Článek
Aminata Touréová, která prožila dětství v uprchlických čtvrtích v Německu a kterou pronásledovala nejistota, jak dlouho bude moci její rodina v zemi zůstat, se nyní stala první německou ministryní tmavé pleti. Bude zastávat funkci ministryně sociálních věcí spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko.
Její rodiče do Německa přišli z válkou zmítaného Mali v roce 1992, Aminata se narodila krátce poté. Dcera uprchlíků se nyní ujala funkce ministryně sociálních věcí v koaliční vládě křesťanských demokratů a Zelených v Kielu v severní spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko.
Devětadvacetiletá žena je považována za představitelku nového ducha spolupráce mezi křesťanskými demokraty (CDU) pod vedením zemského premiéra Daniela Günthera a Zelenými, jejichž je členem, napsal web The Guardian.
Touréová prohlásila, že se ve své nové politické funkci bude zabývat hluboce zakořeněným rasismem, který je podle ní v německé společnosti rozšířen, a také rostoucí sociální nerovností.
„Jako černoška žijící v této společnosti mohu v podstatě říct, že jste často podceňována a je s vámi zacházeno jako se stereotypem. Tak tomu bylo před tím, než jsem nastoupila do této funkce, a stejně tak nyní,“ řekla v jednom ze svých prvních rozhovorů poté, co se stala ministryní.
Hovořila také o tom, že ji hluboce dojalo zjištění, do jaké míry její přítomnost na politické scéně černošská komunita v Německu vnímá jako inspirativní, přestože se tam pohybuje jen velmi málo vzorů.
„Její matka mi řekla, jak byla ohromena, když mě, černošku, viděla v televizi. Objala jsem ji a málem jsem se rozplakala, protože jsem si uvědomila, co to pro tu holčičku znamená, že jsem na očích veřejnosti,“ řekla webu Der Spiegel při vzpomínce na nedávnou předvolební akci, kde na ni mávala čtyřletá černošská holčička.
Touréová řekla, že považuje svěření tohoto úkolu za „naprosté privilegium“. Její práce totiž dle jejích slov zahrnuje témata, pro něž je „zapálená na 200 procent“. Mezi oblasti, jimiž se bude zabývat, patří sociální otázky, mládež, rodina, senioři, integrace a rovnoprávnost.
Dodala, že je pro ni důležité, aby do své nové práce vnesla své osobní zkušenosti. Dle svých slov nezapomene na roky, kdy její rodina žila ve strachu, že bude poslána zpět do Mali. Nezapomene prý ani na to, že její matka, akademička, mohla pracovat pouze jako uklízečka, protože Německo její kvalifikace odmítlo uznat.
