Násilí v rodině jako tradiční hodnota. V Rusku ho hájí i církev, říká expertka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Traumata z války, ekonomické potíže i pocit beztrestnosti. Takové faktory v poslední době přispívají v Rusku ke vzrůstu případů domácího násilí. Problém nicméně země řeší dlouhodobě, i podle ještě předválečných statistik se s násilím ze strany partnera potýkala ročně asi každá pátá žena.

Rusko přitom nemá žádný konkrétní zákon, který by se na domácí násilí vztahoval. Vedle toho pak feministické skupiny, které upozorňují na šířící se problematiku, čelí ostrakizaci ze strany úřadů. „Dá se očekávat, že se míra domácího násilí ještě zvýší,“ předpovídá s ohledem na faktory související s probíhající válkou v rozhovoru pro Seznam Zprávy Janet Elise Johnsonová, odbornice na ženská a genderová studia z americké Brooklyn College.

Domácí násilí je v Rusku, i vzhledem k dost volné legislativě, dlouhodobě palčivým problémem. Je možné říci, jak se tato problematika změnila od začátku války?

Existuje mnoho neoficiálních důkazů, že muži vracející se z války se dopustili buď domácího násilí, sexuálního napadení, nebo vraždy svých bývalých či současných intimních partnerů. Je třeba také zohlednit, že část z nich už před odchodem na frontu byla za různé trestné činy ve vězení.

Tématu stoupajícího násilí v Rusku jsme se věnovali v této analýze:

A pak nezávislý server Meduza přišel s výzkumem, podle kterého dvě třetiny aktuálních případů domácího násilí spáchali vojáci nebo vojenští veteráni. Takže si myslím, že to ukazuje, že násilí se zvýšilo kvůli válce.

Dá se to také očekávat v podmínkách, kdy celá společnost čelí rozsáhlé militarizaci, zvýšené míře represí a nátlaku, normalizované je také používání sexuálních útoků v souvislosti s konfliktem na Ukrajině.

Jedna z mých kolegyň, Elisabeth Jean Woodová, mluví o fenoménu, kterému se říká velitelský paradox, a to ve smyslu, že velitelé musí z obyčejných mužů udělat stroje na zabíjení, ale musí to udělat takovým způsobem, aby se pak tito muži neobrátili proti velitelům a nezabili také je. A často to znamená jakousi mobilizaci nacionalismu, sexismu a homofobie.

V tomto kontextu se dá očekávat, že se míra domácího násilí zvýší. Navíc v zemi nedochází ke konkrétnímu odsouzení domácího násilí.

Jaké jsou současné zákony týkající se domácího násilí v Rusku a jak jsou účinné při ochraně obětí?

V roce 2016 uspěla snaha o kriminalizaci domácího násilí a poprvé v postsovětské historii se tak objevilo v trestním zákoníku. Šlo o změnu vnímání toho kontextu, v němž se čin stal, tedy přemýšlení o vztahu mezi násilníkem a osobou, která je týraná. Že násilí na někom blízkém je třeba vnímat jinak než náhodné ublížení na zdraví.

Takže tehdy došlo k této malé reformě, nicméně pak byly volby a režim opravdu potřeboval zmobilizovat lidi, aby k urnám přišli. A vsadil na obrat ke konzervativním, rodinným a tradičním hodnotám, mezi které tehdy pravoslavná církev řadila i právo používat násilí vůči dětem a v rodině. V roce 2017 pak byla novela zrušena a došlo tak k částečné dekriminalizaci domácího násilí.

Teď se dá říct, že je ten kontext podobný. Opět potřebujete mobilizaci lidí, a tak režim vsází na tradiční hodnoty. Zůstává tedy jen opravdu málo způsobů, jak bojovat proti domácímu násilí.

Jaké okolnosti za tím jsou?

Domácí násilí se ve společnosti rozšiřuje kvůli militarizaci, represím a všeobecné všudypřítomnosti násilí ve společnosti. Zároveň ho politické elity neberou vážně a naopak prosazují tradiční hodnoty zásadní pro přežití režimu, které řešení problému nadsazují.

A v souvislosti s tím samozřejmě pak dochází k obrovskému útlaku feministek a ženských skupin. Byl to právě Feministický protiválečný odboj, který jako první zaujal silný postoj proti válce, a byl zařazen na seznam zahraničních agentů a také na seznam extremistických organizací.

Nedávno na tuto listinu režim zařadil i další skupinu Cesta domů, což je organizace založená matkami a manželkami vojáků, které žádají, aby se jejich blízcí vrátili z fronty. Takže i tyto více tradiční skupiny, které samy sebe prezentovaly jako manželky, byly vystaveny obrovskému tlaku.

V Rusku i přes všechny okolnosti pořád zůstávají aktivisté a právníci, kteří vyvíjejí na vládu tlak a snaží se formovat agendu. Samozřejmě se forma aktivismu trochu mění, nemohou prosazovat feministické myšlenky, nebo je tak minimálně pojmenovávat. Mohou ale vznášet požadavky, aby manželství nebylo násilné.

Jaká je situace v Rusku ve srovnání s jinými zeměmi, pokud jde o domácí násilí a legislativní ochranu obětí?

Je to opravdu těžké srovnávat, ale jak jsem řekla, Rusko je jediná země, o které vím, že nemá zvláštní zákon o domácím násilí. Většina ostatních autoritářských režimů a většina zemí světa nějaký zákon kolem domácího násilí přijala. Takže v tomto Rusko opravdu vyčnívá jako stát, který dal najevo, že ho to nezajímá.

Ve veřejném prostoru probíhá dlouhodobě diskuze, zda by měl existovat zákon o domácím násilí. Jeden z politiků pak vystoupil a řekl, že ho přece nepotřebujeme. To je ten hlavní argument, který se objevuje opakovaně.

A samozřejmě to není tak, že pokud máte zákon, domácí násilí vymizí. Ve středovýchodní Evropě byly přijaty při vstupu do EU jako signál, že jim záleží na rovnosti žen a mužů, aniž by to moc stálo rozpočet nebo změnu společnosti. Rusko je však jedinou zemí, která neudělala ani tento symbolický krok. Takže ve srovnání se zbytkem světa to vypadá opravdu špatně.

Stejně tak ale v roce 2019 byly snahy o prosazení komplexního zákonu o domácím násilí, který v Radě federace obdržel ohromující počet připomínek od ultrakonzervativních a pravoslavných organizací, které argumentovaly, že jde o porušení tradičních ruských hodnot.

A tak se jednání dostalo na vedlejší kolej, přispěla k tomu pak i pandemie covidu. V Rusku později proběhla změna ústavy, která vedla k tomu, že Putin mohl znovu kandidovat na prezidenta, přičemž i nyní se odkazoval zejména na tradiční hodnoty.

A teď jsou jednání o takovém zákonu vesměs v limbu. Sice je stále na stole, ale jeho projednávání se neustále odkládá a nic nenasvědčuje, že by se měl v budoucnu uchytit.

Zmínila jste, že aby režim získal popularitu, prosazuje tradiční hodnoty a s nimi i zvolnění trestů za domácí násilí. Čím to je?

Existuje řada údajů z průzkumů veřejného mínění, které se týkají domácího násilí, a tyto údaje se v průběhu času mění.

V roce 2019 se objevily silné výkřiky, zejména ze strany ultrakonzervativních ortodoxních organizací, které říkaly, že byste měli mít možnost používat násilí v rodině s odkazem zejména na děti. Velké procento Rusů s nimi souhlasilo. V posledních pár letech se to ale měnilo a objevovalo se stále více hlasů, které násilí spíše odsuzovaly. Poslední údaje z roku 2021 ukazují, že postoje Rusů vůči ubližování ženám jsou vcelku progresivní.

Rusko není ze své podstaty patriarchální. Ale v této době se tam neobjevují jiné hlasy. Přední aktivistky musely zemi opustit a čelí stíhání. Režim nutně potřebuje podporu Rusů pro válku a zaštiťuje to myšlenkou, že jde o obranu tradičních hodnot, a ty zahrnují všechno, co není feministické nebo pro LGBT lidi.