Článek
Jediná sušička prádla může mít na svědomí uvolnění 90 až 120 milionů mikroplastových vláken ročně, odhaluje studie, kterou zveřejnili vědci z Hongkongu. Takové množství dělá ze sušiček jeden z hlavních zdrojů znečištění ovzduší mikrovlákny na světě, tvrdí profesor Kenneth Leung ze Státní klíčové laboratoře pro znečištění moří a katedry chemie na Městské univerzitě v Hongkongu.
Vědci zároveň navrhli filtrační systém, který dokáže mikrovlákna při praní zachytávat. Z ovzduší ale nezmizí, dokud výrobci oblečení nezačnou používat látky šetrnější k životnímu prostředí, upozorňují autoři studie.
Jedná se o první rozsáhlou studii vlivu praní oděvů na životní prostředí, která se zabývá sušičkami prádla namísto pračkami, poukazuje server iNews. Studie odhalila, že sušičky přispívají ve skutečnosti ke znečištění mikrovlákny mnohem více než pračky. Při sušení se uvolňuje až 40krát více vláken na jeden kus oblečení než při praní.
Podle Leunga jde o zásadní zjištění pro snížení emisí mikrovláken, o nichž je známo, že poškozují lidské zdraví i životní prostředí.
„Jakmile známe zdroj, můžeme ho začít kontrolovat jednoduchou metodou,“ uvedl Leung, který je hlavním autorem studie zveřejněné v odborném časopise Environmental Science & Technology Letters.
Mikrovlákna jsou běžným druhem mikroplastů - kousků plastů menších než 5 milimetrů. K jejich uvolňování přispívá tření, ke kterému dochází během praní a sušení. Vzhledem k tomu, že jsou tyto částečky velmi malé, jich mnoho proklouzne sušičkovými filtry a rozptýlí se do ovzduší.
Mikrovlákna se tak dostávají do vody, jídla, ale i třeba placenty nenarozených dětí, poukazuje The Guardian. A to dokonce i v těch nejodlehlejších oblastech, od Arktidy až po tropy.
Vědci z Hongkongu v sušičce sušili polyesterové a bavlněné oblečení v 15minutových cyklech a měřili, kolik mikrovláken se uvolní ventilačním otvorem. Konstatovali přitom, že problematické jsou zejména polyesterové a další umělé materiály, které se nerozkládají a v ovzduší mohou zůstat dlouhou dobu. Přírodní materiály, jako je bavlna, sice také vylučují vlákna, přiznává Leung, zvířata je však dokážou strávit a navíc se poměrně rychle rozkládají.
Vědci se rozhodli šíření emisí mikrovláken snížit a pomocí 3D tisku proto navrhli jednoduché filtry, které zabraňují rozptýlení mikroplastů prostřednictvím ventilačních systémů.
„Tyto (filtrační systémy) účinně odstraňují většinu mikrovláken z prádla,“ uvedl Leung s tím, že ovšem zatím není jasné, kde tyto mikroplasty po vyčištění filtrů skončí. „Pokud lidé tato vlákna vyhodí do popelnice, část z nich se dostane zpět do ovzduší,“ vysvětlil. „Navrhujeme, aby se částice sbíraly do sáčku.“
Ani používání těchto speciálních filtrů ale nedokáže mikrovlákna z ovzduší úplně odstranit. Podle vědců budou všudypřítomná, dokud oděvní průmysl nezačne používat látky šetrnější k životnímu prostředí.
„Výrobci musí vyrábět textilie a oděvy, které jsou odolnější vůči opotřebení,“ uvedl Danyang Tao, doktorand ze Státní klíčové laboratoře pro znečištění moří v Hongkongu.
Vědci tak doporučují domácnostem, aby polyesterové a jiné syntetické oděvy nesušily v sušičkách, ale „po staru“ - na prádelních šňůrách a radiátorech. Život to podle nich lidem nezkomplikuje, neboť umělé materiály schnou poměrně rychle.
Mikrovlákna každý den vdechují lidé i zvířata. Je známo, že mikrovlákna mají negativní dopad na volně žijící živočichy, v poslední době začínají vědci také odhalovat jejich škodlivé důsledky pro zdraví člověka. V roce 2021 výzkumníci v laboratoři zjistili, že mikroplasty poškozují lidské buňky, na svědomí mohou mít také střevní záněty.
