Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jednou z výhod, kterou by ukrajinská armáda měla v boji s ruskými silami mít, je vyšší přesnost celé řady zbraní. Poskytovat ji obráncům mají především „chytré“ západní zbraně, které využívají sofistikovaného navádění k cíli.
Tolik alespoň praví teorie. V praxi se ovšem některé tyto zbraně ukazují tak nespolehlivými, že je ukrajinská strana přestala zcela používat – a to i přesto, že se třeba při prvním nasazení velmi osvědčily. Jenže jak se ruské síly přizpůsobovaly, ztrácely na účinnosti a v některých případech jsou dnes dokonce prakticky nepoužitelné.
Takový má být alespoň závěr dvou zpráv, které ukrajinské vojenské velení připravovalo v průběhu několika měsíců na konci minulého a začátku letošního roku, a které viděli reportéři Washington Post i NY Times.
Výsledky své analýzy Ukrajinci sdíleli s USA a dalšími spojenci v naději, že se podaří najít řešení. Naději, kterou zatím minimálně v některých případech maří byrokratický přístup západních administrativ, postěžovali si ukrajinští představitelé reportérům.
Až příliš drahý Excalibur
Jednou ze zbraní, jejímuž nasazení ruské síly úspěšně brání rušením, jsou satelitní navigací naváděné dělostřelecké granáty Excalibur. Jde o střely, které na maximální dostřel děla mají na jeden, nanejvýš dva pokusy prakticky jistě úspěšně zasáhnout tak malý cíl jako třeba tank. Zjednodušeně řečeno tedy trefit s přesností několika málo metrů na vzdálenosti, na něž klasické granáty mají odchylku řádově desítky až stovky metrů.
Autoři zmíněných ukrajinských zpráv shromáždili údaje o použití téměř tří tisíc granátů Excalibur vypálených na frontě od prosince 2022 do srpna 2023 z houfnic M777. Podíl potvrzených úspěšných zásahů činil v lednu 2023 55 procent, v červenci a v srpnu pak mezi šesti až sedmi procenty. Úspěšný byl tedy zhruba jeden z 15 až 18 výstřelů.
To při ceně granátu necelých 70 tisíc dolarů (1,4 milionu korun) znamená, že se cena úspěšného úderu v srpnu 2023 vyšplhala na 1,9 milionu dolarů (cca 44 milionů korun).
Ukrajinští představitelé a vojenští analytici popsali podobné problémy s leteckými pumami JDAM a střelami pro systém HIMARS. Týká se to jak nejčastěji používaných střel GMLRS, tak i verze s vyšším doletem známé jako GLSDB, kterou Ukrajinci obdrželi až v roce 2023, a od kterých si jinak dost slibovali.
Mělo jít o relativně levnou zbraň, která dokáže přesně zasahovat například logistická centra dál od fronty. Střely GLSDB ovšem ukrajinská strana údajně přestala kvůli mizivé přesnosti v podstatě používat.
Všudypřítomné rušení
Obrana proti přesným zbraním je v principu jednoduchá. Ruské systémy vysílají takové množství signálů ve stejném pásmu, v jakém se vysílá signál GPS. Řídící software zbraně se v šumu nakonec zcela ztratí: nedokáže najít pravý signál a není tedy schopen přesné navigace.
Rušení GPS signálu není pochopitelně nijak novým jevem na bojišti (psali jsme o něm už v roce 2022). Situace se ale v průběhu války postupně měnila a intenzivní rušení satelitní navigace se rychle stalo běžnou záležitostí.
Pravda, během prvních dní ruského útoku v únoru 2022 tato forma elektronického boje (a ani žádná jiná) z ruské strany prakticky neprobíhala. Zmatek vyvolaný do značné míry tím, že ruská armáda ani nevěděla, že invaze skutečně proběhne, vedl k mizerné koordinaci jednotlivých složek (a dokonce i k útokům na vlastní jednotky).
Většina ruských rušiček a dalších systémů pro vedení elektronického boje nebyla v prvních dnech války vůbec připravená k nasazení – a tedy ani zapnutá. Proto například prvních několik dní mohly přímo nad ruskými jednotkami létat i jinak velmi zranitelné drony Bayraktar.
Fatální problémy ruských raket od Severní Koreje
Velká část KLDR dodaných raket, které Rusko vypálilo na Ukrajinu, selhala během letu, uvedla ukrajinská generální prokuratura. Přesto může být jejich nasazení pro Rusko i Koreu přínosné.
Již v průběhu roku 2022 se ovšem situace změnila. S nástupem přesných zbraní na ukrajinské straně Rusko například začalo prakticky systematicky rušit signál satelitní navigace v citlivých oblastech.
Ruské velení doporučovalo „nepřetržitě potlačovat“ v klíčových sektorech přístup k satelitní navigaci prostřednictvím rušiček Pole-21 a R330Ž Žitěl – ideálně neustále nastavených na maximální výkon s využitím všesměrového rušení. V praxi to tak není úplně vždy. Například i proto, že ruské jednotky chtějí satelitní navigaci také používat. A také třeba z důvodu, že rušičky spotřebují poměrně dost paliva.
Situace ale bývá nepředvídatelná. Obecně ovšem platí, že už od roku 2022 rušení GPS navigace a dalších signálů a frekvencí je na frontě běžné. Vojáci a velitelé se tak nemohou spoléhat, že signál bude k dispozici vždy, když potřebují.
Mění se intenzita a účinnost rušení, ale je nutné očekávat i nečekané. Před květnovou ofenzivou v Charkovské oblasti například ruské síly zřejmě poprvé v této válce dokázaly kromě jiného rušit ukrajinským jednotkám v oblasti příjem satelitního internetu, tedy službu Starlink, která se v průběhu války ukázala jinak jako velmi spolehlivá a odolná, tvrdí zdroje z ukrajinské armády. Vliv v tom ovšem možná mohly mít i silné geomagnetické bouře, které v těch dnech probíhaly (a které mohly – a to spekulujeme – sehrát roli v tom, že ofenziva byla údajně posunuta o několik dní oproti původnímu plánu).
Rušení mimochodem bylo velmi komplexní a některé jednotky tak přišly údajně o spojení se všemi svými drony. Týkalo se i dalších pásem, takže někteří muži na hranici neměli údajně několik dní možnost spojit se s velením. Což mimochodem ukazuje, že byť bojiště je obecně řečeno dnes velmi „průhledné“ a je těžké se na něm skrýt, velitelé rozhodně často nemají k dispozici tolik informací, kolik by si přáli a potřebovali – a do značné míry právě proto, že dostatečně schopný protivník vás může o „oči“ v terénu připravit.
Řešení, které možná neexistuje
Vyrovnat se s rušením je samozřejmě možné. V některých případech je řešení vlastně jednoduché. Například co se týče komunikace, dokonalou obranou je jednoduše pokládat spojovací kabely mezi důležitými body.
V podmínkách současné války, kdy se fronta mění jen pomalu a ani jedna strana není v tuto chvíli zjevně schopna průlomu, tato činnost navíc není ani příliš komplikovaná. Především na ruské straně se jednotky údajně snaží položit spojovací kabely do několika hodin od chvíle, kdy zřídí nové velitelské stanoviště.
S rušením se také pochopitelně pracuje velmi výběrově. Například před provedením vlastních dělostřeleckých úderů Rusové rušičky vypínají, aby se mohli spoléhat na přesné satelitní určení polohy pro zaměření a korekce. Všechny takové kroky vyžadují pochopitelně koordinaci a souhru, ale specialisté na obou stranách se postupně učí a zlepšují. Nic jiného jim také nezbývá.
Jak významné jsou ve válce na Ukrajině drony?
Zbraň, která na začátku války na Ukrajině prakticky neexistovala, už po druhém roce platí takřka za jeden z jejích symbolů. Ač patří na frontě k tomu nejlevnějšímu, průběh bojů dokážou malé kamikadze drony zásadně měnit.
V případě Ukrajině dodávaných zbraní řešení ale prostě existovat nemusí. Ukrajinci nemohou software či hardware dodaných systémů jednoduše upravovat, a tak závisí v podstatě na přístupu výrobce a dárce.
Když před šesti měsíci problém nahlásili, Washington jednoduše přestal GPS naváděné granáty dodávat, uvedli nejmenovaní ukrajinští představitelé pro Washington Post. V jiných případech, jako jsou z letadel shazované přesné pumy JDAM, se podařilo problém do jisté opravit díky součinnosti s výrobcem. Ukrajina je tak nadále používá.
Vliv rušení lze totiž díky změnám v programování i dalším úpravám do jisté míry korigovat. Záleží ovšem na konstrukci zbraně, její antény pro příjem GPS signálu, ale třeba i konkrétním způsobu nasazení.
Například záleží na tom, jak daleko rušeným prostorem musí zbraň k cíli putovat. Pokud je to pár kilometrů, její systémy ji dokážou nejspíše s velkou pravděpodobností udržet na správném kurzu. Pokud jde ovšem o zbraně s delším dosahem jako GLSDB, chyba se postupně zvyšuje (a to kvadraticky), takže nakonec cíl zcela mine.
I dnes zdánlivě vyřazené zbraně se tak po úpravách či ve vhodnou chvíli možná na ukrajinské bojiště ještě vrátí. Zatím však jsou spíše dalším připomenutím, že západní armády nebyly ve všech ohledech dostatečně připraveny na možnost střetu s protivníkem, který s nimi dokáže bojovat i v elektromagnetickém pásmu.