Článek
Zdá se, že ekonomická krize svírající šestimilionový Libanon nemá dno. Letošní 13. prosinec se pro středomořský stát stal dalším černým dnem, měna opět prudce poklesla a za poslední dva roky tak ztratila 90 procent (!) své hodnoty.
„Libanon trpí ekonomickou krizí, o níž mezinárodní banky soudí, že je nejvážnější krizí v tomto století,“ napsala Seznam Zprávám ekonomická novinářka Mahasín Murselová, která pracuje pro internetovou televizi SBI a dříve přispívala do panarabského listu Aš-Šark al-Avsat.
Novinářka upozorňuje na prudké zvýšení finanční kriminality, která oproti loňsku stoupla o 137 procent. „Rozšíření chudoby a zvýšení cen nevyhnutelně vede k vyššímu počtu krádeží a dalších zločinů. Měnová krize lidem velmi ztížila pokrývání denních potřeb, někteří přestali jezdit do práce kvůli vysokým cenám paliva,“ líčí dopady krize na běžné občany. Zbídačená libanonská ekonomika je nyní podle ní zcela závislá na dovozu.
Situace, kdy stát není schopen plnit své základní funkce a lidé nedosáhnou na životně důležité služby, se odráží i ve stále rostoucí emigraci. Jen od začátku letošního roku do půlky listopadu opustilo zemi přes 77 tisíc lidí, v roce 2020 to bylo za stejné období jen 17 tisíc lidí.
Zemi opouštějí hlavně křesťané
Těmi, kdo často opouštějí zbídačenou zemi, jsou často křesťané. Serveru Al-Monitor to řekl Tony Chadra, šéf organizace Labora Foundation, která se snaží pomáhat mladým lidem při shánění pracovního místa. „V posledních dvou letech tvoří křesťané mezi migranty 60 procent.“ Spekuluje se o tom, že by masivní odchod libanonských křesťanů mohl změnit tamní demografii a překreslit složitý sektářský systém, podle kterého se řídí politická scéna.
Možnost, že by se Libanon stal převážně muslimskou zemí, ale novinářka Murselová odmítá: „Nemyslím, že se Libanon stane islámskou republikou. Navzdory všem okolnostem tu stále lidé žijí společně,“ soudí.
Jedním z mladých lidí, který se rozhodl odejít do Iráku, je Džad Havát. V arabské zemi je nyní už rok. „Vystudoval jsem v roce 2019, abych se stal učitelem matematiky. Rok jsem hledal práci, bez výsledku. Rozhodl jsem se odejít a dostal jsem práci učitele v Iráku,“ řekl. „Navzdory irácké bezpečnostní a ekonomické krizi je krize v Libanonu ještě mnohem horší. Přišel jsem sem si vybudovat budoucnost a doufám, že krize doma jednou skončí,“ věří, ale nejdříve se chce vrátit až po pěti letech.
Zatímco dříve prchali Libanonci před válkou převážně do Spojených států, západní Evropy nebo Austrálie, dnes objevují i jiné destinace. Častým cílem se stávají Kypr, Turecko (navzdory tomu, že hostí okolo čtyř milionů uprchlíků převážně ze Sýrie), ale také Gruzie, Arménie nebo třeba Srbsko.
Na Kypr zamířilo 12 tisíc lidí, ve velké většině se jedná o mladé mezi 25 a 40 lety. Jedním z nich je i 35letý Pierre Sarkis, který opustil zemi se skupinou přátel. Muž zůstával v Bejrútu i po masivní explozi, která v roce 2020 zabila na dvě stovky lidí a zničila hned několik čtvrtí v okolí přístavu. Když pak ale přišla krize spojená s výpadky elektřiny a nedostatkem paliv na čerpacích stanicích, bylo to už i na něj příliš.
„Když jsme neměli 24 hodin elektřinu a museli jsme pak vyhodit všechno jídlo z mrazáku, řekl jsem si, že už to stačilo,“ vyprávěl reportérům televize al-Džazíra. Zůstávat v zemi už bylo neúnosné - kvůli výpadkům proudu a chybějícímu benzínu nemohl odjet ani na pohovor kvůli nové práci.
Vztahy se státy Zálivu sabotuje Hizballáh
Kvůli odjezdu na Kypr prodal auto i další majetek, díky řeckému pasu jednoho z prarodičů se ale mohl odstěhovat poměrně bez komplikací. „Pokud teď žijete v Libanonu, zešílíte,“ říká s odstupem.
Na lidi tvrdě dopadlo postupné ukončení dotací na energie, k němuž vláda přistoupila letos v létě. Jednání o úvěrech s Mezinárodním měnovým fondem ale stagnují kvůli roztříštěnosti libanonské politické scény. Někteří Libanonci proto vzhlížejí s poslední nadějí spíše k okolním arabským státům.
„Nelze popřít, že státy Perského zálivu byly těmi, kdo podporoval Libanon nejvíce. Přispěly jednou miliardou dolarů a dovozy z různých průmyslových odvětví,“ připomíná novinářka Mourselová. Proto je podle ní potřeba posílit vztahy s těmito zeměmi, jejich narušení má podle ní jasného viníka: „Hnutí Hizballáh je kvůli své účasti ve válce v Jemenu, podílu na pašování drog a teroristickým buňkám odhaleným v arabských zemích hlavním sabotérem těchto vztahů,“ vysvětluje.
„Potřebujeme záchranný ekonomický plán, aby pomohl libanonskému lidu přežít bídu,“ uzavírá s tím, že je také potřeba restrukturalizovat banky, v nichž leží úspory ve výši 100 miliard dolarů. Úspory má ale v zemi jen malá část obyvatelstva - kvůli ekonomické krizi se pod hranici chudoby dostaly už tři čtvrtiny Libanonců.
