Nahradit Putina, ale nesesadit ho. O co šlo Prigožinovi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dvoudenní vzpoura šéfa žoldnéřské Vagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina proti ruské vládě překvapila rychlým vzedmutím, průběhem a vzápětí také způsobem, jakým byla ukončena. Zpětně vyvolává množství dohadů.

Jedna z otázek, které se nad pátečními a sobotními událostmi vznášejí, zákonitě míří na Prigožinův motiv. Co vlastně ozbrojenou rebelií, kterou on sám nazval „Pochodem spravedlnosti“, sledoval?

Je příznačné, že i odborníci na dění v Rusku nabízeli v prvních reakcích různé odpovědi.

Zajímavé vysvětlení předložil Alexandr Baunov, vedoucí pracovník Carnegieho centra pro ruská a euroasijská studia v Berlíně. Podle něj chtěl Prigožin nahradit Vladimira Putina v roli nejmocnějšího politika, i když ho zároveň neplánoval sesadit z prezidentské funkce.

Podle Baunova vzpoura určitě nebyla zinscenovaná, protože Putin k takovým prostředkům ani v minulosti neměl zapotřebí sáhnout. Zmatená reakce úředníků a vojenských propagandistů na vzpouru navíc svědčí o tom, že nešlo o nějakou plánovanou operaci na odstranění ministra obrany Sergeje Šojgua, nebo Prigožina, nebo zbytků občanských práv.

Příčinu vzpoury vidí Baunov v narušení vnitřní rovnováhy, kterou se Putinovi dařilo řadu let udržovat, ale která se po neúspěšné invazi na Ukrajinu začala hroutit.

„Mnozí v Rusku sami rychle určili hlavní důvod ruských porážek na ukrajinské frontě. To je nerozhodnost a zrada elity, která nechce vést skutečnou válku, a neslučitelnost vedení země a ekonomické struktury s válečným stavem,“ napsal Baunov v článku, který patrně napsal ještě před ukončením vzpoury.

Podle něj zesílily pozice a počet těch lidí, kteří považují současný ruský stát za odcizený a vedený až příliš globalistickou a buržoazní elitou. S neúspěchy na Ukrajině se znovu objevily požadavky na kolektivizaci, znárodnění hospodářství a na posílení direktivní role státu.

„Během tohoto hledání nové rovnováhy se Putin ukázal jako ochránce staré elity a tržní ekonomiky. Tím pádem byl zranitelnější vůči válce a požadavku na očistu a přeměnu státu,“ usoudil autor.

Prigožinovi bylo dlouho dovoleno, aby na elitu útočil - jednak vzhledem k významu vagnerovců pro boje na Ukrajině, jednak ku prospěchu samotného Putina, když hrál roli jakési odstrašující alternativy. „Sám Prigožin se však rozhodl plnit své funkce proti elitě jinak – méně příjemným způsobem pro jeho šéfa,“ vyhodnotil Baunov.

Připomněl, že od zahájení invaze na Ukrajinu Prigožinův vliv výrazně posílil, stal se pátým nejdůvěryhodnějším politikem. Zaměřil se na ministra obrany Šojgua, jehož dlouholetou pozici „druhého po Putinovi“ oslabily vojenské neúspěchy na Ukrajině.

Podle Baunova se Prigožin chtěl stát „druhým nikoli po Putinovi, ale místo něj“, a to tak, že ho nechtěl sesadit, ale fakticky mocensky nahradit. „Za dvacet let u moci Putin v očích obyvatelstva splynul s ruským státem do té míry, že zpochybnit ho by se rovnalo atentátu na samotné Rusko,“ uvedl analytik.

Z formulace Prigožinova projevu ve videu na začátku vzpoury pak Baunov došel k pozoruhodnému závěru - že šéf vagnerovců chtěl Putina možná „pozvat“, aby se připojil na jeho stranu při pochodu proti zkorumpovanému systému a třeba i stanul v jeho čele. Putin se však kvůli starému zvyku neměnit politický kurz takto nerozhodl, dodal výzkumník.

Podle jiných názorů Prigožin nemohl se vzpourou uspět právě proto, že nemá dostatečnou oporu v současné ruské elitě.

James Nixey, šéf programu na výzkum Ruska a Eurasie z britského institutu Chatham House zdůraznil, že Prigožinovi muselo být jasné, že nemůže ovládnout Moskvu.

„Možná mohl doufat, že dojde k nějaké řetězové reakci, ze které by mohl těžit, a že získá podporu ruských bezpečnostních služeb. To se ale zjevně nestalo, protože zkrátka není respektován ze strany ruské elity,“ řekl Nixey v rozhovoru pro BBC.

Podobně argumentovala také Tatiana Stanovajová, zakladatelka evropského think tanku R.Politik, který se zaměřuje na Rusko.„Prigožin nemá mezi vládnoucími elitami žádné spojence,“ zdůraznila s tím, že jeho spojenci jsou spíše domnělí. Prigožina označila za ojedinělý úkaz, který se zřejmě nebude opakovat.

Někteří analytici jen těžko vycházeli z údivu, jak anabáze s Prigožinovým povstáním probíhala a jak posléze dopadla.

„Celý ten příběh působí jako zinscenovaný, neskutečný. Nejbrutálnější a nejvěrnější Putinovi bojovníci ve válce proti Ukrajině se najednou obracejí proti diktátorovi,“ uvedl v neděli Stefan Meister, expert na východní Evropu z berlínského think tanku DGAP.

Prigožina označil za hvězdu sociální sítích bez zdroje moci, finančně závislou na Kremlu. Pozastavil se ale i nad Putinovým projevem, který byl podle něj na hony vzdálený realitě, nebo nad zprostředkovatelskou rolí běloruského prezidenta Lukašenka, jenž ve skutečnosti ztratil svou suverenitu a nemůže nic udělat bez konzultace s Kremlem.

Meister však také upozorňuje, že se jedná o „mafiánský stát Rusko, kde se obchody dojednávají mafiánskými metodami“.

Poté, co Prigožin upadl u Putina v nemilost, armáda přestala vagnerovce zásobovat střelivem a ztrácel schopnost verbovat další žoldáky, použil oba své mocenské zdroje - svoji soukromou armádu a sociální média, aby zprostředkoval dohodu, která mu zajistila přežití. A zdá se, že vyhrál.

„Prigožin neměl přístup k Putinovi, takže tuto akci potřeboval, byl to jediný způsob, jak mohl s Putinem vyjednat dohodu,“ uvedl Meister na Twitteru.

Putinův systém se podle něj ukázal zranitelnější, než se zdálo. „Vše závisí na starém muži, který je izolovaný a zdá se čím dál vzdálenější realitě. Pokud nejedná, nejsou žádné pokyny z Kremlu, systém neví, co má dělat,“ dodal německý analytik.