Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Úřadu kancléře se ještě ani neujal a už dvakrát utekl hrobníkovi z lopaty. Poprvé při samotných volbách, kdy mu jen pár tisíc hlasů zachránilo šanci sestavit akceschopnou vládu.
Podruhé během minulých dnů. Zatímco světový pořádek se otřásal v základech, Friedrich Merz měl pouhý měsíc na to, aby Německo připravil na novou realitu. Věděl, že pokud má postavit na nohy německou ekonomiku a armádu, musí jednat rychle. Dřív, než se 25. března sejde nový parlament. V tom budou mít krajní pravice i levice tak silné zastoupení, že by snadno zablokovaly Merzovu snahu reformovat ústavní dluhovou brzdu a získat nové, obří úvěry.
Dostatek je jen neprůstřelných vest
Bez nových dluhů se přitom nová vláda neobejde. Bundeswehru chybí dle pár dnů staré zprávy vládní zmocněnkyně „vše kromě přileb a neprůstřelných vest“. Volby navíc Merzovi přisoudily v podstatě jediného možného koaličního partnera, sociální demokraty. Ti nejenže se staví do cesty výraznému šetření v oblasti sociálních výdajů, ale po katastrofálním volebním neúspěchu nutně musí potěšit své stoupence alespoň nějakými rozpočtovými dárky.
Merz na časovou tíseň reagoval v úterý přímočaře: de facto přistoupil na starý plán svého koaličního partnera a tím i na jeden z největších stimulačních balíčků v evropských dějinách. Stagnující německou ekonomiku má rozhýbat 500 miliard eur, v přepočtu zhruba 12 a půl bilionu korun, investovaných během deseti let do chátrající německé infrastruktury.
Vojáci Bundeswehru: bez nových dluhů to nepůjde.
Druhou kapitolu velkorysého Merzova scénáře představoval návrh odstranit v oblasti obranných výdajů „záklopku“ z ústavní dluhové brzdy, která striktně omezuje státní deficity. Peníze na obranu by se pro příště do povinně vyrovnaných rozpočtů započítávaly jen do jednoho procenta HDP. Vše nad tuto úroveň by si mohl stát vypůjčit bez omezení.
Poker o budoucnost Německa
Drama ale mělo teprve začít. Němečtí Zelení sice neměli být součástí vládní konstrukce, jejich hlasy ale Merz nutně potřeboval, aby dosáhl dvoutřetinové většiny.
Lídři jejich poslanců ale v pondělí odmítli hlasovat pro. „CDU/CSU a SPD si otevírají v rozpočtu prostor pro financování svých volebních dárků z dluhů,“ zdůvodnila své „ne“ místopředsedkyně Zelených Franziska Brantnerová. Upozornila, stejně jako řada ekonomických expertů, že v návrhu obřího investičního fondu chybí jedno klíčové slovo: „navíc“. Do zamýšlených 500 miliard eur by bylo teoreticky možné přesunout i běžné investiční výdaje.
Co by to v praxi znamenalo? Současné investice do infrastruktury představují 53 miliard eur za rok. Pokud by je nastupující vláda kompletně přesunula pod křídla zvláštního fondu, najednou by v rámci rozpočtu měla obrovský prostor naplnění slibů voličům.
Zřícený most v Drážďanech. Německá infrastruktura má za sebou léta zanedbávání.
A skutečně: plány vyjednavačů CDU/CSU a SPD působí, jakoby se vedle sebe položily seznamy volebních slibů obou stran. Patří k nim i velmi sporná a drahá řešení. Mimo jiné návrat „zelené nafty“ pro zemědělce, přilepšení k důchodům pro matky a asi nejkřiklavější výstřelek: snížení DPH pro restaurace na polovinu, tedy na 7 %. CDU/CSU navíc chystá velkorysé daňové škrty. O šetření je v návrhu jediná stručná a obecně formulovaná věta.
Zelení zachraňují Německu tvář
Když Zelení oznámili, že se pod velkorysé utrácení nepodepíší, měl Friedrich Merz a jeho vyjednavači sotva týden na to, aby jejich postoj zvrátili. Důsledky krachu vyjednávání by mohly být drtivé pro celou Evropu: po Scholzově kabinetu další vratká a slabá německá vláda. Nervozita byla zřejmá, ve vedení CDU se začalo dokonce mluvit o dalších předčasných volbách.
Až v pátek 14. března vystoupal na berlínské nebe pomyslný bílý kouř. Friedrich Merz přistoupil na podstatnou část požadavků Zelených. Výsledek je díky tomu dle drtivé většiny ekonomů výrazně lepší než původní návrh. Obří investice do infrastruktury budou „dodatečné“, tedy nad úroveň současných investic. Zelení uhájili aspoň část pověsti Německa coby rozpočtově rozvážné země.
Obranné výdaje byly navíc rozšířeny na oblast německých tajných služeb. Německo bylo tradičně silně závislé na zpravodajských informacích od amerických partnerů. Nyní si ale není jisté, zda se v tomto ohledu může na Washington spolehnout. Po intervenci Zelených si německý stát může bez omezení půjčit i na pomoc bránící se Ukrajině.
Ukrajinští vojáci se připravují k boji. Po intervenci Zelených si německé vlády budou smět na jejich podporu brát neomezené úvěry.
Zelení ale také hájili svou tvář před vlastními voliči. Zatímco v původním návrhu nastupující vlády slovo „klima“ vůbec nefigurovalo, nakonec má být na klimatickou politiku vyčleněna celá pětina pětisetmiliardového fondu.
Co to znamená pro Česko
V první řadě sousední vládu, která si za cenu masivního zadlužení koupila prostor pro relativně stabilní fungování.
A také sousední armádu, která bude masivně investovat. Dle předáků CDU/CSU postupně až 100 miliard ročně navíc oproti současnému stavu.
„České zbrojovky asi nevyjdou naprázdno,“ říká k tomu pro Seznam Zprávy David Marek, hlavní ekonom Deloitte ČR. „Další dodatečné investice v Německu by jistě prospěly i české ekonomice, která je s Německem výrazně provázaná. Vzhledem k charakteru zamýšlených investic by nicméně šlo spíše o nepřímý vliv než přímé zakázky pro české firmy.“
Objem investičního balíčku je ale natolik obrovský, že by mohl i tak postrčit českou ekonomiku. Dle Petra Sklenáře, hlavního ekonoma J&T banky, až na tříprocentní růst už v letošním roce. Investiční aktivita německého státu by také mohla povzbudit německé firmy a občany, aby začali investovat své obrovské úspory.
Jinými slovy, mohlo by skončit, alespoň na čas, období „blbé nálady“.
„Je tu ale riziko, že přijde zklamání a mánie se opět překlopí do deprese,“ varuje Sklenář.
Dopad na Německo a Evropu?
Riziko maniodepresivních zvratů je o to větší, že chystané obří výdaje a zadlužení německého státu jsou spojeny s minimem reformních kroků.
„Peníze by měly jít na datová centra, vysokorychlostní internet, výzkum umělé inteligence, do udržitelného penzijního systému. Jenže v aktuálním návrhu žádné reformy nevidím. Vše má běžet jako dosud, jen s větším deficitem,“ říká pro Seznam Zprávy renomovaný ekonomický novinář Wolfgang Münchau.
přehledně: co se děje
„Jako dosud“ přitom v případě německé ekonomiky znamená se značnými strukturálními problémy: váznoucí digitalizací, vysokými cenami energií, tíživou byrokracií a obecně neschopností vyrovnat se konkurenci v prostředí datové ekonomiky 21. století.
Velkorysé utrácení státu by mohlo přispět i k většímu optimismu německých spotřebitelů. Česká ekonomika z toho bude těžit.
Stejně jako ostatní ekonomové, ani Münchau nepochybuje o tom, že Německo nebude mít problém půjčit si zamýšlené peníze na světových trzích.
Už to ale nebude za tak výhodných podmínek jako v dobách, kdy se věřitelé spokojili s nulovými úroky nebo dokonce Německu platili za možnost bezpečně „zaparkovat“ své prostředky ve formě německých vládních dluhopisů.
„Výnos desetiletého německého dluhopisu stoupl v průběhu března o 50 bazických bodů na 2,9 %. Výše byl naposledy v roce 2011 během dluhové krize v několika evropských zemích,“ konstatuje David Marek. „Problém je v tom, že kvůli potřebě zvýšených výdajů na obranu podobně o vyšším zadlužení uvažují i další evropské země. A výnosy státních dluhopisů, respektive dlouhodobé úrokové sazby, se tak zvyšují v celé Evropě. A to firemním investicím příliš nesvědčí.“
Co znamená dohoda pro kancléře
Friedrich Merz si v minulých dnech zachránil šanci na úspěšné kancléřské období. Jeho renomé si ale odneslo několik šrámů.
„Budeme dělat politiku pro většinu, pro lidi, kteří mají ještě všech pět pohromadě. Ne pro nějaké levicové nebo zelené šílence.“ Těmito ostrými slovy rozpumpovával předseda CDU své fanoušky ve finálové rovince volební kampaně - v době, kdy mu muselo být jasné, že bude Zelené potřebovat pro ústavní změny.
I podle některých jeho spolustraníků jde o jeden z příkladů nedostatku strategického myšlení. Dle magazínu Der Spiegel se v řadách CDU objevují pochybnosti o Merzových vyjednavačských schopnostech.
V těch nejvypjatějších chvílích kontaktoval předsedkyni poslanecké frakce Zelených - ale jen přes hlasovou zprávu.
Na klíčové mítinky prý chodí vybaven velkým sebevědomím, leč chabými podklady.
Anebo vůbec.
To když dá i v klíčových momentech domácí politice vale ve prospěch pozornosti, které se mu dostává na mezinárodní scéně.
