Nečekaný pokrok. Jednání o íránském jádru opustila beznaděj

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Írán si kupuje čas, o dohodu mu nejde. Takové zatím zaznívaly hlasy od evropských a amerických vyjednavačů, kteří se ve Vídni snaží dohodnout s Íránem návrat k mezinárodní dohodě o kontrole íránského jádra (známé pod zkratkou JCPOA).

V posledních dnech se ale rétorika změnila: „Jsem pořád přesvědčen, že dohody můžeme dosáhnout. V posledních dnech jsme udělali menší pokrok,“ řekl šéf francouzské diplomacie Jean-Yves Le Drian. Francie přitom spolu se Spojenými státy patřila k zemím, které před začátkem rozhovorů volily vůči režimu ajatolláhů spíše tvrdší přístup. O „skromném pokroku“ se minulý týden zmínil i mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price.

V pondělí pak víru v obnovení mezinárodní dohody vyjádřil i šéf izraelské diplomacie Jair Lapid. Židovský stát byl přitom dlouhou dobu největším kritikem JCPOA. Bývalý premiér Benjamin Netanjahu pakt opakovaně kritizoval a vyzýval Západ k jeho vypovězení. Spojence našel v tomto směru u tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, který smlouvu krátce po svém zvolení jednostranně vypověděl.

Už tehdy ale představitelé izraelských bezpečnostních složek mluvili o tom, že dohoda sice není dokonalá, ale Írán ji dodržuje. Po Trumpově vypovězení s tím však přestal.

Když pak po izraelských volbách skončil premiér Netanjahu, jeho nástupce Naftali Bennett sice i nadále proti Íránu ostře vystupoval, politika vlády vůči JCPOA se ale změnila. Už loni v září řekl ministr obrany Benny Ganc, že by s novou smlouvou „dokázal žít“, poslední dny pak posun v izraelském vnímání problémů potvrdily.

Šéf izraelské vojenské rozvědky generálmajor Aharon Haliva při pondělní schůzce bezpečnostního kabinetu ministrům řekl, že pro Izrael bude lepší, když k nějaké dohodě dojde než ne. Serveru Axios to potvrdili dva ministři, kteří se schůzky zúčastnili.

Haliva ministrům sdělil, že dohoda ve Vídni by dala Izraeli větší jistotu v tom, že íránský jaderný program bude omezený, a zároveň by tak židovský stát získal další čas na přípravu případné vojenské konfrontace. Haliva tak reagoval na pochybnosti ředitele Mosadu Davida Barney, zda je potenciální dohoda s Íránem v izraelském zájmu.

„Bylo by velkým překvapením, kdyby z Vídně nějaká dohoda nevzešla,“ citoval Axios nejmenovaného izraelského diplomata. Izraelští ministři se také shodli v tom, že pokud jednání ve Vídni skončí dohodou, nebudou kvůli ní kritizovat administrativu Joea Bidena. I zde je znát velký rozdíl oproti předchozí Netanjahuově vládě, která své americké spojence kvůli dohodě opakovaně slovně napadala.

Jedním z často zmiňovaných argumentů proti JCPOA byl například ten, že se dohoda zabývala pouze jadernými zbraněmi, nebránila ale Íránu v dalším vývoji konvenčních balistických raket.

O tom, že se jednání ve Vídni ubírají správným směrem, svědčí i poslední slova nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Alího Chameneího: „Nepodlehneme tlaku nepřítele, vyjednávání a setkávání se s nepřítelem je ale jiná věc,“ řekl v nedělním projevu. Možnost obnovení dohody se Západem přestala v poslední době kritizovat i íránská konzervativní média.

V roce 2015, kdy světové mocnosti uzavíraly s Íránem dohodu, odhadovaly USA, že Írán stojí 12 měsíců od výroby atomové bomby. Smlouva JCPOA Íránu umožňovala i nadále vyrábět nízko obohacený uran, výrazně ale omezovala počet centrifug v jeho jaderných komplexech a v zařízení Fordo mu obohacování uranu zcela zakazovala. Odchod USA od paktu ale ajatolláhům rozvázal ruce a čas na výrobu bomby se silně zkrátil.

V listopadu 2021 má podle časopisu Foreign Policy Írán k dispozici 2313 kilogramů obohaceného uranu včetně 17,7 kilogramů obohacených na 60 procent. To podle Davida Albrighta, zakladatele Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, stačí k tomu, aby během šesti měsíců vyrobil 45 kilogramů uranu obohaceného na 90 procent, který je třeba k výrobě jaderné bomby. Za půl roku by ji teoreticky mohl otestovat, míní expert.

Ruský vyjednavač Michail Uljanov ale soudí, že i kdyby Írán vyrobil bombu, nemůže ji použít bez jaderných hlavic – tedy částí rakety, které nesou samotnou jadernou zbraň. Ty zatím Írán nemá a dostat se k jejich technologii mu bude trvat ještě dlouho.

Podle Marka Fitzpatricka, který dříve působil jako náměstek amerického ministra zahraničí, není proto v případě nedohody do půlky února nutné sáhnout po variantě B, tedy vojenské akci. „Ještě je čas pro diplomacii,“ myslí si.