Článek
Německá policie od loňského zavedení kontrol na hranicích s Českem zaznamenala 9400 případů nelegálního vstupu do země, 2900 lidem odmítla přímo na hranicích umožnit vstup do země a zadržela 225 převaděčů. ČTK to sdělil mluvčí německého ministerstva vnitra. Ve středu uplyne přesně rok od zavedení kontrol na hranicích Německa s Českem, Polskem a Švýcarskem.
Německo, které je součástí schengenského prostoru, kontroluje od září 2015 hranici s Rakouskem, před rokem zahájilo kontroly také na české, polské a švýcarské hranici a od poloviny letošního září kontroluje celou svou pozemní hranici. Už na počátku října kancléř Olaf Scholz prohlásil, že kontroly budou pokračovat tak dlouho, jak jen to bude možné. „A to bude velmi dlouho,“ dodal.
„Kontroly na česko-německé hranici jsou nařízeny do 15. prosince 2024 a mají být nařízeny nově, respektive prodlouženy i po tomto datu,“ sdělil mluvčí německého ministerstva vnitra. Podle něj hraniční kontroly slouží „k ochraně vnitřní bezpečnosti Německa, omezení nelegální migrace a boji proti převaděčům, kteří pohrdají lidskými životy“.
Podle pravidel schengenského prostoru by pohraničníci na vnitřních hranicích cestující vůbec neměli kontrolovat. Kromě Německa ale některé své hranice nyní střeží i jiné členské státy, zdůvodňují to například snahou omezit nelegální migraci či hrozbou islamistického terorismu. Podle Evropské komise v současnosti dočasné hraniční kontroly uvnitř schengenského prostoru provádějí Francie, Švédsko, Německo, Dánsko, Rakousko, Norsko, Itálie a Slovinsko, tedy osm z celkových 29 schengenských zemí.
Mluvčí rovněž uvedl, že Německo při provádění kontrol sází na úzkou spolupráci se sousedními státy. Kancléř Scholz přitom před týdnem v pořadu RTL Direkt spezial uvedl, že kontroly na německých hranicích působí ve vztahu se sousedy „mnoho mrzutostí“.
Zářijové rozšíření kontrol na hranice s Francií, Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Dánskem německá vláda oznámila v době vypjaté vnitropolitické debaty o migrační a azylové politice. Opoziční konzervativní CDU/CSU tehdy navrhovala zvýšit počet migrantů odmítaných přímo na hranicích. Proti tomu se ostře postavily například Polsko či Rakousko.
