Největší tajemství USA mohl znát milion lidí. Je to i dědictví 11. září

„Když přísně tajné není tajné,“ stojí v titulku článku deníku New York Times (NYT), který na pozadí zatčení muže podezřelého z podílení se na úniku tajných dokumentů popisuje, jak americká vláda nakládá s tajnými informacemi. Případ podle NYT poukazuje na širší problematickou otázku, zda bezpečnostní agentury „nepustily citlivý materiál až příliš daleko“.

„Pokud si americká vláda neuvědomila, že má problém, už po mnohých předešlých skandálech s únikem informací, možná právě zatčení Jacka Teixeiry ji probudí,“ píše v článku laděném ve stejném duchu CNN.

Připomeňme, že řada klíčových informací o případu pořád není známá. 21letý muž, který pracoval pro letecké složky Národní gardy v Massachusetts, je zatím „jen“ podezřelý. Není dosud také známo, jakou měl přesně úroveň bezpečnostní prověrky. Samozřejmě nejsou s jistotou známy detaily ohledně jeho motivace a způsobu, jakým zveřejnění dokumentů docílil (více o něm zde).

Otázka, zda to vláda se sdílením tajných informací nepřehání, přesto už teď americkými médii rezonuje velmi silně.

„Je podezřelý ze zveřejnění tajných dat, které způsobilo zmatek v americké zpravodajské komunitě, způsobilo napětí ve vztazích se zahraničními vládami a ohrozilo cennou informační linku, která dávala Američanům vhled do ruských kroků na Ukrajině,“ vyzdvihuje CNN vážnost činů, ze kterých je Teixeira podezřelý.

Redaktor Zachary B. Wolf v analýze pro americkou televizi dále poukazuje na skutečnost, že navzdory očekávání podezřelým není zahraniční agent a zřejmě ani ideologicky motivovaný whistleblower, ale spíš „správce herní chatovací skupiny, který chtěl udělat dojem na pár teenagerů, se kterými se seznámil při hraní on-line her během pandemie“.

Tento, jak Wolf píše, „neuvěřitelný“ popis podezřelého, vyplývá z nedávno publikovaného článku deníku The Washington Post, který vyzpovídal jednoho ze zhruba dvou tuctů členů uzavřené skupiny komunikující přes platformu Discord, v níž se měly dokumenty vůbec poprvé objevit.

„Jasně se tady nabízí otázka, proč někdo relativně nízké hodnosti pracující ve spíše obskurním koutě armády mohl mít přístup nejen k nejkritičtějším národním tajemstvím, ale i dokonce k tak velkému množství těchto tajemství, že není možné, aby nějak náležely k jeho práci,“ okomentoval případ bývalý generál Národní bezpečnostní agentury (NSA) Glenn Gerstell.

Podle CNN měl Teixeira pracovat jako kybernetický specialista, což by podle bývalého šéfa Agentury pro kybernetickou bezpečnost a bezpečnost infrastruktury (CISA) Christophera Krebse mohlo znamenat, že byl IT specialista. „Tito lidé navrhují a staví počítačové sítě a pak se starají o jejich údržbu,“ řekl Krebs.

Jaké úrovně mohla dosahovat Teixeirova bezpečnostní prověrka, se neví. NYT i CNN nicméně popisují, že i tu nejvyšší úroveň má víc lidí, než by možná laika na první dobrou napadlo. Podle NYT má prověrku pro přísně tajné informace jistě všech asi 600 generálů z různých složek, kromě nich se ale prověrka uděluje i řadě jejich poradců, plukovníkům z Pentagonu, kapitánům námořních lodí, „široké škále“ nižších důstojníků, a „jak se zdá“, i lidem, jako je Teixeira.

Samotní úředníci z Pentagonu podle NYT tvrdí, že lidí s přístupem k přísně tajným informacím jsou „tisíce, ne-li desetitisíce“. K nižší úrovni prověrky zajišťující přístup k „tajným“ informacím se podle nich mohou dostat dokonce i externí spolupracovníci armády jako například analytici z think tanků.

Ještě mnohem víc lidí má přístup k tajným informacím podle CNN. Ta už loni přišla se zjištěním, že ve výroční zprávě pro ředitele zpravodajských služeb (DNI) z roku 2017 se psalo, že bezpečnostní prověrku pro přístup k přísně tajným informacím má téměř 1,2 milionu lidí.

Současný stav je podle NYT výsledkem změny strategie po teroristických útocích 11. září 2001. Americkým bezpečnostním službám se totiž poté vytýkalo, že si pro sebe nechávají příliš mnoho informací.

„Zašli jsme tak daleko a umožnili přístup širokému okruhu lidí právě proto, že už jsme nikdy nechtěli být v pozici, kdy si budeme říkat, že jsme mohli něčemu zabránit, kdybychom dané informace víc sdíleli,“ řekl Gerstell. „Máme zásadu poskytovat informace pouze v případě, že existuje potřeba je znát, ale v praxi ji moc nedodržujeme,“ dodal.

Po bouřlivém roce 2013, kdy došlo ke skandálním únikům dokumentů skrze WikiLeaks a Chelsea Manningovou a bývalého zaměstnance CIA Edwarda Snowdena, se podle NYT pravidla pro sdílení informací začala zpřísňovat. Zpřísnění se nicméně měla týkat hlavně elektronického vynášení informací, zatímco v případě Teixeiry se zatím zdá, že se dostal k vytištěným materiálům na papíře. Podle Krebse možná v čase, kdy byly dokumenty na cestě k likvidaci.

„Vyvstává otázka, jak někdo na takto juniorní pozici mohl mít přístup k těm nejcitlivějším informacím a dokumentům, které byly určené pro ty nejseniornější úředníky. Tohle by nás mělo přinutit k zamyšlení se nad tím, kdo má přístup k materiálům této úrovně a jak a proč dovolujeme lidem takové materiály tisknout,“ okomentoval kauzu opět pro NYT bývalý vysoký úředník z CIA Mick Mulroy.

Podle Gerstella je potřeba „architektura nulové důvěry“, díky níž by lidé mohli vidět jen nadpis zpravodajské informace, ale pro zobrazení dokumentu by museli mít pověření. Momentálně je podle Gerstella přístup k některým tajným informacím v USA „prostě nesmyslně široký“.

Bílý dům ani Pentagon zatím dotazy na přísnost pravidel týkajících se sdílení informací nekomentovaly.