„Nejhorší den, 15. červen.“ Svědectví odhalila brutální vraždění v Dárfúru

Bylo 15. června, když se v hlavním městě Západního Dárfúru El Geneina shromáždily stovky rodin, aby uprchly z místa, které se stalo jen krajinou prázdných budov s ulicemi posetými mrtvolami.

Guvernér státu byl právě popraven arabskými milicemi v důsledku konfliktu mezi súdánskou armádou, podporovanou armádním lídrem a hlavou státu Abdalem Fattáh Burhánem, a Jednotkami rychlé podpory (RSF), vedenými Muhammadem Hamdan Dagalem.

Civilistům nearabského původu proto nezbylo nic jiného než uprchnout.

Co následovalo poté, popsali očití svědci pro CNN jako masakr. Jako jeden z nejnásilnějších incidentů v historii genocidou poznamenané súdánské oblasti. Jednotky rychlé podpory a jejich spojenecké milice začaly s pronásledováním lidí s nearabským původem. Podle důkazů, které se stanici podařilo shromáždit, za nimi zůstaly stovky mrtvých lidí.

CNN analyzovala videa, fotografie i satelitní snímky a shromáždila 11 svědectví očitých svědků a přeživších násilí v El Geneině. S jejich pomocí poskládala kompletní obrázek hrůz, které se v zemi 15. června odehrály. Stanice upozorňuje, že vzhledem k tomu, že zabíjení v Súdánu stále pokračuje, jde jen o malé okno do zvěrstev neskutečného rozsahu, která z velké části zůstávají skrytá.

V časných ranních hodinách obyvatelé hromadně opustili El Geneinu. Mnozí se pokoušeli dostat k nedalekému súdánskému vojenskému velitelství, kde doufali, že najdou bezpečí. Milice RSF je ale rychle zastavily.

Zatímco někteří byli popraveni hned na ulici, jiní zemřeli při hromadném utonutí: jednotky na ně střílely, když se pokoušeli překročit řeku. Mnozí z těch, kterým se přes vodu podařilo dostat, pak byli přepadeni poblíž hranic s Čadem a nuceni sedět v písku až do doby, než jim bylo řečeno, aby utíkali do bezpečí. Pak se na ně snesla sprška kulek.

„15. června byl nejhorší den ze všech. Ten den bylo zabito víc než tisíc lidí. Sbíral jsem těla. Nasbíral jsem obrovské množství,“ popsal CNN jeden z místních humanitárních pracovníků, který si nepřál být jmenován. Doplnil, že mrtví byli pohřbeni v pěti různých hromadných hrobech ve městě a okolí.

Redakce upozorňuje, že bez přístupu na místo nebyla schopná nezávisle ověřit skutečné počty zemřelých. Svědectví od sběratelů těl, humanitárních organizací, lékařů i přeživších ale poskytují vodítka a shodují se.

Důkazy, které CNN odhalila, pak naznačují, že RSF a jejich spojenci vedou kampaň rozsáhlého zabíjení a sexuálního násilí, která se nepodobá ničemu, s čím se region za poslední desítky let setkal. Oficiální mluvčí RSF ale veškerá obvinění kategoricky odmítá.

Jamal Khamiss, právník se specializací na lidská práva, byl jedním z těch, kterým se úprk z El Geneiny do Čadu podařilo přežít. Jednotky rychlé podpory opakovaně obelhal: ačkoli nemá arabský původ, nepřiznal se.

„Říct, že jste Masalit, byl rozsudek smrti,“ tvrdí muž. „Přesvědčil jsem vojáky, že patřím k Tagoyům,“ popsal, jak se vydával za člena arabské etnické skupiny. Díky tomu, že ovládá její jazyk, mu uvěřili.

Na své cestě do Čadu však Khamiss viděl věci, na které už nikdy nezapomene. „Když jsme dorazili do Shukri, města poblíž hranic s Čadem, zajali nás. Potom nám řekli, ať utečeme. Jeden osmiletý chlapec poslechl: okamžitě ho střelili do hlavy,“ řekl CNN s tím, že 15. červen byl podle něj jeden z nejhorších dnů dárfúrské historie.

Naprostá většina těch, kterým se z El Geneiny podařilo dostat, hledala útočiště v čadském pohraničním městě Adre, vzdáleném asi 35 kilometrů. Právě 15. června město přijalo největší počet migrantů za jediný den: 261.

Podle Lékařů bez hranic, kteří v Adre provozují jedinou nemocnici, pak v ten samý den přijali také největší počet zraněných: 387 lidí. „Civilisté přicházeli odevšad, byli přiváženi všemi možnými prostředky,“ popsal chirurg Papi Maloba. „Vozili je Lékaři bez hranic, čadská armáda, čadská policie…, ale i muži s obyčejnými vozíky,“ vzpomíná.

Většina ran, které ošetřil, podle něj naznačovala, že lidé byli postřeleni při útěku: šlo o střelná zranění na zádech, nohách nebo hýždích. Mnoho raněných přitom byly děti a ženy, zhruba polovina z nich byla těhotná.

„Pamatuji si taky první smrt, kterou jsem zaznamenal,“ sdělil Maloba. „Šlo o dvouleté dítě, několikrát ho střelili do břicha,“ doplnil.

Hlavní město Západního Dárfúru bylo do současného súdánského konfliktu poprvé zataženo na konci dubna. RSF a jejich spojenci jej opakovaně ostřelovali, což v prvních měsících vedlo ke stovkám obětí.

Na začátku června pak boje zesílily a 14. června vyvrcholily popravou guvernéra Západního Dárfúru, Khamise Abbakara. „Poslední počet obětí v El Geneině, který jsme zaznamenali, byl 884,“ uvedl jeden z humanitárních pracovníků z města, který pracuje pro západní neziskovou organizaci. „To bylo 9. června. Po 9. červnu už bylo všechno jinak: mrtví se stali nespočitatelnými,“ dodal.

Například ona skupina stovek prchajících rodin byla přepadena téměř okamžitě poté, co se ráno 15. června vydala na útěk. Podle očitých svědků měli bojovníci kulomety i další těžké zbraně. „Na vlastní oči jsem viděl, že to byly jednotky RSF, vozidla měla jejich poznávací značku. Měli taky typické uniformy a pokrývky hlavy. Stáli přímo před námi a stříleli na nás,“ řekl Khamiss.

Dav se následně rozprchl. Někteří hledali útočiště v okolních domech, jiní pokračovali na sever k vojenské základně súdánské armády. Asi tři sta lidí pak zamířilo na východ do údolí řeky známého jako Wadi Kaja v naději, že mělkou vodu překročí a uniknou RSF.

Řeka však ten den tekla výš než obvykle, a desítky lidí neschopných plavat se kvůli tomu utopily. Milice navíc na prchající ve vodě střílely: nešetřily ani děti nebo seniory. Jeden z humanitárních pracovníků uvedl, že na místě bezprostředně po masakru napočítal kolem 120 mrtvých těl.

Situace se ještě zhoršila poté, co se některým rodinám podařilo dostat z města. Cesta k čadské hranici byla totiž poseta milicemi RSF a jejich spojenci. Dav byl podle informací sběračů těl přepaden na čtyřech nebo pěti různých místech na zhruba sedmikilometrovém úseku mezi El Geneinou a městem Shukri.

„Ztratil jsem osm členů své rodiny. Byli popraveni, zastřelili je zezadu,“ řekl stanici CNN muž, který si nepřál být jmenován. Mezi mrtvými byl jeho otec a strýc, kteří z bezprostřední blízkosti schytali kulku do hlavy. „Byla s nimi i moje babička. Na vlastní oči viděla, jak zabili její dva syny,“ doplnil.

K masakru mělo podle jeho vyprávění dojít v oblasti, kde mají základnu arabské milice: toto místo označili jako místo hromadných poprav také Lékaři bez hranic a Organizace spojených národů.

Ačkoli RSF jakákoli obvinění odmítly, propagandistické video sdílené na jejich oficiálním YouTube kanálu potvrzuje, co říkají svědkové.

Na záběrech lze vidět velitele západodárfúrských Jednotek rychlé podpory, Abdelrahmana Jumu, jak děkuje členům Súdánské společnosti Červeného půlměsíce (SRC) za jejich pomoc při takzvané „úklidové operaci“.

SRC je primárním partnerem Mezinárodního výboru červeného kříže v Súdánu a jeho zaměstnanci od začátku konfliktu pomáhají s distribucí humanitární pomoci a sbíráním zemřelých. Někteří z členů SRC na videu byli oblečeni do speciálních obleků a rukavic: podle zdrojů CNN v El Geneině pomáhali sbírat těla a pohřbívat je v masových hrobech.

Představitel Západního Dárfúru Mujeeb Rahman Muhammad Rezk v sobotu uvedl, že v regionu bylo objeveno už 30 masových hrobů, včetně toho v údolí Wadi Kaja, kam RSF a jejich spojenci uložili těla.

RSF podle něj přinutily členy SRC mrtvé připravit, zabalit a svázat do pohřebních plachet. „Když mělo dojít k samotnému pohřbívání těl, milice je donutily odejít. Zemřelé pak zakopaly na neznámých místech,“ popsal.

Mluvčí Mezinárodního výboru červeného kříže pro Afriku Alyona Synonenková pak pro CNN řekla, že video nebude komentovat, ale že výbor si ho je vědom. Neupřesnila, zda byly jednotky SRC svědky elgeneinského masakru: a SRC na oplátku odmítly sdělit, zda o hromadách posbíraných těl mezinárodní výbor informovaly.

El Geneina tak nakonec padla do rukou RSF a spojeneckých milicí. Odpor nearabského obyvatelstva byl poražen, život ve městě se zastavil.

„Ulice od nemocnice byla poseta těly až na jih města,“ řekla obyvatelka Zahdwi Idrissová. „Bylo to město duchů. Nebylo tam nic než mrtvoly a děsivá scenerie,“ uzavřela.