Největší vítězství Me Too znovu u soudu. Weinsteinův tým spoléhá na změnu nálad

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se prolomilo dlouholeté mlčení ohledně sexuálního obtěžování a zneužívání, kterého se dopouštěl vlivný americký producent Harvey Weinstein, zažilo hnutí Me Too svou doposud největší vlnu.

Řada žen z filmového průmyslu i dalších odvětví začala sdílet podobné zkušenosti s obtěžováním a zneužíváním moci s reálnou vidinou toho, že dostanou pachatele k soudu a získají spravedlnost na svou stranu.

Inspirací pro ně pak byl právě i rozsudek nad Weinsteinem. Producent dostal 23 let vězení za znásilnění, o kterém veřejně vypovídalo několik žen. Minulý rok ovšem nejvyšší soud státu New York tento verdikt zrušil.

A v těchto dnech začala nová slyšení. Není jasné, zda v něm budou vypovídat stejné svědkyně, některé se vzhledem k psychické náročnosti procesu vyjadřují ke své další účasti zdrženlivě.

Kromě toho se ale proces koná v jiných Spojených státech. Celé hnutí Me Too je slabší než při prvním procesu před pěti lety. I na to Weinsteinův vysoce výkonný právní tým sází. Předpokládá, že osm let od první vlny hnutí se postoj veřejnosti k vysoce sledovaným případům, jako je tento, mohl změnit, popsal britský deník The Guardian. Jak si tedy vlastně dnes hnutí Me Too stojí?

Přestože vlna MeToo některé změny přinesla a zlepšila pozici žen v pracovním prostředí nejen ve Spojených státech, dnes se zdá, že v některých ohledech to bylo jen dočasné nebo částečné.

Na jedné straně se k soudu stále dostávají případy sexuálního násilí v zábavním průmyslu, aktuálně například dalšímu obvinění čelí známý americký komik Russell Brand. Ve velkém se také řešil spor mezi herečkou Blake Lively a jejím hereckým kolegou a režisérem Justinem Baldonim, kterého obvinila ze sexuálního obtěžování a zahájení pomlouvačné kampaně proti ní.

Ve filmovém průmyslu vznikla řada iniciativ, jejichž cílem je předejít opakování podobných situací a zneužívání moci ze strany vlivných hráčů z branže.

Nejviditelnější změnou zůstávají například tzv. koordinátoři intimity, kteří pomáhají u sexuálních scén. A změny v americké společnosti utvrdilo i přijetí více než 80 zákonů proti sexuálnímu obtěžování, které zavedlo 25 států.

Některé z nich prodlužují promlčecí lhůty pro žaloby na sexuální obtěžování, jiné zakazují používání dohod o mlčenlivosti pro finanční vyrovnání s oběťmi, které často slouží tomu, aby násilníci unikli spravedlnosti, jak podotýká deník The New York Times.

Na druhou stranu: Zatímco v posledních letech bylo téměř nepředstavitelné, aby se muži obvinění z podobných kauz do zábavního průmyslu vraceli - například známý herec Kevin Spacey, kterého nakonec soud osvobodil - dnes už je v oboru přijímají zase o něco lépe.

„Mnoho požadavků hnutí MeToo nebylo nikdy začleněno do politiky. Ale tyto požadavky a kulturní pokroky, které je doprovázely, se ukázaly jako dostačující k tomu, aby vyvolaly odvetnou kampaň, která nejen podpaluje těžce vybojovaná práva žen, LGBTQ+ lidí a lidí jiné barvy pleti, ale také posiluje mladé muže, kteří táhnou doprava,“ napsala v eseji pro deník The Guardian novinářka Carter Shermanová.

Zmínila pak fenomén některých mužů, kteří se sdružují na internetu, a ženy je „v nejlepším případě nezajímají, v nejhorším je mají zájem poškozovat“.

Hnutí naráží na své limity i proto, že se vůči jeho cílům otevřeně vyjadřuje nová americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa.

Sám šéf Bílého domu ostatně čelil několika obviněním ze sexuálního obtěžování i napadení. Hnutí už ve svém prvním funkčním období shazoval a označoval jej za snahu o poškození mužů na vrcholných pozicích.

„Je to velmi děsivá doba pro mladé muže v Americe, kdy můžete být vinni něčím, za co možná nenesete vinu,“ řekl Trump na shromáždění v Mississippi v říjnu před šesti lety.

Prezident už tehdy čelil kritice kvůli nominaci Bretta Kavanaugha, kterého obvinilo několik žen ze sexuálního napadení, do Nejvyššího soudu. Nešlo přitom o poslední případ, kdy muži s podobnou historií stanuli díky Trumpově nominaci na vysokých postech.

Například nynější ministr obrany Pete Hegseth také čelil obvinění ze sexuálního napadení. Deník The Washington Post pak přinesl informaci, že politik tajně zaplatil finanční vyrovnání ženě, která ho v roce 2017 obvinila ze znásilnění. Hegseth vše popírá.

„Ukazuje se změna myšlení v celé zemi. Nikoho vůbec nerozhodilo, že Trump byl soudně uznán odpovědným za sexuální napadení. Přitom ho obvinilo i mnoho dalších žen. Ministr obrany byl také obviněn z napadení – a nikdo, ani členové Republikánské strany to vůbec neřeší. Nejsou kvůli tomu ani žádné větší protesty, je to zkrátka jedno,“ poznamenala pro Seznam Zprávy novinářka Kim Masters z časopisu The Hollywood Reporter, která se dlouhodobě věnovala rozkrývání kauzy sexuálního obtěžování v americkém filmovém průmyslu.

Že postoje v nové americké administrativě inklinují k názorům směřujícím proti cílům hnutí Me Too, ukázaly i reakce na nedávné dočasné propuštění misogynního influencera Andrewa Tatea z rumunské vazby. Tate v rodné Velké Británii čelí mimo jiné obvinění z obchodování s lidmi a vykořisťování. Proslavil se ale videi, ve kterých razí ideu toho, že ženy jsou podřadné a muži se musí osvobodit z okovů společnosti.

„Z více než dvou desítek členů kabinetu a zaměstnanců, které Trump nominoval, je téměř tolik obviněných sexuálních násilníků jako žen. A to vysílá docela jasnou zprávu o tom, pro koho je druhé Trumpovo funkční období určené. Ale také demonstruje účinnost, s jakou konzervativci podkopali Me Too a obecněji nároky žen na tělesnou autonomii,“ napsala ve svém komentáři pro magazín Slate americká právnička Jill Filipovic.

Upozorňuje tak i na další téma hnutí, které zažívá v posledních letech otřesy, a tím jsou reprodukční svobody. Po zrušení rozsudku v případu Roeová vs. Wade, který zaručoval ženám po celých Spojených státech právo na provedení interrupce, rozhodují o svobodě tohoto zákroku jednotlivé státy. Původní verdikt byl přitom považován zejména pro ženy za historický milník a jeden ze symbolů liberalizace.

Od svého nástupu do úřadu ovšem Trump přijal i řadu opatření, která mají za cíl potlačit iniciativy v oblasti rozmanitosti, rovnosti a inkluze. Tyto snahy míří zejména na ženy, osoby jiné barvy pleti a LGBT+ lidi.

Znemožnil tak fungování celé řady podpůrných programů – od Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání a Národní rady pro pracovní vztahy, přes úřady pro občanská práva až po nejstarší program plánovaného rodičovství v zemi.

Trumpova administrativa navíc omezila financování vědeckého výzkumu, čímž zbrzdila nebo přímo zlikvidovala úsilí o zlepšení situace v oblastech, jako je mateřská úmrtnost, domácí násilí, přístup k antikoncepci nebo prevence sexuálního napadení. V neposlední řadě fakticky znemožnil výzkumníkům v projektech s vládním financováním využívat slova jako „ženy“ nebo „gender“.