Nebýt Marthy, není Watergate. Zapomenutý příběh ženy v zákulisí aféry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdyby nebylo Marthy, nebyl by žádný Watergate, prohlásil Richard Nixon ve známém rozhovoru s Davidem Frostem poté, co jako první – a dosud jediný – americký prezident musel rezignovat na svůj úřad.

Mínil tím prostořekou manželku ministra spravedlnosti a zároveň šéfa štábu pracujícího na Nixonově znovuzvolení Johna Mitchella. Ta byla v prezidentových očích jedním z významných lidí, kteří stáli za aférou, jež ho připravila o nejvlivnější post v zemi. A především odhalila veřejnosti špinavé praktiky v nejvyšších patrech politiky.

Události se daly do pohybu 17. června 1972, kdy policie ve washingtonském sídle Demokratické strany – v komplexu Watergate – zadržela skupinu lidí, kteří se tam vloupali, aby namontovali odposlouchávací zařízení.

Díky systematické práci reportérů Carla Bernsteina a Boba Woodwarda z deníku The Washington Post se postupně ukázalo, že v pozadí stojí lidé z aparátu republikánského prezidenta Nixona. A že Bílý dům o všem věděl.

Martha Mitchellová nebyla známá jen jako manželka vlivného muže, naopak se od takového označení často distancovala. Veřejně říkala své názory, mluvila do manželovy politiky a měla dobré vztahy s novináři. Její vystupování jí časem zajistilo přezdívku Mouth of The South (ústa jihu). List The New York Times ji pak označil za nejvíce upovídanou a probíranou ženu Washingtonu.

Poprvé Mitchellová kvůli aféře zavolala do tisku pět dní po vloupání do sídla Demokratické strany. Mezi zatčenými muži poznala bývalého agenta CIA Jamese McCorda, který manželskému páru v minulosti dělal ochranku. V telefonátu říkala novinářce, že chce svého manžela opustit, pokud bude dál součástí politických „špinavých praktik“.

Hovor přerušil bývalý agent FBI (a později za vlády Donalda Trumpa americký velvyslanec v Česku) Stephen King, kterého Mitchell pověřil, aby na manželku dohlédl. Mitchellová pak promluvila o tom, že byla pod vlivem sedativ unesena.

King obvinění dodnes popírá, před lety mu jej připomněl například časopis Newsweek. „Mnohé z těch informací – ne-li všechny, které zveřejnil Newsweek – jsou nepravdivé,“ řekl diplomat v rozhovoru pro Seznam Zprávy v roce 2018.

Obvinění z únosu zlehčoval i manžel Mitchellové John. „Trochu se rozčiluje kvůli politice, ale miluje mě a já miluji ji a to je to, na čem záleží,“ odpovídal podle deníku The Guardian na dotazy k údajnému únosu.

Skandál se obrátil proti Mitchellové, prezidentovo okolí její výpovědi začalo shazovat a veřejnost se přidala na Nixonovu stranu. McCord naopak potvrdil, že byla Mitchellová násilně držena. „Marthy příběh je pravdivý, v podstatě byla unesena. Drželi ji zamčenou a ona se začala bát o svůj život,“ řekl pro deník The New York Times.

„Její manžel v podstatě všem řekl, že je duševně nemocná a že je alkoholička, aby ji lidé nebrali příliš vážně. Byla jedním z prvních hlasů, které se pokusily varovat zemi před korupcí v centru Nixonovy administrativy,“ popsal pro deník The Guardian autor knihy Watergate: A New History.

Nixonovu okolí se sice nepodařilo informování o kauze zastavit, ale vyšetřování bylo pomalé a největší kroky paradoxně nedělala policie nebo tajné služby, ale tisk. Šest měsíců po vloupání začal první soud související s aférou Watergate.

Pětice lupičů dostala podmínečné, ale zato velmi vysoké tresty. Jeden z nich s vidinou snížení postihu promluvil. A ukázal právě na šéfa výboru pro Nixonovo znovuzvolení Mitchella.

Mitchellová ze začátku stála za svým mužem a kritizovala média, že ho staví do pozice Nixonovy figurky. Novinářům ale dál ráda volala, podle některých často pod vlivem alkoholu. Pravidelně odposlouchávala telefonáty a rozhovory svého muže. Procházela jeho věci a v pozdních večerních hodinách volala novinářům tajné informace, které zjistila.

Po rozchodu s Mitchellem v roce 1973 pak zavolala i Woodwardovi s Bernsteinem. S pozvánkou do manželovy kanceláře ve společném bytě páru, který Mitchell po rozchodu nechal manželce.

Novináři se tak dostali k dokumentům, které jim pak pomohly Watergate popisovat, a našli další stopy uplácení mezi prezidentovými muži. Mitchell byl později zatčen a strávil ve vězení 19 měsíců, když se ukázalo, že ovládal skrytý fond využívaný na shromažďování informací o demokratech. „Mohlo to být mnohem horší. Mohli mě odsoudit k tomu, abych strávil zbytek života s Marthou,“ řekl novinářům po soudu.

Spolu s Mitchellem bylo dva roky po vypuknutí aféry odsouzeno dalších šest mužů, a to významní spolupracovníci Nixona. Pro skupinu se vžil název „Watergateská sedmička“. Nixon, v té době ještě jako prezident, už čelil obvinění u Nejvyššího soudu, protože nechtěl uvolnit nahrávky související s Watergate. Záznamy ukázaly, že souhlasil s plánem na utajení informací o svém zapojení do skandálu, a Nixon se po jejich zveřejnění rozhodl jako první prezident v americké historii odstoupit.

Mitchellová zemřela v roce 1976 na rakovinu. Její příběh a role v aféře Watergate byly dlouho zastíněny, a veřejnosti se tak začaly odkrývat až teprve nedávno. The Washington Post zveřejnil příklady dokumentů, které Mitchellová novinářům poskytla. V tomto roce její příběh zpracovali tvůrci amerického seriálu Gaslit, společnost Netflix natočila dokument.

Mimo Mitchellové měl výrazný podíl na odhalení pozadí aféry tehdejší zástupce ředitele FBI Mark Felt, přezdívaný Deep Throat (hluboké hrdlo). Právě Felt přivedl novináře Bernsteina s Woodwardem k tomu, že vloupání do sídla Demokratické strany je součástí větší akce řízené Bílým domem.