Nechtěl být spolupachatelem ruského zla. Opozičník Dadin padl u Charkova

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ildar Dadin zastával cestu tichého odporu. Pořádání demonstrací, klidné protesty za pomocí transparentů a činnost ve volebních komisích nicméně i z něj vytvořily pro Kreml nepohodlného občana.

Po letech práce v pozadí a frustraci z války, kterou jeho země rozpoutala, se rozhodl bojovat na straně napadené Ukrajiny. „Nemohu sedět a nic nedělat, a tak se stát spolupachatelem ruského zla, jeho zločinů,“ vysvětloval Dadin své rozhodnutí pozvednout zbraň proti krajanům.

Poslední vzdor vůči režimu Vladimira Putina se mu stal osudným.

Dvaačtyřicetiletý ruský aktivista zemřel, když se vojáci z dobrovolnického praporu Legie Svoboda Ruska dostali v Charkovské oblasti na severovýchodě Ukrajiny pod palbu ruského dělostřelectva.

Do povědomí širší ruské veřejnosti se Dadin dostal díky pořádání pokojných protestů před deseti let, tedy v době, kdy v zemi sílily politické represe. Stál v popředí vlny masových protestů v Moskvě v letech 2011 a 2012, které odsuzovaly Putinův návrat k moci a údajné falšování výsledků voleb.

Po demonstracích, které pozicí režimu bezprecedentně otřásly a během nichž úřady zadržely tisíce lidí, sáhl Kreml po tvrdších opatřeních. Podle nových zákonů měly úřady zadržovat a trestat i klidné účastníky. Dadin se ovšem svého práva na protest, nebezpečí navzdory, odmítal vzdát.

O tři roky později se proslavil jako první Rus, který byl trestně stíhán za opakované porušování pravidel pro pořádání demonstrací. V důsledku toho začala média příslušný zákon trestního zákoníku označovat jako „Dadinův zákon“.

Během procesu trval Dadin na tom, že pouze uplatňoval svá ústavní práva. „Věřil jsem a stále věřím, že jsem nespáchal žádný trestný čin. Všechny mé akce během posledních tří let protestní činnosti byly výhradně pokojné a nenásilné,“ řekl podle nezávislého serveru Meduza při soudním jednání v únoru 2015.

Ve své závěrečné řeči ostře odsoudil obvinění a režim, který nový zákon zavedl.  „Narodil jsem se jako svobodný člověk a žádní gangsterští úředníci, kteří zavádějí protiústavní, zločinné a politické zákony, je na mě nemohou uplatňovat,“ prohlásil.

Dostal dva a půl roku vězení, ale poté, co nejvyšší soud rozsudek zrušil, ho úřady v únoru 2017 - po patnácti měsících - propustily. Ani během svého pobytu za mřížemi nicméně z kritiky režimu neslevil a popisoval otřesné podmínky, které vůči němu jakožto politickému vězni panovaly.

V jednom z dopisů, které adresoval manželce, se svěřil, že byl okamžitě umístěn na samotku a poté mučen za vyhlášení hladovky.

„Bili mě pravidelně, několikrát denně. Pravidelné bití, šikana, ponižování, urážky, nesnesitelné podmínky ve vazbě – to se děje i s ostatními vězni,“ napsal. Dopis tehdy vyvolal pobouření široké veřejnosti i vysokých úředníků.

Po propuštění z vězení Ildar Dadin okamžitě obnovil své protestní aktivity. V červnu 2017 dostal pokutu za veřejné čtení ruské ústavy. V říjnu téhož roku byl zatčen na shromáždění na podporu dnes již zesnulého opozičního politika Alexeje Navalného. Nadace Borise Němcova mu pak udělila výroční cenu za „odvahu při obraně demokratických práv a svobod“.

Své aktivity nicméně Dadin přehodnotil poté, co ruský diktátor Vladimir Putin rozpoutal v únoru 2022 plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Agresivní výpad vůči sousední zemi považoval aktivista i za své selhání a jako výsledek nedostatku vzdoru v ruské společnosti.

V rozhovoru pro Mediazonu ze srpna 2023 Ildar Dadin řekl, že nenásilný odpor proti Putinovu režimu už považuje za zbytečný. Mírové protesty podle něj mají od začátku ruské invaze na Ukrajinu v plném rozsahu „nulový praktický význam“.

Rozhodl se tak vstoupit do praporu bojujícího po boku ukrajinské armády. „Co jiného mi zbývalo? Buď protestovat v Rusku a nechat se tam zabít nebo zavřít do vězení, nebo jít na Ukrajinu a postavit se tomuto strašnému zlu silou zbraní. Viděl jsem jen tyto dvě možnosti. Ustoupit stranou a žít sám za sebe - stále nechápu, jak je možné takto žít,“ vysvětlil.

Zpočátku údajně bojoval v Sibiřském praporu, který tvoří Rusové ze Sibiře bojující za Ukrajinu. Později se přesunul do Legie Svoboda Ruska, která se podílela i na vpádech do Bělgorodské oblasti. Na frontě si zvolil přezdívku „Gándhí“ na počest Mahátmy Gándhího, indického vůdce známého prosazováním nenásilného odporu, u kterého se sám inspiroval. Zemřel v pátek 4. října.