Násilí se stalo nedílnou součástí Putinova režimu, říká historik

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Záběry z mučení mužů podezřelých z terorismu nebo z brutálního zacházení s ukrajinskými zajatci. Demonstrace násilí páchaného státními složkami už v Rusku se stala veřejnou záležitostí.

Promítá se také do války na Ukrajině, kde za sebou ruská armáda v posledních více než dvou letech zanechala řadu brutálních činů. Podobně mění i politickou kulturu v Rusku, kde se mučení a další násilí stalo beztrestným.

„Myslím, že Putin je stále dost populární. Většinu lidí násilí neznepokojuje méně než ekonomický dopad nebo potenciální ekonomický dopad sankcí a dlouhodobá budoucnost Ruské federace. Bohužel mnoho Rusů je teď vůči tomuto druhu násilí jaksi imunních,“ říká pro Seznam Zprávy historik David Marples.

V rozhovoru s akademikem působícím na kanadské University of Alberta rozebíráme také historii veřejně prezentovaného násilí v Rusku, proč je tak účinné i zda půjde někdy ze společnosti vymýtit.

Po nedávném teroristickém útoku na koncertní síň v Crocus City Hall se objevily brutální snímky z mučení podezřelých. Podobné záběry ovšem přicházejí i z mučení ukrajinských zajatců. Jakou roli hraje násilí v politice režimu Vladimira Putina?

Myslím, že násilí se stalo nedílnou součástí Putinova režimu. A řekl bych, že zejména po roce 2012, kdy začal své třetí funkční období, jsme pozorovali více násilí, což se vystupňovalo s rozšířením války na Ukrajině.

Nyní to vypadá téměř jako válka s cílem zlikvidovat Ukrajinu. Už neexistuje nějaký minimální cíl. Jde jen o to zabít co nejvíce lidí. Zastrašit a donutit Ukrajinu, aby se vzdala. Takže si myslím, že je to do značné míry součástí Putinovy administrativy a jejího okolí.

Jaký vliv mají veřejné demonstrace násilí na to, jak společnost režim vnímá?

Těžko říct, protože si myslím, že většina Rusů neustále dostává z médií a sociálních sítí propagandu o příčinách války a o tom, že na Ukrajině převzali moc neonacisté podporovaní Spojenými státy a NATO, kteří tlačí na to, aby Ukrajina opustila ruskou sféru vlivu.

A nezaznamenal jsem žádný větší dopad, pokud jde o popularitu režimu. Myslím, že Putin je stále dost populární.

Většinu lidí násilí neznepokojuje méně než ekonomický dopad nebo potenciální ekonomický dopad sankcí a dlouhodobá budoucnost Ruské federace. Bohužel mnoho Rusů je teď vůči tomuto druhu násilí jaksi imunních.

Co mají takové ukázky násilí v ruské společnosti vyvolat?

Myslím, že je to od úplného počátku snaha ukázat sílu a pevnost režimu. Putin přinesl Rusku stabilitu v roce 2000, kdy po Jelcinově éře vládl v zemi ekonomický chaos a zažívala hospodářský úpadek. Za Putina se pak Rusko zvedlo, lidé měli lepší životní úroveň. Oligarchové byli trochu omezeni. Museli podporovat režim a mnoho lidí se s tím ztotožnilo.

Mysleli si, že Rusko potřebuje silného vůdce a Putin se do tohoto obrazu rád pasoval. A naplňuje tuto vizi i tím, že požaduje, aby Rusko hrálo nadále významnou roli v rusky mluvících územích Evropy. Buduje opět to bývalé ruské impérium a myslím, že s tím se opravdu lidé v Rusku ztotožňují.

Jaké jsou příčiny a faktory, které vedou k využití násilí a mučení jako nástroje politické kontroly v Rusku?

Zdá se mi, že ve společnosti chybí jakýkoliv morální kompas, když se smíříte s tím, co režim dělá. Není to systém nějaké dohody, je to prostě tak, že platí přísná hierarchie.

A postavit se proti tomuto systému se stalo velmi nebezpečné. Když například zemřel Alexej Navalnyj, mnoho lidí demonstrovalo. Ale také mnoho lidí bylo zatčeno. Někteří jsou sice ochotni se postavit na odpor a riskovat, že budou zatčeni a dlouhodobě uvězněni, ale je to velmi málo lidí.

Stejná politika platí i v Bělorusku. Zdá se mi, že Putin přebírá od Alexandra Lukašenka hodně metod. To, co fungovalo při potírání opozice v Bělorusku, se objevilo v podobném duchu i v Rusku.

Bělorusko v posledních čtyřech letech eskalovalo využívání násilí. Ono bylo přítomné už před rokem 2020, ale bylo mnohem více selektivní. Mířilo především na výrazné opozičníky.

Po protestech proti Lukašenkovi se to ale opravdu vyhrotilo a dnes vidíme, že došlo k nárůstu násilí a věznění i mučení se odehrává v obrovském měřítku. Dokonce bych řekl, že je mnohem větší než dnes v Rusku.

Jaká je historie tohoto důrazu na násilí?

Když se podíváte na dějiny Ruska ve 20. století, uvidíte násilí. Je to násilné období. Jsou tam dvě světové války a vidíte režim, který rozumí násilí a spoléhá na něj. Mučení, čistky a skutečné zastrašování obyvatelstva, a to do té míry, že se lidé i po desetiletích bojí mluvit o věcech jako gulag a o tom, co se dělo, když NKVD shromažďovala lidi.

Takže násilí má v Rusku tradici, ale za Gorbačova dočasně skončilo. V Jelcinově období vidíme opět obnovení násilí, myslím střet mezi prezidentem a parlamentem v roce 1993, kde byly proti parlamentu použity tanky ruské armády, aby ten spor skončil. Takže i Jelcin, ačkoli jej nepovažujeme za zvlášť násilného, použil stejnou taktiku, když to bylo potřeba. U Putina to není tak překvapivé, vzhledem k jeho minulosti v KGB.

Putin vytvořil také bizarní myšlenku, že Rusko si své impérium nějakým způsobem zaslouží. Zaslouží si, aby si ho všimli jako velmoci a ono mohlo prosazovat tuto ideu za využití všech prostředků. Při ospravedlňování násilí musí být vždy nějaký hlavní nepřítel. Ve 30. letech nacistické Německo, ve studené válce to pak byly Spojené státy. Nyní je to NATO a Západ.

Jak se tato tolerance násilí projevuje na Ukrajině?

Projevilo se to v tom, jak se zachází s Ukrajinou, se kterou se nezachází jako se státem, nezachází se s ní jako se suverénním národem. Zachází se s ní jako s podřízenou částí Ruska, která se jen na chvíli odtrhla a teď nadešel čas, aby byla usměrněna.

Tento pohled podtrhává propaganda, která Ukrajinu vykresluje v tom nejhorším světle. Po celá léta přitom měli Rusové velmi příznivý pohled na Ukrajinu, dokonce ještě v roce 2013 měli Ukrajinci poměrně příznivý pohled na Rusko. Žádná skutečná nevraživost tam nebyla, a teď je pro Ukrajince nepředstavitelné, že by někdy mohli mít opět dobré vztahy se svým sousedem. Bude to trvat generace, než se s tím vyrovnají, a právě to násilí Putinova režimu bude tou nejtěžší částí.

Jak by mohla být takováto kultura násilí z Ruska vymýcena? Pokud žijete dlouho v takovém prostředí, může být opravdu těžké se ho zbavit, ne?

Ano, ale Rusko je velmi hierarchické, takže pokud odstraníte úplně nejvyšší vrstvu, věci se mohou změnit. Po Putinovi by mohl přijít nástupce, který nastolí mírnější politiku. Ale těžko říct, kde by se měl vzít. V okolí Kremlu jsou nyní i skutečně šílenější lidé, než je sám Putin. Mezi běžnými lidmi je těžké najít někoho, kdo by dokázal k lidem skutečně promluvit a přimět je tento systém ukončit.

Ale věci se mohou poměrně rychle změnit. Pokud Rusko prohraje válku, věci se dramaticky změní.