Článek
Patří už k tradici německé zahraniční politiky, že si udržuje vůči Rusku shovívavější přístup než řada jiných evropských zemí.
Hlavní důvody jsou ekonomické, Rusko je cílem miliardových investic německých firem. V opačném směru pak proudí ruský zemní plyn, který Spolková republika potřebuje jako náhradu za odstavené uhelné a jaderné elektrárny.
Zvýšenou poptávku po strategické surovině měl pomoci pokrýt i nový plynovod Nord Stream 2, už druhé potrubí, které po dně Baltského moře propojilo Rusko s Německem. Projekt, za nímž stojí prostřednictvím firmy Gazprom vláda ruského prezidenta Vladimira Putina, však od počátku naráží na odpor Ukrajiny, ale také dalších zemí včetně Spojených států, které plynovod vnímají jako nástroj ruského vlivu v Evropě.
Do jaké míry hraje Nord Stream 2 také geopolitickou roli a jak silně to doléhá na Německo, se zřetelně projevilo v posledních týdnech, kdy se vystupňovaly obavy z ruského vojenského zásahu proti Ukrajině. Pod hrozbou ozbrojeného konfliktu vyslala nová německá vláda tento týden poprvé jednotnější signály, že by se v krajním případě dodávek z nového plynovodu vzdala. Investice s Kremlem v pozadí by tak přišla vniveč.
Nord Stream 2 a drahý plyn
Plynovod Nord Stream 2 má do Evropy přepravovat 55 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Dříve vybudovaný podmořský plynovod Nord Stream, který je v provozu od roku 2011, má stejnou kapacitu. Plyn z projektu Nord Stream 2 má využívat i Česká republika, jež se na něj napojí prostřednictvím nového plynovodu Eugal.
Některé státy v souvislosti s růstem cen plynu obvinily Rusko, že se omezováním dodávek snaží přimět Německo a Evropskou unii, aby rychle schválily povolení k provozu nového plynovodu.
Německá Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur) v listopadu oznámila, že proces schvalování Nord Streamu 2 dočasně pozastavila. Požaduje, aby provozovatel nejprve zajistil majetkové oddělení přepravní sítě od dodavatele. Šéf agentury Jochen Homann později uvedl, že plynovod nezíská povolení k provozu dříve než v červenci.
Názory, že by Německo nemělo sledovat pouze ekonomickou výhodnost projektu, dosud zaznívaly hlavně od koaličních Zelených, kteří se už v minulosti stavěli k Nord Streamu odmítavě. Ministryně zahraničí za Zelené Annalena Baerbocková se po úterním jednání se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Moskvě vyjadřovala velmi sebevědomě a prohlásila, že Německo bude každopádně bránit společné hodnoty „i za vysokou ekonomickou cenu“.
Někteří politici nejsilnější koaliční strany, sociální demokracie (SPD), se však donedávna vyjadřovali k Rusku mnohem vstřícněji. Nejednotnost uvnitř SPD se pak projevovala ve zdrženlivosti kancléře Olafa Scholze. Ten dokonce v minulosti použil stejnou rétoriku jako Kreml a označil plynovod za „soukromý ekonomický projekt“, který by se do mezinárodní politiky neměl míchat.
Podle analytika Stefana Meistera z Německé společnosti pro zahraniční politiku (DGAP) „kakofonie“ kancléřovy strany oslabuje diplomatický vliv Německa. „Místo toho, aby Německo vedlo Evropskou unii ve vztahu k Rusku a Ukrajině, oslabuje postup západních států,“ uvedl politolog na Twitteru a dodal, že právě takový postup Německa vyhovuje Kremlu.
Berlín se přitom loni v létě zavázal, že pokud Moskva bude používat Nord Stream 2 jako prostředek politického tlaku, zasadí se o tvrdší protiruské sankce. Slib byl součástí dohody mezi předchozí kancléřkou Angelou Merkelovou a americkým prezidentem Joem Bidenem, která znamenala faktický souhlas USA s rozběhem plynovodu.
Týdeník Der Spiegel připomněl, že problematický vztah vládní SPD k Nord Streamu souvisí i s faktem, že za plynovod řadu let lobbuje Gerhard Schröder. Bývalý šéf strany a spolkový kancléř z období let 1998 až 2005 se nechal zlanařit od Vladimira Putina a stal se šéfem dozorčí rady akciové společnosti Nord Stream, jež zastřešovala stavbu plynovodu a je ovládaná koncernem Gazprom.
„Částí problému je, že Schröder je mnohými v jeho straně a v Německu považován za normálního bývalého kancléře a státníka. Přitom je ze sta procent Ruskem placeným lobbistou,“ posteskl si šéf zahraniční redakce Der Spiegel Mathieu von Rohr.
Současný kancléř Scholz nicméně v úterý prolomil dlouhé mlžení a přišel s dosud nejdůraznějším prohlášením. Na otázku, zda by se mělo Německo v případě útoku na Ukrajinu zříci Nord Streamu 2, řekl, že vláda bude v takovém případě diskutovat „všechny aspekty“ a Rusko by mělo zaplatit „vysokou cenu“.
Je příznačné, že tato slova zazněla po úterním setkání Scholze s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem. Někteří západní spojenci v čele s USA zjevně na německou vládu tlačí, aby vůči Rusku zaujala tvrdší postoj. Z jednání Berlína je nicméně patrné, že ochota k rozhodnějšímu postupu vůči Moskvě stále chybí.
To je nepříjemné hlavně pro Spojené státy, které usilují o co nejjednotnější pozici s evropskými spojenci. Ve čtvrtek přicestoval do Berlína americký ministr zahraničí Antony Blinken, aby jednal s německým, francouzským a britským partnerem. I tato návštěva má zjevně přispět k tomu, aby Němci projevili vůči Rusku více smělosti.
Podle zpravodajského webu Politico.eu je za rezervovaností Němců jejich odtažitost vůči USA. Ta má také svoji tradici a projevovala se už v minulosti, například v protestech proti válce ve Vietnamu nebo proti jadernému zbrojení. Zároveň však Američané měli v Německu vlivné spojence, jako byli například bývalý kancléř Helmut Kohl nebo někdejší bavorský ministerský předseda Franz Josef Strauss, kteří jim nyní chybějí.
Nynější prozatímní šéf opozičních křesťanských demokratů (CDU) Friedrich Merz se vyjadřuje opatrně. Nedávno se například veřejně postavil proti návrhu, aby se Německo zasadilo o vyloučení Ruska z bankovního systému SWIFT, které by ruským firmám značně zkomplikovalo finanční převody.
Podobně zdrženlivá je i třetí vládní strana FDP, jejíž předsedové za Kohlovy éry obsazovali post ministra zahraničí a jistili proamerický kurz. V Scholzově vládě ale tuto funkci přenechali Zeleným a v postupu vůči Rusku podporují „diplomatické“ nástroje. Zahraniční expert strany Alexander Lambsdorff se například tento týden zastal odmítavého postoje svých kolegů z vládní koalice vůči tomu, aby německé firmy začaly na Ukrajinu vyvážet zbraně.
