něj bojuje skutečně za své město.
„Stojí tu proti nám všichni. Speciální jednotky Achmatu, pravidelné jednotky i milice LDPR. A nejsilnější z nich jsou vagnerovci. Ne nejprofesionálnější, ale nejsilnější. Mají největší motivaci. Navíc nemají na výběr, buď obsadí naše pozice a za půl roku půjdou domů, nebo odmítnou útočit a budou zastřeleni z bezprostřední blízkosti,“ říká Veres.
Podělil se také o příběh, jak jeho jednotka použila dron k pronásledování Rusa, který přežil bitvu. Po urputném souboji bylo zabito asi sto Rusů a tři nebo čtyři přežili. Veres použil dron a ukázal vojákovi směr, kterým se má vydat, aby se vzdal.
„Člověk je zvíře, které chce žít. Může být těžké ho zabít, ale také umí uvažovat. Dělá vše pro to, aby přežil. Andruša (jméno přeživšího Rusa) rozpoznal znamení od dronu, protože chtěl žít,“ popisuje Veres. Potřebujete podle něj jen trochu štěstí a výcviku, abyste byli ve válce úspěšní.
Podle Verese by Ukrajinci neměli mít na výběr, zda bojovat, nebo ne. „Není napaden Honduras, ale naše země. Nejsme tu proto, abychom zachraňovali svět. Naším úkolem je bránit sami sebe,“ zdůraznil major.
Veres dále přiznal, že Rusy nikdy nepovažoval za slabé protivníky. „Jsou silní. Ne chytří, ale silní. A je jich hodně. Co si počít s jejich obrovskými mobilizačními zdroji? Musíme být moudřejší a více ničit. Neměli bychom za Ukrajinu umírat, ale zabíjet,“ dodal Veres.
