Bez bílých mužů na klíčových postech. Nová britská vláda působí rozmanitě

Královna Alžběta II. v úterý požádala nově zvolenou vůdkyni Konzervativní strany Liz Trussovou, aby se stala premiérkou a sestavila novou vládu. Trussová z kabinetu vyloučila stoupence svého rivala Rishiho Sunaka a do vládních postů dosadila ty, kteří jsou jí názorově blízko.

Vláda si hned po představení vysloužila mnohá prvenství. Zahraniční média poukazují na to, že Trussové se podařilo sestavit etnicky nejrozmanitější kabinet v historii Spojeného království. V této oblasti Británie vyčnívá také nad všemi ostatními zeměmi skupiny G7.

Ani jednu ze čtyř nejdůležitějších funkcí v zemi (premiér, ministr financí, ministr vnitra a ministr zahraničí) nezastává bílý muž.

Na peníze bude nově dohlížet Kwasi Kwarteng s kořeny v Ghaně, diplomacii povede James Cleverly s původem v Sierra Leone a rodiče novopečené ministryně vnitra Suelly Bravermanové pochází z Keni a Mauricia. Británie má také vůbec poprvé za vicepremiérku ženu, Trussové blízkou spojenkyni Thérèse Coffeyovou.

Nové složení odráží velkou proměnu, kterou britská politika ve 21. století prošla. „Až do tohoto století jsme neměli ve vládě žádného ministra černocha nebo Asiata… za posledních deset let došlo k pozoruhodně rychlé změně,“ uvedl ředitel think tanku British future Sunder Katwala s tím, že dnes už je pro Brity naprosto přirozené mít v nejvyšších patrech zástupce etnických menšin.

Někteří experti ovšem poukazují na to, že britská vláda je rozmanitá a progresivní jen na oko a ve skutečnosti stále zůstává baštou britské elity a tvrdě konzervativních názorů. Stejně jako Trussová i její ministři jsou zastánci volného trhu, minimálních zásahů státu i tvrdého odchodu Británie z Evropské unie, upozorňuje stanice ABC News.

Diverzity britská politika dosáhla pouze v oblasti genderu a etnické příslušnosti, ne však v otázce třídního původu.

Co se týče vzdělání, nový kabinet nevybočuje ze zajetých kolejí. Více než dvě třetiny jeho členů, včetně Bravermanové, Cleverlyho i Kwartenga, vystudovaly prestižní soukromé školy. To z nich dělá jen velmi málo pravděpodobné zástupce „obyčejného“ britského lidu, z něhož se dostalo privilegia studia na placených soukromých školách jen 7 % vyvolených, upozorňuje stanice CNN.

„Když se podíváte na značku Konzervativní strany, je stále vnímána v dobrém i ve zlém jako strana bohatých,“ vysvětluje politolog Tim Bale z Queen Mary University, který se britskou Konzervativní stranou dlouhodobě zabývá. „Z vlády se téměř úplně vytratili lidé z dělnického prostředí,“ míní.

Poslední čtyři konzervativní premiéři vystudovali elitní Oxfordskou univerzitu, z posledních pěti ministrů financí pouze jeden nestudoval na Oxfordu nebo Cambridge, dvou nejprestižnějších britských univerzitách.

„Politika se stala profesí absolventů, některé schopnosti vyžadované od politiků bývají spojované s lidmi, kteří studovali na univerzitě,“ tvrdí Bale s tím, že se jedná o dosti znepokojivou skutečnost, která může odradit od účasti ve volbách celou jednu generaci.

„V posledních několika desetiletích jsme byli svědky téměř úplného vymizení poslanců z dělnické třídy… asi třetina obyvatelstva nevidí v parlamentu nikoho, kdo by zněl a vypadal jako oni,“ vysvětluje Bale.

Že je Trussové kabinet progresivní jen na oko, naznačují také konzervativní postoje jejích ministrů. Kritici se domnívají, že ani etnická rozmanitost nové vlády nezmění priority Konzervativní strany a nepovede ke vstřícnější politice vůči minoritám a uprchlíkům, kteří téměř denně připlouvají k britským břehům, upozorňuje deník The New York Times.

Někteří se dokonce domnívají, že rozmanitost kabinetu poskytne Trussové záštitu k prosazování ještě radikálnějších opatření. Mluví se například o tom, že by se premiérka skrze novou ministryni vnitra Bravermanovou mohla pokusit dotáhnout kontroverzní plán posílat žadatele o azyl do Rwandy.

Londýn uzavřel se středoafrickou zemí dohodu o dočasném pobytu migrantů, která mu má umožnit posílat tam uprchlíky, kteří připlují do Británie. V červnu ovšem první let zablokovalo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle jehož verdiktu by deportace mohla migranty nenávratně poškodit. Kabinet ale vzápětí představil návrh zákona, podle kterého se britská justice nemusí verdikty evropského soudu řídit.