Nejprodávanější spisovatel Francie věští útoky na muslimy, mešita se soudí

Jedna z jeho knih končí teroristickým útokem islamistů v Thajsku, další popisuje islamizaci Francie po vítězství muslimského kandidáta v prezidentských volbách. Michel Houellebecq je mistrem pera, ale i vysoce kontroverzní postavou, které kritici často vyčítají islamofobii. Vloni v prosinci podal kvůli jeho výrokům trestní oznámení rektor Velké pařížské mešity Chems-Eddine Hafiz.

Policie teď bude vyšetřovat, zda se spisovatel během svého vystoupení na konci listopadu dopustil trestného činu šíření nenávisti. Tehdy vedl s Houellebeckem rozhovor podobně smýšlející filozof a esejista Michel Onfray pro časopis Front Populaire.

„Když začala rekonkvista, bylo Španělsko pod muslimskou nadvládou. V této situaci ještě nejsme. Dá se ale konstatovat, že se lidé ozbrojují. Pořizují si pušky a absolvují kurzy střelby. A nejsou to žádné horké hlavy. Až bude území pod kontrolou islamistů, myslím, že bude docházet k odboji. Budou atentáty a střelby v mešitách, v kavárnách, kam chodí muslimové, zkrátka Bataclan naruby,“ prohlásil spisovatel v narážce na teroristický útok islamistů v hudebním klubu, při němž v listopadu 2015 zahynulo 90 lidí.

Spisovatel, který je hojně čtený i v Česku – jeho poslední kniha Zničit patřila vloni k bestsellerům – své názory později ještě shrnul. „Přáním původního francouzského obyvatelstva, jak říkají, není, aby se muslimové asimilovali, ale aby přestali krást a útočit na ně. Nebo je jiné řešení: že odejdou,“ myslí si Houellebecq.

Houellebecq se na stránkách Front Populaire snaží analyzovat současnou sociální a politickou situaci své země. Úpadek Francie, který podle něj přináší modernita, je podle něj nevyhnutelný.

Zmiňuje také mezi krajní pravicí rozšířenou spikleneckou teorii velkého přesídlení: „To není teorie, to je fakt,“ říká. Přiznává sice, že není výsledkem nějakého spiknutí elit, jde ale prý prostě o přesun obyvatelstva z Afriky, kde je vysoká porodnost.

Vzestupu Francie podle spisovatele brání mimo jiné i to, že je „ve vleku“ Spojených států. Nakonec dochází k následujícímu závěru: „Naší jedinou šancí je, že se v USA bělošská nadřazenost stane trendem.“

V úterý v katolickém deníku la Croix rektor Velké pařížské mešity blíže vysvětlil, proč se obrátil na justici. „To, že nerozlišuje mezi muslimy, kteří se integrují do republiky, a islamisty, je vážná věc… Když mluví o Bataclanu naruby, můžeme mít za to, že zachází tak daleko, že vyzývá lidi, aby se ozbrojili,“ myslí si Chems-Eddine Hafiz.

Zdůrazňuje, že mu nejde o cenzuru; spisovatelova slova podle něj útočí na důstojnost muslimů, podněcují k nenávisti a porušují zákon o svobodě tisku z roku 1981. 

„Tyto lapidární věty Michela Houellebecqa […] nemají osvětlit jakoukoli veřejnou debatu, ale podnítit diskriminační projevy a činy,“ citoval rektora deník Libération. Jeho názor podpořila i pařížská starostka Anne Hidalgová.

Houellebecqovu partnerovi v diskuzi dal pro změnu slovo pravicový deník Le Figaro. Filozof Onfray v rozhovoru pro tento list vysvětluje, že spisovatelovy citované výroky pochází z šest hodin trvající intelektuální diskuze, pro jejíž potřeby je podle něj nutná jistá generalizace.

Onfray, který loni řekl, že ve Francii už není demokracie, se domnívá, že muslimové, kteří se cítí uraženi Houellebeckovými slovy, nechtějí diskuzi, ale spíše soud nad spisovatelem. Odvolává se přitom na svobodu slova a svobodu tisku.

Onfray tvrdí, že věří „v intelektuální debaty – i ty vášnivé, ale ne v soudní síni, kde dohady právníků málo dbají na pravdu a spravedlnost“.

Filozof, který má názorově k Houellebeckovi blízko, zvažoval před loňskými prezidentskými volbami dát hlas krajně pravicovému kandidátovi Eriku Zemmourovi, nakonec se ale rozhodl zůstat doma. Slova uznání měl nicméně i pro Marine Le Penovou, jež se podle něj „hodně změnila“ a není možné jí vyčítat chyby jejího otce.