Nejsilnější exploze ve vesmíru předčila očekávání, říká astrofyzik

Exploze desetkrát větší než jakýkoliv zaznamenaný výbuch supernovy je podle nedávno publikované studie novým největším vesmírným výbuchem.

Událost s označením AT2021lwx způsobila supermasivní černá díra, vzdálená asi osm miliard světelných let od Země. Jak přesně k tomu došlo, se zatím s jistotou neví. Autoři se nicméně domnívají, že explozi vyvolalo pohlcení obřího oblaku plynů.

Tato teorie se nabízí zejména proto, že poskytuje odpověď na otázku, jak mohla exploze trvat dlouhé tři roky.

Výbuchy supernov nebo pojídání hvězd černými dírami totiž podle jednoho z autorů studie Philipa Wisemana přestanou zářit v řádu měsíců. Vědec z univerzity v britském Southamptonu k tomu BBC řekl, že zpočátku jeho tým nenapadalo vůbec nic, co by mohlo zářit tak jasně a tak dlouho.

Právě dlouhá doba trvání události byla klíčová i pro samotný rekord. Exploze AT2021lwx totiž nebyla jasnější než loni zaznamenaný záblesk gama s označením GRB 221009A. Ten ale trval jen deset hodin, takže i když mu zůstává prvenství v jasnosti, co do uvolněné energie se s nově objevenou AT2021lwx nemůže rovnat.

Podle astrofyzika a ředitele FZU Michaela Prouzy objev přináší i nové nečekané poznatky. „Vědci již delší dobu číhají na takzvané tidal disruption events, tedy katastrofické roztrhání hvězdy, kterou pohlcuje supervelká černá díra. Exploze AT2021lwx ale vypadala jinak,“ řekl vědec Seznam Zprávám. „Zdá se tedy, že černé díře se podařilo pohltit obrovský oblak plynu a prachu o hmotnosti nejspíš několika tisíc Sluncí,“ dodal.

Prouza dále upřesnil, že vědci ve skutečnosti nezaznamenali plyny pojídané supermasivní černou dírou – ty navždy zmizely z našeho dosahu pod horizontem událostí. Pozorovat šly naopak jejich zbytky, které byly vymrštěny ven.

Snímek samotné události:

„Kdyby černá díra pojedla všechen plyn a prach, nic z toho pro nás nezbude a my se nic nedozvíme. Mechanismus ale funguje tak, že zdaleka ne všechna hmota je pohlcena, a co se nepodaří černé díře spolknout, odchází pryč jako urychlené výtrysky nejvíce podél její rotační osy,“ vysvětlil. „Objekt zářil i v oblasti tepelného, infračerveného záření, zdá se tedy, že výtrysk prohřál i prach obklopující černou veledíru.“

Kdyby výbuch způsobilo například pohlcení hvězdy, vypadalo by to podle Prouzy jinak. Jak už bylo nastíněno, teorii s pohlcením plynů nasvědčuje i dlouhá doba záření. Netypický vývoj jasnosti podle českého odborníka přispěl i k tomu, že si astronomové exploze všimli v datech z teleskopu až zhruba rok poté, co byla zaznamenána první změna jasnosti objektu.

Autoři studie momentálně pracují na sběru dalších dat a plánují provést simulace, které mají ověřit, zda je jejich teorie vzniku exploze správná. Věří také, že se jim podaří zjistit, jakou měl objekt povrchovou teplotu.

Wiseman se rovněž domnívá, že by objev jeho týmu mohl vést k lepšímu pochopení tvarování galaxií. Supermasivní černou díru by totiž ve svém středu měly mít všechny větší galaxie a není vyloučené, že i u ostatních dochází k podobným výbuchům. „Je možné, že tyto události, ač k nim dochází velmi vzácně, jsou tak silné, že hrají velkou roli v tom, jak se středy galaxií v průběhu času mění,“ řekl k tomu Wiseman.

Během tří let se z výbuchu mělo uvolnit stokrát víc energie, než kolik uvolní Slunce za celých deset miliard let. Podle Prouzy to samozřejmě neznamená, že by výbuch představoval jakékoli riziko pro život na Zemi. Objekt nás vlastně nijak neovlivnil – je od nás v obrovské vzdálenosti a jeho zjasnění zachytily pouze ty nejcitlivější přístroje, navíc s ročním zpožděním.

Prouza byl mimochodem součástí mezinárodního týmu, kterému zrovna v letošním květnovém čísle časopisu Nature Astronomy vyšla studie, jež popisuje jeden z nejjasnějších zachycených gama záblesků.

Událost s označením GRB 210619B pravděpodobně způsobilo zhroucení hvězdy vlastní gravitací. Na rozdíl od AT2021lwx trvala krátce, a na jejím pozorování proto bylo výjimečné, že se dalekohledům (včetně těch českých) podařilo událost sledovat, už když se odehrávala a velmi krátce poté.