„Nebýt invaze jsme spolu napořád.“ Manželství, která padla za oběť válce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Andrij a Tetiana Šapovalovi byli manželé téměř třicet let. Vychovali dva syny, oba partneři měli kariéru, která je naplňovala. Až do loňského roku si v poklidu zvykali na novou kapitolu svého života: synové odrostli a odešli z domu, oni tak v ukrajinském Dnipru zůstali znovu sami.

Když ale loni v únoru ruská armáda překročila hranici s Ukrajinou, dala do pohybu sled událostí, které jejich manželství nepřežilo.

Příběh dvou dnes už bývalých manželů přinesl americký deník The New York Times (NYT) ve snaze poukázat na to, jak se i vztahy a dlouholetá šťastná manželství mohou stát obětí ruské války na Ukrajině.

Hned první den, když rakety dopadly na Dnipro a otřásly jejich okny, se Andrij a Tetiana rozdělili. Ona uprchla s nejstarším synem do Finska, kde žije i jejich mladší dítě, zatímco on zůstal poprvé od doby, kdy byl ještě teenager, sám.

„Prvních pár týdnů bylo těžkých. Po všech těch letech jsem se probouzel sám, ve studené posteli, a nikdo na mě nečekal. Nešlo ale jen o vzdálenost. Chyběla mi víra v zítřek. Nevěděl jsem, jestli si pro nás ruské jednotky přijdou, nevěděl jsem, jestli budu naživu,“ vzpomínal Andrij pro NYT. „Neuplynula noc, kdy by se mi o Tetianě nezdálo,“ dodává, zákony mu ale bránily rodinu navštívit.

Tetiana však popisuje naprosto odlišnou zkušenost. Najednou měla volno, nemusela chodit do práce ani se starat o rodiče. Hodně spala, přemýšlela a chodila na procházky.

„A pak jsem si to v jednu chvíli překvapeně uvědomila: Nestýská se mi po rodině. Nechci se vracet. Nebylo to tak, že bych nemilovala své rodiče nebo manžela. V tu chvíli jsem ani nepřemýšlela o rozvodu. Jenom mi došlo, že chci být sama,“ říká v rozhovoru s novinářem NYT Jeffreyem Gettlemanem.

I to se ale nakonec změnilo. V nové zemi si Tetiana našla taky nového přítele. Popisuje, že bylo velmi těžké to s Andrijem probrat. Nakonec mu ale zavolala. „Nechci pokračovat v našem vztahu. Chci nové místo, nový vztah, nové všechno. Chci nový život,“ řekla mu.

„Překvapilo mě to, odmítal jsem tomu uvěřit. Myslel jsem si, že je to jen nějaký flirt a že to skončí,“ svěřil se Andrij. To se ale nestalo. V srpnu se mu proto Tetiana znovu ozvala a požádala o rozvod.

„Podepsala jsem papíry tady ve Finsku a poslala je autobusem,“ popisuje. Na Ukrajině je totiž možné rozvést se na tisíce kilometrů daleko. V případě Andrije a Tetiany šlo všechno rychle: jejich synové jsou dospělí, majetek si beze sporů rozdělili.

Dnes už tak žijí každý svým životem, naposledy se viděli v první den války. Tetiana studuje jazyk a ráda by získala finské občanství, Andrij žije sám a jako psychoterapeut pracuje s vojáky v depresích. Oba ale stále věří, že kdyby nebylo války, nikdy by se nerozešli.

„Byl to klasický případ, kdy nevidíte problém, dokud se na něj nepodíváte z dálky,“ tvrdí Tetiana a Andrij s ní souhlasí. „Stoprocentně bychom byli stále manželé. Jsem na sebe naštvaný, že jsem to dovolil, nemohl jsme udělat nic, abych ji u sebe udržel. Někdy jí to vyčítám. Někdy si to vyčítám. Ale nezlobím se na ni. Na to ji stále moc miluju. I teď,“ uzavírá.

Andrij a Tetiana jsou jen jedním z desetitisíců, možná dokonce stovek tisíců párů, které se rozcházejí. Země podle ukrajinské psychoterapeutky Anny Trofymenkové, kterou oslovil deník NYT, zažívá „rozvodovou epidemii.“

Mohlo by podle ní jít o jeden z nejdalekosáhlejších sociálních důsledků války, který potenciálně utváří vzorce randění, rodinnou strukturu i způsob, jakým bude vychovávána celá generace ukrajinských dětí.

„Když jsou lidé odpojení od svých komunit, začnou všechno přehodnocovat,“ vysvětluje Trofymenková americkému deníku. „Ptají se: Je pro mě tento člověk, se kterým jsem strávil tolik let života, stále tím pravým?“ říká.

Válka na Ukrajině je navíc specifická v tom, že kvůli dekretu prezidenta Volodymyra Zelenského, který až na výjimky zakazoval mužům ve věku 18 až 60 let odejít ze země, odcházela jen část ukrajinské populace.

Devadesát procent z osmi milionů ukrajinských uprchlíků jsou ženy a děti. A mnoho žen, ať už vdaných či svobodných, se neplánuje vrátit: podle průzkumu ukrajinského serveru Strana, prováděného mezi ukrajinskými běženci v Polsku, jich zpátky domů nechce 45 procent.

Ačkoli podle oficiálních dat ukrajinského ministerstva spravedlnosti počet rozvodů v minulém roce poklesl (na zhruba 18 tisíc oproti téměř 30 tisícům v roce 2021), podle odborníků jsou takové údaje zavádějící.

Právník Vladimir Emeljanov tvrdí, že oficiální statistiky neodpovídají skutečnosti proto, že rozvodová řízení teď v průměru trvají dvakrát až třikrát déle než před válkou. „Počet lidí, kteří se chtějí rozvést, přitom vzrostl asi jedenapůlkrát,“ sdělil pro web Strana.

Válka totiž vážně narušila všechny aspekty ukrajinského soudního systému. „Procedura se zkomplikovala, protože manželka v cizině musí na konzulární úřad a poslat odtud dokumenty na Ukrajinu. Konzuláty jsou ale pod velkou zátěží, protože kromě rozvodů řeší všechny ostatní záležitosti, které se týkají poskytování pomoci Ukrajincům. Bohužel pracují pomalu,“ vysvětlil Emeljanov.

V případě, že mají manželé děti, může být situace ještě komplikovanější, snadný ale rozvod není ani v těch nejjednodušších případech.

„Pokud jste si například zaregistrovali sňatek a žili v Melitopolu, který byl pod okupací, tak se tam teď nemůžete rozvést. Musíte jít na území kontrolované Ukrajinou, získat status migranta a teprve potom požádat o soudní proces,“ vysvětlil serveru Strana právník se specializací na rodinné právo Michail Jevsejev.

Jevsejev tvrdí, že nejčastěji se na něj obrací právě ukrajinské uprchlice, které žijí v zahraničí a požadují zrušení svého manželství na Ukrajině.

„Můj manžel zůstal na Ukrajině, je nezaměstnaný, nechce/nemůže/nepůjde do armády, je v depresi, neposílá peníze do Evropy – tak proč takového manžela vůbec potřebuji? Chci se rozvést a začít nový život,“ popisuje právník, s jakým požadavkem ho kontaktuje až polovina jeho klientek.

V některých případech to ale bývá i naopak. „24. února si má žena sbalila kufr, vzala dítě a odjela ke kamarádce do Francie. Dostala bydlení i dávky, ale teď se nechce vrátit. Čekám na ni, žádám ji, aby přijela, ale ona se místo toho fotí s nějakým Francouzem u Eiffelovy věže. Chci se rychle rozvést, ale zároveň mít právo vídat dítě,“ cituje Jevsejev konkrétní příklad ze své praxe, kdy o rozvod žádá manžel přímo z Ukrajiny.

Pro mnoho ukrajinských párů s dětmi je právě teď otázka péče o dítě obzvlášť komplikovaná. Kdyby země nebyla ve válce, žena by jen těžko odešla do zahraničí s dítětem bez souhlasu otce. Jenomže teď se válčí.

Co když tedy žena odejde s dítětem ze země, pár se rozejde, muž uvázne na Ukrajině, ale bude chtít dítě vidět?

„Nemůžu ženě přikázat, aby se vrátila s dítětem, ne, pokud pokračují každodenní raketové útoky,“ vysvětlila NYT kyjevská soudkyně Ivanna Jerosovová. Říká, že nemá ani pravomoc udělit mužům povolení překročit ukrajinské hranice a navštívit své děti v zahraničí.

Zatím tedy může matkám v zahraničí maximálně nařídit, aby svým dětem umožnily komunikovat s otcem prostřednictvím videochatu. „Až válka skončí, bude potřeba nových rozvodových urovnání, která otci umožní vídat dítě, ať už bude kdekoli,“ doplnila.

Důsledky tolika rozchodů v jedné zemi budou ale tak jako tak dalekosáhlé. Podle ukrajinských demografů lze například očekávat další populační pokles: v příštích patnácti letech by mohla Ukrajina přijít až o osm milionů obyvatel.