Němečtí lídři se upínají k návratu jádra. Ani evropská velmoc na to ale nemá

Friedrich Merz má sice svým stylem i agendou ke staronovému americkému prezidentovi daleko. V některých momentech jako by se ale nechával protějškem zpoza Atlantiku přece jen inspirovat. Třeba slibem zavřít hranice migraci hned první den ve funkci, a to na základě právní obdoby prezidentského „executive order“.

Podobně vyznívají i některé volební sliby CDU/CSU v oblasti energetiky. Právě ty, které silně rezonují v České republice, kde podle čerstvého průzkumu bydlí na počet obyvatel nejvíc příznivců jaderné energie v celé Evropě. Bývalý ministr za CDU Jens Spahn sliboval prověřit možnost návratu německé jaderné energetiky, včetně obnovy činnosti elektráren, které byly od sítě odpojeny jako poslední. Inspirací pro tyto úvahy bylo znovuotevření americké elektrárny Three Mile Island, ze které chce koncern Microsoft odebírat proud po následujících 20 let. Merzův spojenec, bavorský premiér a šéf CSU Markus Söder jde ještě dál: slibuje reaktivaci jaderných reaktorů už letos.

Co mají tyto plány společného s Donaldem Trumpem? I ten slibuje energetickou revoluci pod mottem „drill, baby, drill“, tedy prudké navýšení těžby ropy a zemního plynu. A stejně jako v případě CDU/CSU, i americkému prezidentovi odmlouvají ti, na kterých ve výsledku opravdu záleží: kapitáni energetického průmyslu.

Proč to bude mít Donald Trump s navýšením těžby fosilních paliv v USA těžké, jsme na Seznam Zprávách psali už před jeho nástupem do funkce.

Podobně obtížné to bude s renesancí německé jaderné energetiky, která ještě v roce 2010, před katastrofou ve Fukušimě, zásobovala průmyslovou velmoc skoro třetinou elektrické energie. A to přesto, že éra, kdy bylo Německo zatvrzelou baštou protijaderného přesvědčení, skončila v době vysokých cen energií. Více než polovina Němců nyní považuje rozhodnutí Angely Merkelové překotně se zbavit jádra za chybu. Opak si myslí méně než třetina obyvatel.

„Podle mého názoru je to nereálné,“ říká pro Seznam Zprávy o možném návratu jádra advokát PwC Legal, česko-německý právník Marc Müller, který velkou část kariéry strávil ve službách německých energetických firem. „Mluvil jsem s lidmi, kteří řídí rozebírání odstavených jaderných elektráren. Žádná ze soukromých firem obnovení provozu odstavených reaktorů nevidí jako možné. To by mohlo být dražší než stavba nových elektráren.“

Problémů je celá řada: v některých reaktorech začala jejich demontáž v podstatě hned po ukončení provozu. I pokud by bylo netknuté, bylo by nutné získat licenci na jejich provoz, čemuž by předcházely složité inspekční práce. Chybí personál, není palivo.

Proti renesanci jádra se nahlas postavili manažeři koncernů RWE a E.ON, které v Německu reaktory provozovaly. Po sérii jejich vyjádření kancléřský kandidát Friedrich Merz připustil, že obnovení činnosti posledních tří jaderných elektráren bude „pravděpodobně nemožné“.

V čerstvém rozhovoru pro magazín The Economist ale mluví o „nutnosti zvážit“ stavbu nových jaderných reaktorů. I na to ale reagují německé firmy spíš chladně. „Na světě neexistuje jaderná elektrárna, která by se ekonomicky vyplatila,“ řekl německé veřejnoprávní televizi mocný šéf koncernu Siemens Joe Kaeser - a to přesto, že jeho firma dříve vyráběla komponenty jaderných reaktorů.

Tím ale jaderné sliby v německé předvolební kampani nekončí. CDU ve volebním programu zmiňuje nutnost „výzkumu malých modulárních reaktorů a jaderné fúze“. Friedrich Merz ve vysílání veřejnoprávní televize prohlásil, že by první fúzní reaktor měl vzniknout právě v Německu, které by tuto oblast „nemělo přenechat Číně“.

Kancléřský kandidát také dodal, že by se díky novému průlomu mohlo Německo zbavit i té technologie, která Německu momentálně dodává třetinu elektrické energie. „Když to vezmeme za správný konec, budeme moci zbourat větrné elektrárny, protože jsou ošklivé a nehodí se do krajiny,“ prohlásil Merz.

Samozřejmě není vyloučené, že většina z nás dožije okamžiku, kdy svatý grál fyziků jménem jaderná fúze vyřeší energetické problémy světa. I přes aktuální průlomy na tomto poli je ale cesta k ekonomické využitelnosti příliš dlouhá a mlhavá, než aby se na ní dal stavět aktuální politický program.

Jak říká pro MDR ohledně jaderné fúze Thomas Klinger z Institutu Maxe Plancka, „ať se na to člověk dívá z jakékoliv strany, mluvíme spíše o druhé polovině tohoto století.“ Zároveň je ale nutné dodat, že zesílené výzkumné aktivity Německa na tomto poli by byly velkým lákadlem pro české vědce i firmy.

Předpokládané vítězství CDU/CSU živí naděje klimaskeptiků, podle kterých Německo provede pod Merzovým vedením prudký obrat od zelených cílů k podpoře hospodářství, které trpí vysokými cenami energií. Že ekonomika bude hrát prim, potvrdil i sám Merz. A odpovídá to i vývoji nálad německých voličů.

„Téma klimatické politiky ze současné volební kampaně úplně zmizelo,“ říká Zuzana Lizcová, vedoucí Katedry německých a rakouských studií Univerzity Karlovy. „Je to obrovský rozdíl oproti minulým volbám v roce 2021, kde hrálo prim, a voliči klima uváděli na prvním místě mezi otázkami, které je trápí.“

Merzova nedávná vyjádření k energetice by se dala shrnout do dvou bodů:

Za prvé: Německo nesmí v případě uhlí nebo plynu opakovat chybu s jadernou energií, tedy překotně opustit fungující energetický zdroj. Merz napadl plány loučící se vlády na odchod od uhlí už v roce 2030. Reálnost tohoto termínu navíc odmítá i řada expertů.

Za druhé: Německo musí co nejrychleji postavit 50 plynových elektráren, aby se mohlo odstřihnout od uhlí a zároveň vyrovnávat výpadky v produkci obnovitelných zdrojů.

Znamená to všechno razantní změnu kurzu evropského ekonomického gigantu? Možná méně, než by se na první pohled mohlo zdát.

„Všechno poběží víceméně dál tak, jak je to rozjeté,“ odhaduje Marc Müller. „V Německu není Green Deal sprosté slovo jako v Česku. Společenská shoda na nutnosti dekarbonizace je vysoká, lidé vnímají nejen náklady, ale i příležitosti, které to přináší. Obnovitelné zdroje energií jsou už zásadní součást energetického mixu Německa, které z nich už loni čerpalo víc než 60 % své elektřiny. Stále častěji se také obejdou bez subvencí. Výstavba obnovitelných zdrojů v Německu soutěží už delší dobu v aukcích, a víc a víc z nich skončilo na cenách, které se blíží těm tržním, tím pádem jsou dotace minimální.“

Müller také upozorňuje na přehlížený rozdíl mezi Českou republikou a Německem: německá energetika je výrazně diverzifikovaná. „Například města, velké ale i střední firmy a spousta soukromých osob už mají své vlastní obnovitelné zdroje.“

I ohledně avizované velkolepé výstavby plynových elektráren bude mezi odcházející a pravděpodobnou budoucí vládou nejspíš více kontinuity než radikálních řezů.

Ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck se snažil do poslední chvíle prosadit svůj vlastní plán na stavbu plynovek, byť menších rozměrů. Čemu se nakonec realita více přiblíží, o tom ve výsledku rozhodne ochota vlády utrácet.

Soukromým firmám se stavba a provoz plynových elektráren v podmínkách systému emisních povolenek nevyplatí. Jejich fungování proto bude závislé na dotacích. A i Habeckův skromnější plán počítal s tím, že do roku 2045 spolkne 17 miliard eur z veřejných peněz. V přepočtu tedy zhruba tolik, kolik by měly stát (když pomineme náklady na financování) oba chystané jaderné bloky v Dukovanech.