Napětí ve světě otevírá debaty o obnově povinné vojny. Kde nyní platí?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruská agrese i poznámky amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že by Evropa měla převzít větší zodpovědnost za svou vlastní obranu, dohnaly mnoho zemí k debatám o znovuzavedení povinné vojenské služby.

Bavorská strana CSU, která na celoněmecké úrovni spolupracuje s CDU Friedricha Merze a spolu s ní míří do vlády, v úterý vzkázala, že by byla pro urychlené obnovení povinné vojenské služby.

„První branci budou muset projít branami kasáren v roce 2025,“ řekl listu Bild mluvčí CSU pro obrannou politiku Florian Hahn. „Nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak se svět kolem nás stává stále nebezpečnějším,“ dodal.

V Česku o zavedení „povinného vojenského výcviku“ mluví hnutí Motoristé sobě. Většina dalších stran je ale zatím proti, jak Seznam Zprávy podrobně popsaly v tomto textu.

Seznam Zprávy sestavily seznam vybraných demokratických zemí v Evropě i ve světě, kde v tuto chvíli platí určitá forma povinné vojenské služby, a popisují, jak to v těchto státech funguje.

Finsko patří k minimu evropských států, které praktikují povinnou vojenskou službu nepřetržitě, zatímco většina zemí ji zrušila po skončení studené války. I díky tomu má přinejmenším na papíře možnost povolat do zbraně ze záloh přes 800 tisíc mužů a žen.

„Ochota mladých mužů nastoupit na vojnu je vysoká. Mají sice možnost zvolit si i civilní službu, ale okolo 80 % si volí službu ve zbrani. Každý rok se do armády přihlásí i okolo tisíce žen, a je jich stále víc,“ uvedl v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy sociolog Joni Askola, který právě dokončuje doktorát na Univerzitě Karlově v Praze.

Ve Finsku platí model povinné služby, na základě kterého musí každý finský občan mužského pohlaví ve věku od osmnácti do šedesáti let nastoupit do vojenské nebo civilní služby. Ženy se mohou přihlásit dobrovolně. Délka služby se liší podle podmínek absolvovaného výcviku, ale vždy je to do jednoho roku.

Podobně to funguje i v Estonsku, kde musí všichni muži –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s výjimkou zdravotně nezpůsobilých –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mezi věkem osmnácti a sedmadvaceti let absolvovat povinnou vojenskou službu. Ta trvá osm až jedenáct měsíců v závislosti na vzdělání a hodnosti.

Think tank Carnegie ovšem připomíná, že země v praxi nemá dostatek finančních prostředků na to, aby mohla realizovat výcvik všech způsobilých osob. Ročně tak vycvičí pouze zhruba 3500 branců. Po absolvování vojenské povinnosti jsou následně každých pět let povoláváni do výcvikových kurzů.

I Norsko patří mezi země, které nikdy povinnou vojenskou službu nezrušily. Platí zde nejen pro muže, ale také pro ženy. Ty začaly být do služby povolávány od roku 2015, kdy Norsko jako první země NATO zavedlo povinnou vojnu bez ohledu na pohlaví.

Povinná vojenská služba se vztahuje na Nory –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s výjimkou zdravotně nezpůsobilých jedinců a těch, kteří odmítají sloužit z morálních nebo náboženských důvodů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od věku 19 let.

Vojenská služba v Norsku funguje na základě selektivního principu. Každy rok je k ní způsobilých asi 60 tisíc mužů žen, ale jen část z nich se účastní testů fyzické zdatnosti. Pouhých devět tisíc z nich je následně na základě kvalifikace a motivace vybráno pro povinnou vojenskou službu v norských ozbrojených silách, která trvá 19 měsíců.

I Švédsko se v posledních letech odklonilo od pojetí povinné vojenské služby jako čistě mužské záležitosti. Pro ženy ji zavedlo v roce 2017 po vzoru Norska.

Ve Švédsku platí systém takzvané „totální obrany“. Na základě něj má každý člověk ve věku od 16 do 70 let žijící ve Švédsku povinnost se zapojit do obrany země v případě války nebo její hrozby.

V 18 letech musí všichni švédští občané odevzdat formulář, kam vyplní informace o svém vzdělání, zdravotním stavu i vztahu k armádě. Každoročně jej vyplní zhruba 100 tisíc mladých lidí.

Armáda následně povolá zhruba čtvrtinu z nich, ze které vybírá skupinu těch, kteří nakonec nastoupí do povinné vojenské služby. Ty čeká základní tříměsíční výcvik následovaný dalším výcvikem v délce až dvanácti měsíců. Za určitých okolností mohou Švédové absolvovat také civilní službu v ozbrojených silách nebo v záchranných složkách.

Think tank Carnegie připomíná, že v minulosti byli k odvodům vybráni většinově ti, kteří ve vstupním formuláři dali najevo zájem sloužit v armádě.

Litva zavedla povinné odvody v roce 2015 v reakci na ruskou nezákonnou anexi ukrajinského poloostrova Krym.

Vojenská služba zde funguje na základě náhodného výběru. Každoročně ji musí absolvovat 3500 až 4000 mužů ve věku od 18 do 23 let v rozsahu buď šesti nebo devíti měsíců.

Litevské ozbrojené složky tvrdí, že od zavedení povinné vojenské služby se většina branců hlásí dobrovolně. Zbytek vybírá náhodně z mužů způsobilých k vojenské službě za pomoci počítačového programu.

K vojenské službě, kterou nechalo zrušit v roce 2006, se po letech, v obavách z ruské agrese na Ukrajině, vrátilo také Lotyšsko.

Povinná vojenská služba se zde týká mužů ve věku od 18 do 27 let narozených po 1. lednu 2004. Ti si mohou vybrat mezi absolvováním jedenáctiměsíční aktivní služby v národních ozbrojených silách nebo národní gardě a pětiletou službou v záloze. Ženy se mohou přihlásit dobrovolně.

První dva odvodové roky se podařilo počet branců naplnit pouze dobrovolníky, jinak ovšem jejich výběr funguje taktéž na náhodném principu.

Podobný systém platí i v Dánsku, kde se vojenská služba týká všech mužů, kteří dovrší 18 let.

Ti musí vyplnit vstupní formulář a projít zdravotní prohlídkou, která určí muže způsobilé ke službě. Náhodným výběrem je následně sestavena skupina branců, kteří nastoupí do služby. Z oficiálních dat vyplývá, že ročně absolvuje výcvik zhruba 4700 mužů. Většinou se jedná o ty, kteří se do služby hlásí dobrovolně.

I Dánsko chce ovšem po vzoru Norska a Švédska rozšířit vojenskou povinnost i na ženy, jak tamní orgány oznámily v březnu loňského roku. Cílem má být zvýšit celkový počet branců. V plánu je také prodloužení vojenské služby ze čtyř na 11 měsíců.

Povinná vojenská služba existuje také v neutrálním Rakousku, kde se týká všech mužů starších 18 let. Tamní zákony jim ovšem umožňují místo šesti měsíců vojenské služby absolvovat devět měsíců alternativní civilní služby. Ženy se mohou zapojit dobrovolně.

Zahraniční média zmiňují, že tento model by mohl být schůdnější variantou pro země, které chtějí posílit svou obranyschopnost, ale zároveň se obávají sociálních a politických důsledků zavedení povinné služby.

Z neevropských zemí je třeba zmínit například Izrael, kde platí vojenská povinnost jak pro muže, tak pro ženy.

Povinnost sloužit v armádě mají mladí Izraelci hned, jakmile dokončí střední školu. Pro muže činí odvodní lhůta 32 měsíců, pro ženy 24 měsíců. Poté, co službu absolvují, jsou branci zařazeni do záložní jednotky, účastní se jejich výcviků a v případě potřeby mohou být povoláni do aktivní služby až do svých 40 let.

Studenti vysokých škol mají možnost odkladu. Od služby jsou také osvobozeny vdané ženy, ženy s dětmi a muži, kteří studují náboženství.

„Interakce mezi lidmi v Izraeli a armádou je nepřetržitá. Není to něco, co by člověk nechal za sebou,“ popsal dříve specifika izraelské vojenské služby pro server ABC News profesor Eitan Shamir z izraelské Bar-Ilanovy univerzity. „Protože nejenže lidé absolvují odvody, ale jakmile je absolvují… jsou neustále povoláváni do armády. Jsou neustále zapojeni,“ dodal.

Povinná vojenská služba platí také na Tchaj-wanu, který je v posledních letech pod zvýšeným tlakem ze strany komunistické Číny, která si ostrov nárokuje jako jednu ze svých provincií a hrozí mu útokem v případě, že vyhlásí nezávislost.

Tchaj-wan nedávno v rámci posílení bojeschopnosti ostrova prodloužil povinnou vojenskou službu ze čtyř měsíců na jeden rok po tom, co lhůtu v minulosti postupně snižoval.

Na Tchaj-wanu platí vojenská povinnost pro muže od 18 let. Jak ale dříve připomněl americký think tank Global Taiwan Institute, je velice časté, že Tchajwanci žádají o odklad kvůli dokončení vyššího vzdělání. Platí zde ovšem, že všichni muži musí do svých 36 absolvovat službu v armádě, pak mohou odejít do zálohy.

Také v Jižní Koreji, pro kterou představuje dlouhodobě hrozbu sousední Severní Korea, platí povinné odvody.

Na základě jihokorejských zákonů mají všichni zdravotně způsobilí muži starší 18 let povinnost absolvovat vojenskou službu v délce 18 až 21 měsíců. Speciální výjimky jsou udělovány sportovcům či umělcům, kteří Koreu reprezentují v mezinárodních soutěžích spojených s národní prestiží.