Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přístupové rozhovory balkánských států stagnují. Od Evropské unie si ještě stále nevyslechly možné datum budoucího rozšíření a zvláště v případě Srbska je nyní dost těžké si ho představit, když prezident Aleksandar Vučić ohlásil svoji účast na ruských oslavách konce druhé světové války.
Podobně jako Severoatlantická aliance by ale nakonec EU mohla posunout své hranice směrem na sever. Zatímco do NATO vstoupily v důsledku ruské agrese na Ukrajině unijní státy Finsko a Švédsko, sedmadvacítku by mohly posílit ostrovní Island a Norsko. Kromě ruské rozpínavosti začíná v obou zemích hrát roli další faktor - administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Islanďané mění názor
Na Islandu se veřejné mínění jasně posouvá. Zatímco v roce 2015 odmítalo v průzkumu společnosti Visir připojení se k EU celých 71 procent dotázaných, v září 2023 bylo pro vstup 40 procent Islanďanů. A tendence sbližování s Evropou sílí - loni v říjnu a letos v lednu se pro vyjádřilo 45 procent dotázaných, připomíná stanice RTL.
Islandský parlament loni v prosinci schválil návrh na referendum o členství v Evropské unii. Lidové hlasování by se mělo uskutečnit do roku 2027, přesné datum ještě nicméně nebylo stanoveno.
„Chceme se podívat, zda si naše země přeje znovu otevřít vyjednávání o vstupu. Jsem si jistá, že současná geopolitická situace ovlivní hlasování,“ řekla při své dubnové návštěvě Bruselu islandská premiérka Kristrun Frostadottir.
Podobně mluvil rovněž v Bruselu i norský premiér Jonas Gahr Støre. „Evropa potřebuje Norsko a Norsko potřebuje Evropu,“ prohlásil.
Jeho země v minulosti už dvakrát členství v Unii odmítla - v roce 1972 a 1994. Přesto těží z výhod společného trhu, protože je členem Evropského hospodářského prostoru a také schengenského prostoru zaručujícího volný pohyb osob, zboží i kapitálu.
Politolog Jan Kovář z pražského Ústavu mezinárodních vztahů je přesto k možnosti rozšíření skeptický. Připomíná výše zmíněná odmítnutí v norských referendech i islandské vycouvání z přístupových jednání poté, kdy je zvažovalo kvůli finanční krizi. „K tomu se přidávají další faktory, jako je politicky velmi citlivá rybolovná politika a také určitá forma severského skepticismu, kterou tyto země sdílejí,“ myslí si.
Kdyby si nicméně musel tipnout, která z obou zemí má k Unii blíže, vsadil by spíše na Norsko. „Veřejné mínění se tam trochu posouvá, pořád si ale nemyslím, že by současná situace byla tak významným politickým a společenským šokem, jenž by vedl politiky k takovému kroku,“ dodává.
Zdůrazňuje přitom nejistý výsledek politického kapitálu, který by museli politici do euroskepticky naladěného obyvatelstva investovat. Situace by se ale mohla radikálně změnit, pokud by třeba Američané násilím zabrali Grónsko.
Šéfka norské opozice Erna Solbergová, která by se na podzim mohla vrátit k moci, se naopak domnívá, že nastal čas na to, aby mělo Norsko „slovo u stolu“, tedy aby mohlo unijní rozhodnutí i ovlivňovat, ne se jim jen přizpůsobovat.
„Jsme ze své podstaty pro členství v EU. Pokud se objeví okno, kde se můžeme přihlásit, podáme žádost. Věřím, že Norsko by bylo lepší zemí, kdybychom byli členem EU,“ citoval ji list The Financial Times.
Nory ovlivňují výhrůžky sousedům
Britský deník zároveň poukazuje na nejistotu ohledně Solbergové, která by v případě vítězství nejspíš musela vytvořit koalici s populistickou Pokrokovou stranou, jež členství v EU zásadně odmítá. Proti němu je stále i většina norských voličů - podle posledního průzkumu vedou odpůrci připojení se v poměru 43 ku 37 procentům. Jak ale ukázal vstup Švédska a Finska do NATO, čísla v průzkumech se mohou velmi rychle změnit.
Norská zahraniční a bezpečnostní politika byla od druhé světové války založena na předpokladu, že bezpečnost země zaručí její vztah se Spojenými státy a členství v Severoatlantické alianci. Od nástupu Trumpa do Bílého domu ale Norové vidí příklad Dánska - jednoho z nejvěrnějších partnerů USA, jehož vojáci bojovali v Iráku i Afghánistánu a měli tam nejvyšší počet zabitých v poměru na velikost mise.
„To ale nezabránilo prezidentu Trumpovi v opakovaných hrozbách anektováním Grónska, a to i vojenskými prostředky, anebo viceprezidentu Vanceovi prohlásit, že Dánsko není dobrý spojenec,“ připomněla ve svém textu Minna Ålanderová z think tanku Chatham House.
Analytička specializující se na bezpečnost v severní Evropě vyzdvihuje možný přínos norského členství - království by v Bruselu mělo svoji váhu už jen díky tomu, že je po odstřižení se od Ruska hlavním dodavatelem energií do EU. A v minulosti se opakovaně ukázalo, že osm severských a baltských států dokáže tvořit soudržnou skupinu, jež by mohla zefektivnit rozhodování v rámci Unie. Chybí jen to, aby Norsko a Island do bloku vstoupily.
O bližší vztahy s EU v reakci na Trumpa ostatně usiluje i Velká Británie, která Unii před pár lety opustila. Vláda premiéra Keira Starmera připravuje podpis společné obranné dohody, která by prohloubila vzájemnou spolupráci a umožnila Londýnu podílet se na společných nákupech zbraní.
