Článek
Policejní stanice ve městě Žitomir, vzdáleném asi 130 kilometrů vzdušnou čarou od Kyjeva, je těžce opevněna. Stejně jako ostatní strategické budovy města ji střeží policisté, vojáci a domobrana.
Většina rodin už zřejmě město ostřelované ruskými raketami z Běloruska opustila, na ulicích se většinou pohybují muži se žlutými páskami na rukávech. Žen zůstalo málo, stejně jako muži chodí po městě ozbrojeny.
Dvě z nich jsou policistky, opustily své domovy a dnes bydlí na policejní stanici. „Máme dvě cesty. Zůstat s naší zemí a modlit se. Je to naše země. Ne jejich. Nedáme jim ji. Nikdy,“ říkají v rozhovoru s reportéry Seznam Zpráv Alla Vaščenková, která pracuje jako mluvčí žitomirské policie, a Natalia Omelčuková, jež je šéfkou sekce Interpolu v Žitomiru.
Jaká je situace v Žitomirské oblasti?
Alla: Střílejí na nás rakety, ale zatím se držíme. Většina útoků je právě ze vzduchu nebo artilerie.
Natalia: Budeme bojovat.
Jak často?
Alla: Každou noc, ale i třeba dnes ráno bylo už několik raketových útoků.
Víme, že zde padlo sedm ukrajinských vojáků, jsou ale také civilní oběti?
Alla: To je informace, kterou vám nemohu říci.
Ve městě probíhala akce proti ruským diverzantům. Podařilo se vám někoho chytit?
Alla: Ta akce stále běží. Máme o nich informace, ale také vám žádné detaily říci nemůžeme.
Jaký vývoj očekáváte v dalších dnech?
Alla: To netušíme. Jsme ale připraveny na všechno. Jsme tady, vaříme pro naše chlapce a snažíme se udržet bojového ducha.
Natalia: Máme manžely, kteří bojují, snažíme se podpořit.
Bojíte se?
Natalia: Samozřejmě. Mám dítě, pětileté. Můj muž je policista a bojuje v Kyjevě na Solomonské ulici u policejní akademie. Mám strašný strach.
Pláčete?
Alla: Už ne. Plakala jsem jen v té první hodině, když jsem se dozvěděla o útoku. Pak už ne, ani jednou.
Natalia: Bojíme se o své blízké, ale snažíme se držet.
Před dvěma dny jsme na cestách kolem Žitomiru viděli starce se starými puškami, jak u pytlů s pískem střeží pět malých domků. Pokud by je napadli, nemají naději. Proč tam zůstávají, když jenom o několik kilometrů dál je dobře opevněné město?
Alla: To jsou prostě naši lidi. To musíte pochopit. Samozřejmě že se bojí, ale jsou silní. Jsou tam doma a budou bojovat.
Myslíte někdy na to, že Rusové mohou vyhrát?
Alla: Ne. Nemohou, dokud bude jeden Ukrajinec naživu, nemohou. Nemají žádnou šanci. Nepotřebují tuto zemi, my ano.
Co cítíte k Rusům?
Alla: K obyčejným nic. Ty, co jsou tady, nenávidím.
Naši reportéři na Ukrajině:
2. 3.: Foto: Zkáza a beznaděj v Žitomíru
2. 3.: Ráno po útoku: Rusové zasáhli civilní čtvrť
2. 3.: Reportáž přímo z místa nočních bojů
1. 3.: Před Kyjevem pokračuje lov na ruské diverzanty
28. 2.: Rozhovor s Jankem Kroupou: Pro Ukrajince je teď každý diverzant
27. 2.: Z cesty před Kyjevem: Bude to boj o každou vesnici
26. 2.: Vzkaz z barikády: Raket se nebojíme
25. 2.: Svědectví z místa: Do války je cesta volná