Nejžhavější místo studené války znovu ožívá. Jen Sověty vystřídala Čína

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když loni v červnu deník Wall Street Journal informoval (WSJ), že podle jeho zdrojů seznámených s americkými tajnými materiály Čína s Kubou uzavřely dohodu na zřízení elektronických odposlouchávacích zařízení na ostrově, mluvil o „nové geopolitické výzvě“ pro Spojené státy.

Té se v následujících měsících začalo dostávat značné pozornosti. Po sérii článků v amerických médiích i komentářů bezpečnostních expertů jí poprvé veřejně pojmenovaly i samotné tajné služby USA v letošním posudku hrozeb.

Nyní se pozornost ke Kubě znovu strhává kvůli nedávno publikované zprávě Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), která s pomocí satelitních snímků zmapovala aktivitu na několika špionských základnách, které mají být napojené na Čínu.

Zpráva CSIS předkládá výsledky dlouhodobého sledování celkem čtyř základen, o kterých se dá už podle pozorovaných budov a viditelných zařízení soudit, že jsou schopny odposlouchávání. WJS také nově od zdrojů dostalo informace, že s Čínou spojené základny jsou už v provozu a odposlouchávají, (přičemž není jisté, jestli zdroj WSJ mluví o těch samých základnách, které odhalili analytici CSIS).

Všechny čtyři základny podle CSIS spadají do kategorie tzv. Signálového zpravodajství často označovaného anglickou zkratkou SIGINT. Obecně řečeno jde tedy o zařízení (antény), které získávají a zpracovávají data a informace z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.

Tento typ odposlouchávání se hojně používal za studené války (Sověti měli na Kubě velkou základnu Lourdes), ale svou hodnotu pro tajné služby si uchovaly i v době internetu a hackerů. Používané jsou proto dodnes řadou zemí včetně USA, které mají po světě řadu SIGINT základen.

„Je pravda, že nové technologie vytvořily nové prostředky komunikace, pořád se toho ale hodně odehrává na radiofrekvenčním spektru, což znamená, že role antén zůstává důležitá,“ řekl k tomu Seznam Zprávám Aidan Powers-Riggs, jeden z autorů reportu CSIS.

Stanice by podle Riggse mohly Číně dát možnost například získávat data z cizích satelitů, na což upozorňují i další experti. Dalším možným využitím je mapování lodní dopravy včetně té vojenské.

V každém případě jsou taková zařízení na tomto místě pro Čínu mimořádně cenná. Pro efektivitu tohoto typu odposlouchávání je totiž klíčová fyzická vzdálenost od cíle a Kuba v tomto ohledu hraje do karet Pekingu hned ve dvou rovinách.

Od břehů USA ostrov jednak dělí jen asi 150 kilometrů, Spojené státy navíc ve svém jihovýchodním cípu mají hned několik důležitých vojenských základen a jeden kosmodrom.

Kromě blízkosti k USA je pro Čínu výhodná naopak vzdálenost od ostatních podobných čínských základen. Pokud jde totiž o odposlouchávání satelitů, hodí se mít základny rozmístěné tak, aby se jim satelity obíhající planetu po oběžné dráze neztrácely z dohledu.

Kuba je přitom pravděpodobně prvním místem na západní hemisféře s čínskou vojenskou SIGINT základnou, takže může značně pomoct s pokrytím.

Je téměř jisté, že Washington si existence těchto základen byl vědom už dlouho dopředu a mohl proti nim podniknout jistá opatření, ale to nijak nesnižuje jejich hodnotu.

Čína podle CSIS může být ráda za příjem šifrovaných signálů už jen pro to, z jakého směru přicházejí, nebo usilovat o získání méně zabezpečených „nevojenských“ dat. „Spojené státy nepochybně podnikly nějaké kroky k ochraně nejcitlivější komunikace. Špionáž je ale vždycky hrou na kočku a na myš a soupeři vždy hledají nové cesty ke sběru informací přes veškerá dostupná spektra,“ řekl Riggs-Powers.

O tom, že Čína na Kubě základny má, nebo je buduje, se mluvilo už roky před loňskou zprávou WSJ. Informací, jak tyto základny operují a kdo je skutečně řídí, jsou přesto nadále mlhavé a CSIS proto ve své zprávě přiznává, že nemá přímé důkazy čínského zapojení.

Kromě zpráv od amerických tajných služeb a zdrojů WSJ však čínskému zapojení nahrává celá řada nepřímých indicií. Především jde o dlouhá léta trvající propojení čínského technologického průmyslu s Kubou, neskrývané styky a setkání vysokých představitelů armád obou zemí či důkazy o již roky probíhajícím skrývaném obchodu se zbraněmi.

Navíc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i kdyby Čína na základny neměla přímo přístup, bylo by pro Havanu velmi snadné informace s Pekingem prostě sdílet výměnou za finanční podporu v ekonomické krizi, která se na ostrov z Číny dlouhodobě přelévá.

„Bez přístupu k utajovaným informacím nemůžeme přesně říct, jak významné zapojení Číny je. Odkryli jsme ale dost nepřímých důkazů, které nám dávají slušnou jistotu, že Kuba na těchto základnách nejedná sama a že Čína je jejím pravděpodobným partnerem,“ řekl k tomu Powers-Riggs.

Jak už bylo řečeno, SIGINT budují i jiné země včetně Spojených států, které mají základny po celém světě včetně míst mimo vlastní území.

„Každá země špehuje. Z čínské perspektivy jde v podstatě o oplácení stejnou mincí,“ řekl Seznam Zprávám Leland Lazarus, expert na bezpečnostní otázky související s Čínou a Latinskou Amerikou z Floridské mezinárodní univerzity v Miami.

„Čína je už dlouho frustrovaná tím, co vnímá jako americké vměšování do její sféry vlivu v Indo-Pacifiku. Samozřejmě, že je tu třeba Tchaj-wan, který podporujeme (USA) v obraně, takže z čínského pohledu teď na Kubě oni dělají vlastně to samé, co my jim,“ dodal.

Úplně stejnou kartou ale podle Lazaruse Čína neoplácí, protože zatímco USA svou podporu zbraněmi a zpravodajskými informacemi Tchaj-wanu otevřeně přiznávají a mají pro to i vlastní zákon, Peking jakékoliv vojenské aktivity na Kubě opakovaně popírá.

V poslední době se objevují komentáře srovnávající situaci v Karibiku s událostmi studené války, kdy se kvůli takzvané Karibské krizi svět ocitl na pokraji jaderné katastrofy.

Například americký novinář a autor knih o Číně Gordon G. Chang už loni napsal výbušný článek s titulkem „Čína na Kubě: Jaderně vyzbrojení komunisté na válečné stezce“. On i další experti v něm varují, že situace by mohla v budoucnu rychle eskalovat a že Čína může –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stejně jako v 60. letech Sovětský svaz –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozmístit na Kubu své rakety.

Nutno podotknout, že to je ukázka nejradikálnějšího pohledu na věc. Powers-Riggs i Lazarus jsou k srovnání se studenou válkou a 60. lety o hodně zdrženlivější.

„Jak jsem řekl, špionáž dělají všichni. Čína se stále pohybuje spíš v šedé zóně,“ řekl Lazarus s tím, že současná situace je se studenou válkou nesrovnatelná hlavně proto, že neexistují žádné informace, a dokonce ani podezření, že by Peking na Kubu instaloval nebo chtěl instalovat zbraně, které by mohly přímo ohrozit americkou národní bezpečnost.

„Není moc důvodů, proč čekat, že dojde k další eskalaci. Čínské ministerstvo zahraničí opakovaně popírá jakékoliv zapojení. Může to tak být nejen proto, že nechtějí věc veřejně odhalit, ale i díky tomu, že si uvědomují citlivost situace a chtějí se vyhnout zvyšování napětí,“ dodal Riggs.

Oba experti nicméně druhým dechem dodávají, že stále výraznější působení Číny v regionu nepochybně znamená výzvu pro USA.

„Je to určitě region, na který je potřeba dávat pozor. Kdyby vypukl konflikt kvůli Tchaj-wanu a USA by potřebovaly do Pacifiku dostat víc lodí z Atlantiku, budou muset proplouvat právě tudy, přes Panamský průplav,“ upozornil Lazarus.

Označit působení Číny na Kubě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a vůbec v celé Latinské Americe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ za novou geopolitickou výzvu pro USA, se nicméně Lazarus zdráhá. Tato výzva tu totiž je už hodně dlouho.

Čína v Karibiku postavila už desítky obchodních přístavů (jinde ve světě se už takové projekty ukazují být důležité i z vojenského hlediska, například v Džibutsku hned vedle vyrostla vojenská základna), provedla mnoho infrastrukturních projektů a nyní se zaměřuje na investice do tamní energetiky a obnovitelných zdrojů.

Se svými kolegy také Lazarus sleduje hned několik zařízení napříč Jižní Amerikou, o kterých Čína tvrdí, že jsou pro vědecké účely, ale možná mohou sloužit i k odposlechům nebo rušení satelitů.

Nové zprávy o působení Číny na Kubě tak podle něj neukazují nový trend, ale spíš jeho rostoucí důležitost.

Tento víkend a minulý měsíc do havanského přístavu připlula také flotila ruského námořnictva. Zatímco Kuba ji označila za přátelskou návštěvu, Spojené státy za vojenské cvičení.

Mezi působením Ruska a Číny je v tomto případě vidět zjevný rozdíl ve skrytém působení na straně Pekingu a naopak demonstrativním přístupem Moskvy. I proto ruské lodě na Kubě analytici považují spíš za gesto než za hrozbu.

Celkově je podle Lazaruse ruský vliv v celé Latinské Americe podstatně menší než čínský. Omezuje se na podporu některých autoritářských režimů například právě na Kubě nebo v Nikaragui a další méně finančně náročné operace. „Rusko kromě toho v regionu také podniká dezinformační kampaně a nově tam i posílá lodě. Čínský vliv je ale mnohem větší a vyplývá z její pozice globální ekonomiky,“ řekl Lazarus a dodal, že je to právě Čína, kdo představuje hlavního obchodního partnera „v podstatě pro celou Jižní Ameriku“.