„Nebezpečná“ Giorgia ztrácí na děsivosti. Meloniová oslovila Brusel i Italy

Když se Giorgia Meloniová loni v říjnu stala italskou premiérkou, v mnoha koutech Evropy zněly poplašné zvony. Kvůli minulosti spojené s postfašisty a silně protiunijními postoji se někteří politici i aktivisté obávali, že tato žena promění Itálii v krajně pravicovou zemi. Ještě navíc, když vstoupila do koalice s dalším radikálem: Matteem Salvinim.

Už po jejím vítězství ji politici i političtí komentáři napříč EU častovali nálepkami jako „euroskeptik“, „radikál“, „demagog“, nebo dokonce „nejnebezpečnější žena Evropy“.

Teď, přesně po čtyřech měsících, je čas ohlédnout se za jejím dosavadním mandátem. Dodržela Meloniová svou mantru z volební kampaně o tom, že „čas her pro Brusel skončil“, nebo zvolila mírnější postoj, aby se zavděčila evropským spojencům Itálie? Naplnila nejhorší obavy svých kritiků?

Krátká odpověď zní ne.

Ve skutečnosti je to ale samozřejmě o něco složitější. Analytici obavy z možného převzetí moci krajní pravicí sice poněkud zmírnili, přestože jejím výkonem zcela přesvědčeni nejsou.

„Její kabinet toho za prvních 100 dní příliš mnoho neudělal,“ uvedl pro server Euronews Andrea Mammone, profesor historie na římské univerzitě Sapienza. „Vláda v mezinárodní politice v podstatě následuje EU,“ dodal.

S tím, že Meloniová za čtyři měsíce udělala pokrok, souhlasí i analytička Vendula Kazlauskas z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), se kterou mluvily Seznam Zprávy.

„Po svém nástupu do funkce se Meloniová silně snažila vylepšit svou image na evropské půdě. To se jí do určité míry daří, jak ukazují například opakované návštěvy nejvyšších představitelů a představitelek institucí EU v Itálii,“ hodnotí Kazlauskas.

„Meloniovou již navštívily například předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová i předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová, které o setkání mluvily velmi pozitivně,“ dodala analytička.

Stejně tak do Říma přijel i Manfred Weber, který je v Evropském parlamentu předsedou lidovecké frakce. Bruselská média v této souvislosti podle Venduly Kazlauskas upozorňují i na možné „námluvy“ mezi jeho evropskými lidovci a konzervativci, kam patří vedle české ODS právě Meloniová.

Jedním z velkých témat Meloniové je boj proti nelegální migraci. Itálie je dlouhodobě jedním z hlavních cílů přistěhovalců z Afriky, kteří se snaží přeplout Středozemní moře a spousta z nich tuto cestu nepřežije. Premiérka v kampani slibovala, že proti migraci rázně zakročí.

Její rétorika v úřadu rozhodně neoslabila. Například jeden z jejích posledních dekretů je přímo zaměřen proti nevládním organizacím a omezuje jejich záchranné aktivity na moři.

Migrace je ale tématem i v dalších státech EU, mimo jiné ve Francii. S ní se Itálie kvůli tomu dostala do křížku hned v prvních dnech vlády Meloniové – v listopadu Itálie nenechala zakotvit humanitární loď s 230 migranty, která nakonec musela doplout až do francouzského Toulonu.

„To způsobilo první diplomatický incident mezi Francií a Itálií a narušilo jejich vztahy, nejednalo se ale o incident poslední. V posledních dnech například Meloniová kritizovala Francii za to, že ji nepozvala na setkání s prezidentem Zelenským v Paříži,“ uvedla pro Seznam Zprávy Kazlauskas.

Výpad Meloniové vůči Macronovi možná způsobilo i to, že italská premiérka je už od začátku ruské invaze na Ukrajinu jedním z hlasitých spojenců Kyjeva. V úřadu podporuje společnou politiku EU vůči Ukrajině.

V úterý Meloniová jednala se Zelenským sama při návštěvě Kyjeva. Mimo jiné tam označila projev ruského prezidenta Vladimira Putina za propagandu.

Věrnost premiérky a jejího kabinetu Ukrajině se však nedala považovat za samozřejmost, poznamenal italský web Il Globo. Někteří političtí spojenci Meloniové se totiž sami ke Kremlu dlouhodobě hlásili, ačkoli po spuštění invaze jsou o něco zdrženlivější.

Kolega z koalice Silvio Berlusconi je dlouholetým důvěrníkem ruského prezidenta Vladimira Putina. Vztah Berlusconiho s Putinem byl loni v říjnu předmětem debat, po zveřejnění nahrávky, na níž italský politik přiznává, že si s ruským vůdcem vyměňuje dárky a „sladké dopisy“ (psali jsme zde).

Matteo Salvini, který vede stranu Liga a je místopředsedou vlády, dříve vyjadřoval pozitivní postoje k Rusku, v roce 2014 například otevřeně nosil tričko s vyobrazením Putina.

Posledním významným úspěchem vlády Meloniové, který stojí za zmínku, je boj s mafií, jemuž kabinet věnuje značnou část pozornosti. Italská policie v lednu zatkla jednoho z nejhledanějších zločinců v zemi, šéfa sicilské mafie Cosa Nostra Mattea Denara. Ten se před justicí skrýval 30 let.

V únoru pak ve Francii dopadli po 17 letech na útěku Edgarda Greca, podezřelého z příslušnosti k nechvalně proslulé mafiánské organizaci 'Ndrangheta.

Nově zvolená italská vláda přijala v rámci boje proti organizovanému zločinu několik opatření a snaží se zaměřit na nejvýše postavené členy těchto skupin. Problém ale přetrvává a navzdory úsilí italské vlády zůstává pro zemi velkou výzvou.

Dílčí úspěchy během čtyř měsíců ve funkci strana Meloniové – Bratři Itálie – a její spojenci minulý týden zúročili v regionálních volbách ve dvou nejbohatších oblastech země. Pravice tam posílila v době rostoucí voličské apatie.

Konzervativní blok získal více než 55 procent hlasů v Lombardii, kde se nachází finanční metropole Milán, a přibližně 50 procent v Laziu, jehož centrem je Řím.

Pro Meloniovou to byl první volební test od loňského září, kdy se dostala k moci. A její Bratři Itálie potvrdili svou pozici nejpopulárnější strany v zemi, když sami získali 34 procent v Laziu a 26 procent v Lombardii – to odpovídá výsledkům parlamentních voleb v roce 2022.

Úspěch vlády se nicméně dá interpretovat i jako selhání opozice, která nedokázala představit jednotnou frontu ani v jednom z regionů. To pro Seznam Zprávy potvrdil i odborník Martin Mejstřík z Katedry evropských studií Univerzity Karlovy.

„(Test) dopadl tak, že vládní strany v těch regionech od těch parlamentních voleb ještě posílily. To se dá interpretovat jako znak toho, že momentálně ta vláda podporu má. Zatím se neocitla v problémech, které by jí nějakým způsobem poškodily popularitu,“ řekl.

Novým guvernérem Lazia se tak stane Francesco Rocca, bývalý prezident italského Červeného kříže. V čele Lombardie bude i nadále stát Attilio Fontana.

Itálie podle Mejstříka historicky není státem, který by byl dirigovaný z centra. Výsledek voleb je tedy podle něj dalším obrázkem toho, že se země posunuje určitým směrem doprava.

Obavy uvnitř koalice, že by problémem mohla být voličská podpora dvou hlavních partnerů Meloniové, se ukázaly jako neopodstatněné. Liga Mattea Salviniho posílila své postavení v  Lombardii, Forza Italia Silvia Berlusconiho bez větších potíží předstihla své soupeře v Laziu.

Volební vítězství však částečně zastínila skutečnost, že k volbám přišlo pouze 40 procent lidí – což je nejnižší volební účast, jaká kdy byla v Laziu a Lombardii, kde dohromady žije něco málo přes čtvrtinu italské populace, zaznamenána.

„Je důležité si uvědomit, že výsledek neznamená, že by najednou Italové začali masově volit ty pravicové strany. Spíše jde o krizi těch levicových stran, jejichž voliči z různých důvodů už třeba nemají zájem tyhle strany volit, tak raději zůstali doma. V Itálii obecně panuje únava z politiky, momentálně spíše právě mezi těmi levicovými voliči,“ řekl pro Seznam Zprávy Mejstřík.

Italské volební zákony na celostátní i regionální úrovni upřednostňují strany, které spojují své síly, uvedla agentura AFP. Ta tvrdí, že pokud se protivníci Meloniové nenaučí spolupracovat, čekají je léta na okraji politické společnosti.