Článek
/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/
Restaurace Ostnatá barikáda přímo u náměstí Nezávislosti, známým jako Majdan, v centru Kyjeva. V rohu místnosti je porada devítičlenného týmu Paměti národa. Ukrajinským vojákům přiváží čtyři opancéřované sanitky a zdravotní materiál, na který se složili čeští dárci. Zítra ráno odjíždějí na východ země. Ladí se poslední detaily.
„Od bezpečáků jsem dostal informaci, že se to na Donbase dost zhoršilo. Určitě budeme předělávat plán předávky aut. Ve Slavjansku je nebezpečno. Zakázali nám tam jet. Souvisí to s těžkými boji u Bachmutu,“ sděluje skupině hlavní koordinátor Martin Ocknecht.
Konvoj tří Land Roverů Defenderů přebudovaných na sanitky bude doprovázet ozbrojený doprovod. Detaily na přání ukrajinské strany zveřejnit nelze. Jednu sanitku už Paměť národa předala speciální policejní jednotce rychlého nasazení KORD v Kyjevě.
Ty další dostanou speciální vojenské jednotky kdesi na východě. Místo předání není ještě určené. Bude se odvíjet od aktuální bezpečnostní situace.
Vezměte klukům med a kávu
Ráno před hotelem kontrola vozů a přerovnávání zdravotnického materiálu. Sanitky budí v centru Kyjeva pozornost. Lidé si je fotí a vyptávají se na technické detaily.
Reportáž z první části cesty
Sanitky jsou ve válce zásadní, a tak není divu, že si o ně Ukrajinci sami řekli, když jim Paměť národa nabídla pomoc. „Vypadá skvěle,“ pronesl při pohledu na první předanou sanitku ukrajinský velitel.
K řidičům přichází žena mezi padesáti či šedesáti lety v omšelé tmavomodré bundě a růžové čepici. Představuje se jako Věra, pracuje prý vedle v nemocnici jako sestřička a žádá, jestli bychom nemohli vzít něco „klukům tam“, míněno na frontu.
Po chvíli přináší igelitovou tašku. „Mám tady pro ně med, můžete jim to tam, prosím, odvézt?“ K litrovce medu přibalila ještě kávu, smalec (sádlo) a pár drobností.
Jediného překladatele Radka tato situace nepřekvapí. „Lidé jsou tu tak nastavení. Svoje hrdiny podporují, jak to jde,“ vysvětluje. Igelitová taška s proviantem pro vojáky v první linii skončila o pár dní později u 8. pluku speciálního určení nasazeného u Bachmutu.
„Lanďáky“ budily v Kyjevě značnou pozornost.
Po vykličkování z Kyjeva se jede skvěle. Dvouproudá kvalitní dálnice je prázdná. Čím víc na východ, tím větší zima. Na rozsáhlých polích je sníh. Jezera jsou zamrzlá. Lidé na nich chytají ryby. Míjí nás kamiony, džípy, sem tam osobní auta. Na dálnici je spousta otevřených pump. Benzin i nafta jsou oproti dřívějšku k dostání všude. Cena naturalu 95 vyjde v přepočtu na 30 korun, nafta je o pár korun levnější.
Idylickou cestu nejdřív narušilo klepání
Někde na půli cesty mezi Kyjevem a Poltavou se ve vysílačce ozvou nadávky. „Něco mi tu klepe v motoru,“ říká Šimon z druhé sanitky. Kolona zastaví a řidiči kontrolují motor. Vše v pořádku, včetně oleje, kterého je dokonce o trochu víc.
Jede se dál. Po zhruba čtyřech kilometrech ale zase nadávky.
„Z dvojky se najedou vyvalil dým přes celou dálnici. Ale ne přes jeden pruh, ale přes všechny čtyři pruhy. Lanďák dvojka úplně zmizel, neviděli jsme vůbec nic. Mlžná stěna,“ popisuje Mikuláš Kroupa, který jel jako spolujezdec ve trojce za nimi.
„Teď jsme do toho vjeli a já doufal, že Šimona napadlo, aby odbočil do odstavného pruhu, jinak to do něj napálím,“ popsal doktor Honza, který seděl vedle Mikuláše a trojku řídil. „Hlásil jsem do rádia mayday mayday, hoříme,“ líčí dramatickou situaci.
Všichni vyběhli z auta, otevřeli kapotu, z níž se naštěstí nelinul oheň, ale jen pára.
„Pak se stala zajímavá věc, která by se na české dálnici asi nestala. Během minuty tu bylo asi sedm osm lidí. Všichni v uniformě. Vynořili se odnikud. Auta z vedlejších pruhů začala zastavovat, lidé přebíhali dálnici, aby nám pomohli,“ vypráví Mikuláš Kroupa.
Všichni koukali pod kapotu, mudrovali o tom, co se asi stalo a nakonec se shodli, že se po cestě „dvojce“ zřejmě něco uvolnilo v chladicím zařízení, kapalina vytekla a auto začalo vařit. Pod sanitkou totiž zůstala kaluž.
Trojice lanďáků zůstala trčet na dálnici uprostřed polí.
„Vysílačkou jsme se ozvali jednotce, které auto předáváme, že máme zdržení. Velitel nám řekl, že to je náhoda, protože za námi jede jejich voják, profesionální řidič, a to s autobusem,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa. Jeden Land Rover odtáhl druhého a zbytek osazenstva se cestou prospal v pohodlném autobuse.
Tým Paměti národa přivezl „lanďáky“ do Charkovské oblasti.
V Poltavě, městě na půli cesty mezi Kyjevem a Charkovem, už čekala parta mechaniků, která si vzala lanďáka do parády. Do Charkova dorazí později.
Přestávka v Poltavě
Členové týmu Paměti národa se mezitím přesouvají do nenápadného dvojdomku na okraji Poltavy.
„Tady si zatopte v krbu, spát můžete na postelích, gaučích, na zemi, zkrátka, kde vám to je pohodlné. Uvařila jsem hrnec boršče, ten v Poltavě děláme nejlepší,“ vítá nás třiatřicetiletá Jelena v domě, kde donedávna bydlela se svým mužem a čerstvě dvouletým synem. Teď bydlí u manželových rodičů. Je jí tam líp. Muž je v armádě a Jelena v osmém měsíci těhotenství. Dům nám půjčila na přespání.
Jak se v Poltavě žije? Není to prý tak zlé jako jinde. V okolí není žádná vojenská základna nebo strategický objekt, to znamená, že raket sem dopadlo pomálu. Sirény však zní téměř denně. Jako většina žen má strach a je jí smutno. Po manželovi.
Vzkaz Mikuláše Kroupy.Video: Jan Novák, Paměť národa, Seznam Zprávy
Další den už je to brnkačka. Lanďáky dorazí do Charkova, kde si je převezmou ukrajinští vojáci.
Nedostali jen samotné sanitky, ale i vybavení - drony, elektrocentrály, vojenské lékárničky, hemostatika, tedy léky, které zastavují krvácení, nebo zákopové svíčky vyrobené Ukrajinkami v Praze.
Nesmělo chybět ani 80 kilogramů kávy a 30 kartonů cigaret. Dohromady s sebou sanitky přivezly zboží a vybavení za více než sedm milionů korun.
„Tak přátelé, děkuju za všechno. Sláva Ukrajině!“ uzavřel misi Mikuláš Kroupa.
Reportáž jsme kvůli zajištění bezpečného předání sanitek ukrajinské straně publikovali se zpožděním.
