Kreml je silný, ale stačí jiskra a zasáhne, říká expert po Navalného pohřbu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zpráva o smrti Alexeje Navalného obletěla přesně před dvěma týdny celý svět. Od té doby už Rusko stihlo pozatýkat řadu jeho příznivců a zahraniční lídři se v reakci na úmrtí ohánějí nejrůznějšími sankcemi.

Navalného rodina se s ruskými úřady dlouho přetahovala o tělo Putinova kritika. Jejich boj byl nakonec úspěšný, a jakmile márnice v pátek přestala zdržovat vydání ostatků, mohlo v moskevském chrámu Ikony Matky Boží proběhnout poslední rozloučení.

Tam na pohřební vůz čekali nejen jeho blízcí, ale i tisíce podporovatelů, z jejichž řad se ozývalo nejen skandování Navalného jména, ale i slib, že jeho smrt režimu neodpustí.

„Alexej Navalnyj říkal, že pokud dojde k jeho zavraždění, vypovídá to spíše o slabosti režimu. V dlouhodobém horizontu s ním souhlasím, v tuto chvíli je ale nutno podotknout, že režim má situaci poměrně pevně pod kontrolou,“ okomentoval nynější situaci pro Seznam Zprávy Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

V rozhovoru dále zhodnotil průběh pietní akce, vyhlídky těch, kteří se odvážili na místo dorazit, a nabídl i svůj pohled na to, zda se z Navalného může stát symbol.

Co na pohřeb říkáte? Lidé možná čekali, že se stane něco velkého.

Osobně jsem žádný velký a revoluční počin nečekal. Myslím, že k tomu, k čemu mohlo dojít, do velké míry i došlo. Byla to skutečně pietní akce solidarity, kterou měl režim dobře pod kontrolou: Viděli jsme, že již od rána měli na místě velké množství policistů a těžkooděnců, kteří situaci velmi dobře monitorovali.

Již předem bylo jasné, že režim chce poměrně důsledně nastavit očekávání třeba ústy prezidentova mluvčího Dmitrije Peskova, který říkal, že tohle nemá být příležitost, kde dojde k nějakému masovému srocení lidí a veřejné manifestaci.

Na druhou stranu jsme ale viděli, že tisíce lidí si navzdory tomuto represivnímu kontextu nenechaly poslední rozloučení s Alexejem Navalným ujít. Přijížděli z poměrně širokého okolí Moskvy i z evropské části Ruska, ale pravděpodobně také z dalších oblastí.

Osobně nejsem celkovou reakcí zklamán. Myslím, že byla taková, jaká za daných okolností mohla být.

Myslíte, že lidem, kteří na pohřeb přišli, skandovali jméno Navalného apod., bude od Putinova režimu něco hrozit?

Od ranních hodin už jsme viděli první jednotlivé zásahy. Situace může pravděpodobně eskalovat ještě dál a narůstat v kontextu toho, že režim se nejspíše obával vystoupit přímo proti účastníkům procesí, respektive vůči akcím přímo v chrámu. Je to přece jenom věc, která je poměrně citlivá i v ruské společnosti.

Je ale otázka, jak vše bude vypadat nyní, po skončení. Mluví se totiž o tom, že režim ještě může proti příchozím zakročit a dát tím najevo, že chce mít situaci pod kontrolou. Nemusíte totiž pozavírat tisíce lidí, stačí pár skalních podporovatelů nebo nejvýraznějších tváří, abyste vyslali signál zbytku.

Pravda je nicméně taková, že chování Putinova režimu dokážeme číst jen špatně. Stačí, aby přeskočila jedna jiskra, a může k větší akci klidně dojít. Myslím ale, že tohle nyní v zájmu režimu nebude. Neočekávám tedy například zatýkání stovek až tisíců lidí, maximálně jen vysokých desítek. K tomu by určitě dojít mohlo.

Co dění okolo Navalného smrti vlastně vypovídá o síle ruského režimu? Uběhly dva týdny, a i když se něco dělo, moc toho vlastně ve finále nebylo.

Tohle je velmi zásadní otázka - jsou na ni sice různé pohledy, napoví nám ale, co může následovat dál. Sám Alexej Navalnyj říkal, že pokud dojde k jeho zavraždění, vypovídá to spíše o slabosti režimu. V dlouhodobém horizontu s ním souhlasím, v tuto chvíli je ale nutno podotknout, že režim má situaci poměrně pevně pod kontrolou.

Podařilo se mu do velké míry ochromit fungování ruské politické opozice v zemi a zároveň poměrně radikálně vystoupit proti kruhům, které vystupují proti válce.

Režim Vladimira Putina je dnes tedy poměrně silný v kramflecích, neznamená to ovšem, že tomu tak bude navěky. To, co Navalnyj řekl, stojí za pozornost. Už jen to, že museli sáhnout po jeho vraždě, vypovídá o tom, že protirežimních faktorů je na scéně stále velmi mnoho.

Myslím, že dlouhodobě dnešní situace v Rusku, která se stále více blíží diktátorskému modelu společnosti, nebude udržitelná. Tamní režim je dnes více personifikovaný, než byl třeba před dvěma roky, a existuje i řada trhlin uvnitř systému. Vidíme je třeba na severním Kavkazu nebo v celé řadě demonstrací a masových nepokojů v regionech. Často jsou sice pod povrchem, postupně ale budou vyplouvat.

Jak bychom měli chápat poslední problémy s vydáním těla Navalného z márnice? Nemluvě o problémech sehnat pohřební službu či místo, kde by obřad mohl proběhnout.

Jsou to podtóny právě toho, že režim do posledního momentu nechtěl dát prostor nějaké masové manifestaci či vyjadřování solidarity. Bál se toho, kolik lidí by za normálních okolností mohlo na hřbitov přijít. Je to ona vnitřní slabost, na kterou sám Alexej Navalnyj narážel a kterou jsme již zmiňovali.

Režim se samozřejmě snaží budovat jiný obraz. V tomto ohledu je tedy poměrně symptomatické, že Kreml se o Alexeji Navalném ani jednou nevyjádřil; nevyjádřil jakoukoliv solidaritu a nepromluvil k jeho rodině, což by za normálních okolností byly docela banální věci.

Dokonce i v případě Borise Němcova něco podobného zaznělo, nyní ale vidíme jen to, s jakou razancí, nesnášenlivostí a brutalitou režim vystupuje. Naznačuje nám to, že se do určité míry bojí. Tohle je něco, co je podle mého velmi silné, a neměli bychom na to zapomínat v dlouhodobější linii podtónu, který v ruské politice stále existuje.

Může se z Alexeje Navalného stát symbol? A z Borisovského hřbitova něco jako poutní místo?

Myslím, že ano. Je to vlastně i součástí ruské historie a kultu mučednictví, který je v Rusku dlouhodobě velmi hluboce zakořeněn. Není to ale jen postava Alexeje Navalného, v minulých dnech jsme si například připomněli smutné výročí úmrtí Borise Němcova, dalšího z velikánů ruské opozice, jehož symbol také nikdy nezmizel a v ruské společnosti zůstane navždy.

Přestože je ruský režim stále ještě viditelně silný, myslím si, že tento odkaz se uchová. První projevy toho, jak to může vypadat, již ostatně vidíme. Narážím na manželku Alexeje Navalného Juliju, která chce i nadále pokračovat v jeho práci. Často ji tak nyní srovnávají se Svjatlanou Cichanouskou, která se také rozhodla navázat na protirežimní činnost svého manžela (Sjarhej Cichanouski je nyní v běloruském vězení, pozn. red.).

Myšlenka, abychom nad nezávislými a kriticky smýšlejícími Rusy nezlomili hůl, je tak určitým symbolem, který s námi zůstane. Zůstane v lidech, které měl Navalnyj po svém boku a kteří jsou pokračovateli některých myšlenek a filozofií, které zastával.