Macron na misi. Po francouzském hájemství prahnou Čína, Rusko i Turecko

Afrika je pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona více než známým místem. Jeho cesta do čtyř zemí, která začala ve středu, je už jeho osmnáctou (!) ve funkci. Pohodu na rovníku a odpočinek od masových demonstrací a stávek proti důchodové reformě ale čekat nelze – týdeník Le Point píše, že africká půda je pro prezidenta větším „minovým polem“ než jednání s odboráři.

V čase nynější Macronovy cesty Francie skutečně nezažívá v Africe nejlepší období. Její armáda se v posledních měsících stáhla ze Středoafrické republiky, Mali a Burkiny Faso, kde její pozice zdatně přebírají Ruskem placení vagnerovci. Není vyloučeno, že za stejných podmínek v budoucnu opustí i Čad a Niger. Vliv na její úkor naopak získávají vedle výše zmíněného Ruska i Čína a Turecko.

To potvrzuje i politolog Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, který se na subsaharskou Afriku specializuje: „Francie ztrácí vliv dlouhodobě. Není to úplně nutně na úkor Ruska, jako spíš Číny, Turecka a dalších možností pro africké státy,“ říká s tím, že Francie stále neopustila představy o své klíčové roli ve světě.

Uznává nicméně, že se francouzský prezident snaží: „Zajímavostí je, že Macron strávil v minulosti jako stážista půl roku v Abuji v Nigérii. Je vidět, že k Africe má jiný přístup než třeba François Mitterrand.“

Francouzský prezident už v roce 2017 přiblížil svoji vizi vztahu s africkými státy, kdy ve městě Ougadougou ohlásil konec postkoloniální politiky symbolizované výrazem „Franceafrique“. Tentokrát se k cestě vyjádřil už v pondělí v Paříži, kdy oznámil redukci francouzské vojenské přítomnosti na kontinentu. Macron hodlá „transformovat“ vojenské základny, jež pokládá za „dědictví minulosti“, a z bezpečnosti učinit jen jeden prvek společného partnerství s Afričany.

Rušení vojenských základen v Africe ostatně podle průzkumu agentury Ifop podporuje 55 procent Francouzů. O rušení ale podle všeho Macronovi nejde – spíše je chce přeměnit v akademie pro domácí vojáky, případně v základny, kde budou vojáci obou zemí spolupracovat. Už ne tedy francouzské enklávy, Francie už nechce v Africe působit jako četník, ale spíše rovnocenný partner.

V popisu nové francouzské strategie z úst prezidenta nechybělo ani slovo pokora. O jisté rozdílnosti jeho přístupu svědčí i vracení uměleckých děl ukradených koloniální správou, k němuž docházelo v posledních letech. Více o tomto tématu si můžete přečíst zde.

V příštích týdnech navíc podle Macrona schválí francouzský parlament zákon určující „metody a kritéria, podle nichž bude pokračovat další vracení sbírek z francouzských muzeí“. Faktem nicméně je, že to dělají i jiné evropské státy.

Politolog Horký-Hlucháň je ke změně francouzského přístupu mírně skeptický: „Francie snížila svůj obchodní podíl, který klesl za posledních 20 let asi o polovinu, a snižovala své kapacity na ambasádách. Macron udělal rétorickou změnu, ve skutečnosti ale žádná nová politika nenásledovala. Až teď možná lépe konkretizoval svoji vizi v oblasti bezpečnosti, ale není to něco zcela odlišného od toho, co dělají ostatní.“

V očích mnoha Afričanů Francie i nadále zůstává v pozici arogantní koloniální mocnosti, což ostatně potvrdil svým faux pas při výše zmíněném projevu před studenty v Ougadougou i sám Macron. Když tehdy prezident Burkiny Faso Roch Marc Christian Kaboré vstal a odešel z místnosti, Macron zavtipkoval o poruše klimatizace v přednáškové síni. „Odešel opravit klimatizaci,“ prohlásil a během tří vteřin zničil pozitivní dojem, který jeho předchozí slova vyvolala.

Saharským zemím, kde po osmi letech skončila protidžihádistická operace Barkhane, se nicméně tentokrát šéf Elysejského paláce vyhnul. Nejdřív zavítal do Gabonu, kde v metropoli Libreville zahájil akci One Forest Summit, která má za cíl zachování tamních pralesů v době, kdy svět trápí klimatické změny i ztráta biodiverzity.

Volba Gabonu je v této souvislosti logická – 88 procent rozlohy země pokrývají deštné pralesy, jedny z hlavních „plic“ planety. Macron se tak pokusí alespoň na mezinárodní scéně poněkud vylepšit svůj chabý ekologický obraz – o změnách klimatu sice často a rád mluví, v domácí francouzské politice to ale příliš znát není. Zklamaní ekologičtí aktivisté dokonce před pár lety obcházeli základní školy a demonstrativně strhávali Macronův portrét ze zdí tříd.

Dalším velkým tématem cesty bude zemědělství. Na něj se chce Macron zaměřit hlavně v Angole, do níž zavítá v pátek. Země s 34 miliony obyvatel „si přeje posílit svou potravinovou suverenitu a chtěla, aby Francie byla partnerem, který ji v této oblasti podporuje“, jak vysvětlil novinářům před odjezdem jeden z prezidentových poradců.

Po Angole bude následovat krátká zastávka v konžském Brazaville, kde Macrona přivítá tamní prezident Denis Sassou Nguesso, jenž vládne zemi železnou rukou už téměř čtyři desítky let.

Cestu pak završí v někdejší belgické kolonii Demokratické republice Kongo, která je však největším frankofonním státem na světě. Tamní hlava státu Félix Tshisekedi se letos připravuje na volby, ani tam ale Macrona nečeká jen přátelské potřásání rukou – Francii v této zemi obviňují z toho, že v konfliktu na východě podporuje spíš sousední Rwandu než vládu v Kinshase.

Ve středu se už proto před francouzskou ambasádou v Kinshase uskutečnila demonstrace, na níž mladí Konžané skandovali, že Macron nebude v zemi vítaný a že dávají přednost přátelství s Ruskem.

„Vnímání Francie v Demokratické republice Kongo je katastrofální. Podle průzkumů veřejného mínění je podpora Číny na 60 procentech, u Ruska skoro na 50 procentech, u Francie je ale jen 30 procent. Změnit se to od doby, kdy Macron nastoupil, nepodařilo. Francouzský prezident se strašně málo věnuje evropské roli. Dokud bude africké problémy vnímat skrze francouzskou národní roli, a ne přes širší evropské úsilí, tak situaci těžko změní,“ myslí si politolog Horký-Hlucháň.