Největší únik tajných materiálů: Nakolik zavaří Ukrajině a pomůže Rusku

V prvních hodinách a dnech po objevení údajných dokumentů amerických tajných služeb na internetu kolem nich panovala řada otázek. Na část z nich už odpovědi máme, další zůstávají nezodpovězené.

Ano, o tom v tuto chvíli není pochyb – na internet unikly skutečně tajné dokumenty amerických zpravodajských služeb.

I když představitelé USA občas upozorňují na to, že s dokumenty mohlo být nakládáno všelijak a mohly být všemožně upravovány. Reálně ovšem víme pouze o jediné malé úpravě, která vznikla zřejmě pro ruské publikum. Výrazně totiž navyšuje výši ukrajinských ztrát a naopak ponižuje ztráty ruské.

Nepochybně se mohou objevit časem i další úpravy. Je také možné, že se objeví zcela falešné dokumenty, které někdo označí za část úniku. Do doby vzniku článku se ovšem nic takového neprokázalo.

Jako první z velkých světových médií si úniku tajných materiálů týkajících se vojenské situace na Ukrajině všimly noviny The New York Times. A to poté, co se v průběhu 5. dubna na několika ruských kanálech sítě Telegram objevilo pět snímků dokumentů (jeden příklad za všechny).

Jak zjistil jeden z členů investigativní skupiny Bellingcat a jak je možné si ověřit, o několik hodin dříve se stejné dokumenty objevily v jednom z vláken diskuzního serveru 4chan.

Další investigace odhalila, že takto uniklých dokumentů byly nepochybně desítky a možná ještě více – stále se objevují informace o dalších. Díky již zmíněné práci členů Bellingcatu se podařilo zjistit, že se postupně objevovaly už od ledna na komunikační platformě Discord, určené především počítačovým hráčům. První se měly objevit v malé skupině, která čítala zhruba 20 členů.

Za únikem, jak podle Bellingcatu, tak třeba i podle práce reportérů Washington Post, stojí jeden z administrátorů této malé skupinky. Mělo se jednat o mladíka, který se cítil přehlížen a zároveň sympatizoval s postoji nejpravicovější části Republikánské strany, k federální vládě tradičně skeptické – a zároveň přitom pracoval pro americkou armádu. Měl zacházet i s materiály různého stupně utajení (včetně nejtajnější kategorie, tedy „Top Secret“), které ovšem začal nahrávat do zmíněné komunity.

Obsah dotyčné skupiny (v terminologii Discord serveru) byl uzavřen a smazán, takže tato tvrzení už nelze zpětně ověřit. Redakce Seznam Zpráv nahlédla zhruba do 15 dokumentů z celkového počtu. Ve zbylých případech musíme tedy odkazovat na média či jiné zdroje, které je mají k dispozici.

To není v tuto chvíli zřejmé. V první vlně se jednalo v podstatě jen o pět dokumentů. V epicentru úniku, tedy ve skupině na Discordu, se ovšem objevily nejméně desítky, možná i více než stovka snímků různých důvěrných a tajných materiálů. Některé z nich se objevují postupně, jak různé redakce stíhají materiály zpracovávat.

Na internetu je ovšem, na rozdíl například od známého úniku „WikiLeaks“ z minulého desetiletí, nelze objevit v jediném přehledném balíku. Velká část materiálů je zřejmě v tuto chvíli prakticky nedostupná.

Primárně se týkají ruské invaze na Ukrajinu. Ale zřejmě to není v důsledku nějakých politických sympatií původce úniku. Údajně chtěl zapůsobit na své okolí, tedy na členy zmíněné komunity na Discordu, a válka na Ukrajině je prostě nejžhavější a nejdiskutovanější událostí současnosti.

Protože jde o soubor dokumentů, jejich povaha a obsažené informace jsou různé. Odhalují celou řadu málo známých detailů z války.

Například podivuhodnou epizodu z 29. září minulého roku. Tehdy pilot ruského stíhacího letounu špatně rozuměl v rádiu návodčímu, tedy operátorovi v pozemním středisku, a získal dojem, že má povolení střílet na britské průzkumné letadlo, které se pohybovalo v mezinárodním vzdušném prostoru, tedy na „neutrálním nebi“. Výstřelu údajně zabránila pouze technická závada na ruském stroji – střela se prostě neodpálila.

Dokumenty zveřejněné NY Times také popisují těžkou situaci kolem města Bachmut. Město podle nich bylo na konci února opravdu jenom vlásek od „operačního obklíčení“. To znamená, že moskevské síly město palbou téměř odřízly od zbytku Ukrajiny a zabránily jak zásobování města, tak i případné evakuaci zbylých ukrajinských jednotek. Do města vedla jediná použitelná cesta (zřejmě silnice O0506), která už byla také pochopitelně pod dělostřeleckou palbou.

Generálmajor Kyrylo Budanov, ředitel ukrajinské vojenské rozvědky, nabídl dvoutýdenní nasazení elitních jednotek pod svým velením, které měly zatlačit ruské jednotky dále od zásobovacích cest. Ukrajinský velitel popsal tehdejší pozici Ukrajiny jako „katastrofální“.

Ukrajinci u města nasadili své zálohy a situace se stabilizovala. Podle dokumentů to ovšem znamená, že Kyjev musel sáhnout do rezerv, které si chystal na plánovanou jarní ofenzivu.

Informací o ruské invazi na Ukrajinu je ovšem v dokumentech tolik, že je rozdělíme do několika bodů:

Dokumenty například uvádějí americké odhady počty padlých a zraněných na obou stranách. Tvrdí, že poměr padlých se pohybuje zhruba kolem 1:3 v neprospěch ruské strany.

Podle původní (neupravené) verze úniku Rusko mělo k 1. březnu 35,5 až 43 tisíc mrtvých a 154 až 180 tisíc raněných. Celkové ztráty tedy byly cca 189,5 až 223 tisíc. Na ukrajinské straně pak podle dokumentu padlo 15,5 až 17,5 tisíce vojáků, raněných bylo 109 až 113,5 tisíce. Celkové ukrajinské ztráty podle vojenské terminologie byly 124,5 až 131 tisíc.

Uniklé dokumenty poměrně jasně určují, kdy by mohlo dojít k očekávané ukrajinské ofenzivě: nejdříve v průběhu května. Ukrajinská armáda pro tuto akci připravuje totiž 12 nových brigád, tedy dohromady zhruba 50 tisíc mužů.

Dokument, datovaný 23. února, který patří mezi ty, jenž jsou ve velkém dostupné na internetu, podává přehled o postupu budování 12 nových brigád pro protiofenzivu. Celkem by měly být vybaveny 253 tanky a asi 1500 dalšími obrněnými vozidly různých druhů. Tři brigády měly být vytvořeny samotnými Ukrajinci, zatímco zbývajících devět mělo vzniknout s pomocí USA, spojenců a partnerů.

Plánované brigády byly v době vydání dokumentů na hony vzdálené od připravenosti, pět z nich ještě nezačalo s výcvikem. Šest brigád mělo k dispozici polovinu nebo méně potřebného vybavení.

Podle uvedeného harmonogramu by poslední ukrajinské útočné brigády měly být k dispozici ke konci dubna.

To je naprosto v souladu s obecným očekáváním vojenských analytiků. Bylo jasné, že Ukrajina zatím nemá pohromadě všechno nutné vybavení a bude čekat na dokončení výcviku mužů, kteří mají tyto brigády tvořit. Samozřejmě, dokumenty pocházejí z přelomu února a března, situace se mohla vyvinout, ale zásadní změnu harmonogramu je těžké si představit.

Do ofenzivy samozřejmě nepůjdou pouze nové formace. Zdá se totiž, že Ukrajinci vybavují své nejnovější brigády nejstarší výzbrojí a naopak, jak si všiml vojenský korespondent serveru Forbes David Axe.

Například tanky Leopard 2 dostává zkušená 4. tanková brigáda. Stejně zocelené 25. a 80. letecká útočná brigáda by měly dostat tanky Challenger 2. Ukrajinské ministerstvo obrany se rozhodlo přidělit mnoho ze stovek nových tanků a bojových vozidel, které dostává od svých zahraničních spojenců, svým starším jednotkám – pravděpodobně ve snaze poskytnout nejlepším vojákům tu nejlepší techniku.

Nasazení nových brigád může znamenat začátek protiofenzivy, většinu těžkých bojů mohou vést zkušenější jednotky. To vše znamená, že ukrajinské síly v kyjevské protiofenzivě budou velmi různorodé povahy. Na jedné straně nové, nezkušené brigády se starým vybavením. Na straně druhé staré, zkušené brigády s tak vzácnou špičkovou technikou. Celkově tedy může do útoku postupně nastoupit více než oněch zmíněných 50 tisíc mužů.

Dokumenty hodnotí jak bezprostřední, tak dlouhodobější vývoj konfliktu. Jedna zpráva připravená zjevně začátkem února, kterou jako první popsal Washington Post, ovšem varuje, že ukrajinská pozice v příštích měsících nebude jednoduchá.

Hodnocení z počátku února, které je označené jako „přísně tajné“, varuje před významnými nedostatky při vytváření nových ukrajinských jednotek a udržování bojeschopnosti těch stávajících. Podle autora, či mnohem spíše autorů, je pravděpodobné, že případná jarní operace povede pouze ke „skromnému postupu“. To je výrazně pesimističtější pohled, než jaký Bidenova administrativa prezentuje veřejně.

Může samozřejmě povzbudit kritiky, kteří se domnívají, že Spojené státy a NATO by měly více usilovat o vyjednané řešení konfliktu. A může posloužit jako argument i pro „jestřáby“, kteří dlouhodobě tvrdí, že Ukrajina by měla dostat i další zbraně, třeba taktické rakety s delším doletem, které by jí umožnily účinně narušovat zásobování ruské armády daleko v týlu.

Dokument podle amerických novin přímo nepopisuje ukrajinské plány na útok. Naznačuje ovšem, že strategie Kyjeva se točí kolem znovuzískání sporných oblastí na východě a zároveň postupu ve směru na jih ve snaze přerušit pozemní komunikace s Krymem. V oblasti ovšem ruské síly už měsíce budují opevnění a obranu, což s „přetrvávajícími ukrajinskými nedostatky ve výcviku a zásobování municí pravděpodobně ztíží postup a zhorší ztráty během ofenzivy“, jak se uvádí v dokumentu.

Mezi materiály byl i jeden výhledový, který zkoumal různé krajní scénáře vývoje konfliktu v případě zlomových událostí, třeba smrti Vladimira Putina či osvobození Krymu. Jde ovšem o výčet možných scénářů a pravděpodobných reakcí ruské vlády spíše než přesnou predikci dalšího vývoje.

Jeden z původních pěti uniklých listů upozorňuje na prekérní situaci ukrajinské protivzdušné obrany. Ukrajina nemá a v dohledné době nebude mít letectvo schopné postavit se ruskému. Aby ruská letadla nadále hrála ve válce jen marginální roli, musí být ukrajinské protiletadlové systémy početné a výkonné.

Dokument z 28. února uvádí, že rakety pro systémy S-300 a Buk, které tvoří 89 % ukrajinské protivzdušné ochrany, budou zcela vyčerpány už velmi brzy. U raket do S-300 dokument uvádí datum 3. května a u munice do systémů Buk dokonce už polovinu dubna.

Pokud by k takovému vyčerpání ukrajinských prostředků došlo, Moskva může začít ve velkém používat letectvo, což by mohlo mít velký vliv na další vývoj války. Mohlo by to například narušit zatím velmi bezpečné dodávky západní pomoci do země.

Popsaný scénář pracuje s variantou, že se v příštích týdnech nestane nic, co by situaci změnilo, tedy například, že se nepodaří sehnat nové zdroje pro dodávky zmíněných typů střel na Ukrajinu. Je velmi pravděpodobné, že se něco takového mohlo stát, protože jde o naprosto klíčovou otázku této války. Pokud by ruské letectvo mohlo působit nad územím Ukrajiny, obraz bojů by se zásadně změnil. Otázka zajištění protivzdušné obrany Ukrajiny není definitivně vyřešena a rozhodně se bude znovu a znovu vracet do popředí pozornosti.

Americké tajné služby mají zřejmě lepší přehled o ruských vojenských operacích než o těch ukrajinských. Dokumenty totiž poskytují vhled do toho, jak dobře je Washington informovaný o ruských akcích.

Dokumenty ukazují, že USA zřejmě nějakým způsobem pronikly do téměř každé ruské bezpečnostní služby. V některých případech měly přehled o vojenských plánech Moskvy, včetně třeba cílů raketových a dalších úderů, prakticky v reálném čase.

Jeden například zmiňuje zatím neveřejný ruský plán boje proti tankům ze zemí NATO, který zahrnuje vytvoření odlišných ‚palebných zón‘ a výcvik vojáků ve znalosti slabin různých západních tanků.

Další podle deníku NY Times uvádí, že mezi různými ruskými silovými složkami dochází k poměrně zásadním rozporům, které snižují efektivitu ruských sil jako celku. Tajná služba FSB například ruské ministerstvo obrany obvinila, že neposkytuje Kremlu a dalším složkám států přesné informace o vlastních ztrátách a průběhu bojů.

Popisuje také blíže rozpory mezi šéfem vagnerovců Jevgenijem Prigožinem a ruským ministerstvem obrany, především jeho šéfem Sergejem Šojguem. Ty samy o sobě nebyly tajemstvím, protože Prigožin si pravidelně na nedostatečnou podporu ze strany armády stěžuje veřejně. Podle analytiků to nasvědčuje tomu, že jeho mocenské postavení není tak silné, a musí se tedy spoléhat spíše na veřejné mínění než na svou pozici v rámci ruské mocenské hierarchie.

Ale dokumenty například uvádějí, že o urovnání sporu mezi oběma muži se pokusil přímo Vladimir Putin na schůzce ke konci února. K úplnému vyrovnání ovšem nedošlo, cíle obou stran jsou zřejmě příliš rozdílné.

Informace z dokumentů také naznačují, že většina (ne všechny) informací byla získána s pomocí „signálového zpravodajství“. To jsou nejčastěji zachycené zprávy z komunikace protivníka, ať už jde o e-maily, záznamy hovorů, či nějakou šifrovanou komunikaci.

Ruský stát nepochybně na tato odhalení bude nějak reagovat. Je velmi pravděpodobné, že minimálně část úniků se podaří „zalepit“. V tomto ohledu je tedy únik pro americké tajné služby skutečně rizikový.

Největší riziko zřejmě představuje výše zmíněná možnost, že ruské tajné služby a armáda si uvědomí rozsah úniku informací ze svých řad k západním službám. Zpravodajské informace sice nejsou vidět přímo na frontě, ve skutečnosti ovšem představují jednu z nejcennějších forem pomoci ukrajinské armádě.

Zatím nevíme nic o tom, že by dokumenty ruské straně poskytly úplně překvapivé informace. Ukrajinská ofenziva se skutečně očekávala nejspíše během pozdního jara a léta. Už jen proto, že do konce studenější a vlhčí části jara je nutné se obávat na bojišti hlubokého bahna, které výrazně zpomaluje pohyb prakticky veškeré techniky.

Dokumenty ovšem například potvrzují sílu útočných sborů do nové ofenzivy, tedy již zmíněných 12 brigád (cca 50 tisíc mužů, možná méně). Pro ruské tajné služby a velení to asi nebude úplná novinka, o řádově podobných číslech se mluvilo i ve veřejném prostoru, únik ovšem výrazně zvyšuje míru jistoty. Rusko tedy může lépe plánovat.

Navíc úniky nebude úplně jednoduché ignorovat. To snižuje pravděpodobnost, že Kreml se nechá ukolébat chlácholivými informacemi od podřízených. I samotné úniky přitom naznačují, že to je v současném ruském státě nebezpečný problém. Vedení země mělo zjevně nerealistická očekávání o výkonnosti armády, a to zřejmě právě díky tomu, že lidé v armádě situaci „lakovali na růžovo“.

Úniky by mohly paradoxně přispět k tomu, že v Rusku zavládne realističtější přístup ke stavu armády a války – a to by pro Ukrajinu asi nebyla dobrá zpráva.

Někteří analytici totiž označují ruskou „zimní ofenzivu“ soustředěnou na Bachmut za to nejlepší, co mohla Ukrajina od Ruska očekávat. Moskevské síly se vyčerpaly v útocích, které přinesly jen malé územní zisky, a přišly tak o značnou část bojové síly nabyté loňskou mobilizací.

V původních pěti dokumentech, které se na internetu objevily jako první, žádný „neukrajinský“ není. Postupně se objevilo ovšem minimálně několik, které popisují z amerického hlediska zajímavý vývoj nebo přímo americké operace v jiných částech světa.

Například ukazují na možný spor s Jižní Koreou. Tamní politici se obávali, že USA budou Soul tlačit k dodávkám zbraní na Ukrajinu. Jižní Korea je totiž jeden z nejvýznamnějších producentů dělostřelecké munice, které navíc jako jeden z amerických spojenců má k dispozici opravdu významné zásoby.

Z hodnocení Pentagonu vyplynulo, že vedení izraelské zahraniční zpravodajské služby Mossad mohlo podněcovat zaměstnance agentury a izraelské občany k účasti na březnových protivládních protestech. Izraelští představitelé tuto zprávu důrazně odmítli, což nejen v Izraeli vyvolalo otázky ohledně kvality amerického zpravodajského sběru a analýzy.