Německo a nová koaliční smlouva: Zatáčka na okraji propasti

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nebyl to triumfální start. Budoucí kancléř předstoupil před mikrofony v den, vedle kterého bude stát v kronice jeho strany velký vykřičník. CDU/CSU byla poprvé v dějinách v průzkumu pokořena Alternativou pro Německo. Stranou, kterou sám Friedrich Merz označuje za extremistickou. Jeho kabinet čekají různé úkoly, jeden je ale zastřešuje: zastavit posilování populistů, které by jinak z Německa už po příštích volbách udělalo zemi bez naděje na stabilní vládu.

Triumfální nebylo ani ladění Merzova projevu, ve kterém představil nástroj, jak toho dosáhnout –⁠⁠ koaliční smlouvu nastupující vlády CDU/CSU a sociálních demokratů. Mezi prvními Merzovými slovy zazněla omluva: „Představoval jsem si jiné pořadí: nejdřív reformy… a pak toto rozhodnutí.“

Tím rozhodnutím měl na mysli obří balík dluhů, který odhlasoval ještě minulý parlament. Celkem jde 500 miliard eur, které mají dostat do kondice německou infrastrukturu, a vedle nich téměř úplné uvolnění rozpočtových pravidel pro výdaje na obranu. Merz tím zajistil pro svůj kabinet pohodlný finanční polštář, zároveň si ale rozkmotřil pravicově smýšlející kruhy vlastní strany. „Osobní zklamání řady členů z Friedricha Merze je brutální,“ řekl magazínu FOCUS předseda jedné z krajských organizací CDU.

Merze čeká cesta do kopce a proti větru. Musí přesvědčit vlastní stranu i celou zemi, že dokáže Německo dostat z několika krizí najednou –⁠⁠ ekonomické, migrační i bezpečnostní.

Nastupující kancléř to bude mít o to těžší, že jeho hlavní pracovní nástroj, koaliční smlouva, jako předzvěst hlubokých reforem nevyhlíží. Spíš se jedná o přehled splněných přání mnoha zájmových skupin.

Nechybí opatření, která se z ekonomických expertů nelíbí takřka nikomu, například znovuzavedení zvýhodněné „zelené nafty“ pro zemědělce nebo snížení DPH v restauracích na polovinu. Na jejich majitele ale zřejmě tvrdě dopadne další slib nové vlády: zvýšení minimální mzdy na 15 eur za hodinu.

Alespoň zčásti by se mělo ulevit německým domácnostem i podnikům od břemena, které představují jedny z nejvyšších cen energií v Evropě. Část poplatků za nákladnou výstavbu rozvodné sítě převezme stát, energeticky náročné průmyslové podniky mohou počítat se subvencovanou elektřinou, zlevnit by měl i plyn.

Jak jsme na SZ už dříve předpovídali, renesance jaderné energetiky v Německu se nechystá.

Těšit se ale mohou automobilky. Vláda chce znovu zavést prémie na koupi elektromobilů, zrušené minulým kabinetem.

Důchodovou reformu, bez které se rychle stárnoucí německá společnost neobejde, ale vznikající kabinet jednoduše odsunul na vládu příští. Věk odchodu do důchodu zůstává zachován na 65 letech, stejně tak předčasný odchod do penze po odpracovaných 45 letech, schodek důchodového účtu se bude sanovat z daňových příjmů. Politikům má získat čas další důchodová komise.

Politicky může Merze bolet, že prosadil jen málo ze slibovaných velkorysých daňových škrtů. Firmy si sice budou smět v příštích třech let uplatnit mimořádné odvody na investice, snížení daní ale přijde až od roku 2028, a to jen o procentní bod ročně. Změna příliš malá, než aby sama o sobě do Německa přitáhla příval nových investic.

Občané v nižších a středních příjmových kategoriích se snížení daní také dočkají, ale až v polovině funkčního období vlády. Další zklamání pro pravicové křídlo CDU, tím spíš že předseda socialistů a pravděpodobný budoucí ministr financí Lars Klingbeil připomněl klíčovou větu koaliční smlouvy: Své cíle bude moci vláda naplnit jen tehdy, když na ně sežene finanční prostředky. Odložená daňová reforma je tedy i nadále v ohrožení.

V jednom ohledu ale tzv. velké koalici odvaha nechybí. Vzniknout má ministerstvo pro Vzdělání a výzkum a vesmírné cesty, mimo jiné s cílem dostat německého astronauta na Měsíc.

A není jediné nové ministerstvo . „Konečně bude konec s faxy“. Další slova Larse Klingbeila z tiskové konference, představující cíle nové vlády. Právě faxy, které stále používá většina německých úřadů i firem, se staly nejen národní ostudou Německa a symbolem jeho nezdařených pokusů o digitalizaci. Teď má digitální zpoždění dohnat speciální ministerstvo. Má si mimo jiné došlápnout na úřady stávající a na celostátní úrovni ořezat jejich personál o osm procent.

V jednom z neuralgických bodů současného Německa, nezvládnuté migrační politice, ale zůstávají nejasnosti i po oznámení koaliční smlouvy. A to přesto, že „konec nejistoty“ a „návrat před rok 2015“ v migrační politice avizoval při jejím představování předseda CSU Marcus Söder. On i Friedrich Merz slibovali během kampaně, ve které udělali z migrace hlavní téma, ráznou změnu, která výrazně sníží počet nově příchozích do Německa.

Plán na další čtyři roky sice obsahuje řadu zpřísnění, včetně výrazného omezení možnosti dostat do země své příbuzné pro lidi s dočasnou ochranou. Znovu také zazněl závazek provést „ofenzivu při odsouvání“ lidí, kteří v Německu nezískali azyl a přesto v zemi zůstávají. Podobných slibů už ale v minulosti různé německé vlády daly několik.

Klíčové téma ale zůstává nevyjasněné. Během kampaně slíbil Merz, že první den svého kancléřského mandátu uzavře hranice všem nelegálním migrantům, včetně žadatelů o azyl. Socialisté si ale do koaliční dohody prosadili větu „po dohodě s evropskými sousedy“. Co přesně to znamená, není jasné. Pokud by podmínkou byla formální dohoda, byly by Merzovy vyhlídky prosadit svou mizivé. Sousední Rakousko už dalo najevo, že by na takovou smlouvu nepřistoupilo. Vídeň už ji ostatně odmítla i v éře Angely Merkelové.

Výjimečná opatření pro výjimečné časy. Tak se snažil v očích svých spolustraníků Friedrich Merz ospravedlnit velkorysé dluhy, které plánuje jeho vláda. Jeho protějšek z CSU Marcus Söder to ve zkratce popsal slovy: „Agrese z východu, obchodní válka ze západu.“

Merz hned po volbách slíbil, že postaví na nohy německou zahraniční politiku i armádu, „whatever it takes“ “ ať to stojí cokoliv. Na rozdíl od svého předchůdce Olafa Scholze také zamýšlí věnovat zahraniční a evropské politice podstatnou část svého kancléřského mandátu.

Právě v těchto oblastech si předseda CDU na příští roky zajistil mimořádný vliv. Přímo v gesci kancléře bude nově vzniklá národní bezpečnostní rada. CDU navíc dostane skoro po 60 letech ministerstvo zahraničí. Horkým favoritem na jeho řízení je Armin Laschet, neúspěšný kancléřský kandidát z roku 2021.

Skoro jisté je, že ministrem obrany zůstane nejpopulárnější politik země a horlivý zastánce Ukrajiny Boris Pistorius. I nadále ale bude mít potíže shánět pro Bundeswehr vojáky. Nová vláda couvla před možností zavést povinnou vojenskou službu, nový koncept služby v armádě má stát na dobrovolném základě.

Merz má před sebou na každý pád složitý start. Krajní póly politického spektra jsou nejsilnější od roku 1945 a koaliční smlouva, podle které má vládnout, je na hony vzdálená tomu, co by si přáli členové jeho vlastní strany.

Přesto jeho vabank může vyjít. Pokud něco bude charakterizovat jeho vládu, pak to bude rozsáhlé utrácení. Pěti stům miliardám eur ze zvláštního fondu pro infrastrukturu, stejně jako dalším stovkám miliard na obranu, nestojí poté, co Ústavní soud odmítl většinu námitek ze strany opozice, nic v cestě.

Pokud výdaje státu povzbudí k investicím i občany a firmy, které dosud nedůvěřivě seděly na obřích úsporách, může se německá ekonomika znovu rozjet. Voliči pak Merzovi možná leccos odpustí. Třeba i to, že některé bolavé reformy, stejně jako splácení dluhů, nechá z velké části na svých nástupcích.