Článek
Ruská agrese vůči Ukrajině vyvolala první velkou konvenční válku, ve které jsou drony naprosto nepostradatelnou součástí obou armád. A to v řadě obdob a typů: od velkých dronů, které mohou útočit na cíle řádově více než 1000 kilometrů za frontou až po menší stroje s doletem pár kilometrů.
Především přímo nad bojovými liniemi je obloha někdy doslova plná. Po pádu Avdijivky si ruští blogeři stěžovali, že postup by byl mnohem rychlejší, kdyby jejich protivníci nenasadili tolik malých kamikadze dronů. Vojákům v sektoru už nezbylo než ignorovat vzdušné poplachy, protože by se jinak dívali prakticky jen na oblohu.
Ukrajina je tak v podstatě z nouze (kvůli nedostatku dělostřelecké munice a protitankových zbraní) nucena právě na malé útočné drony spoléhat v obraně. Už v loňském roce tak oznámila, že jich letos chce nasadit zhruba milion. A pokud je možné posoudit, tento cíl se zdá skutečně reálný. Dokonce by údajně bylo představitelné navýšit výrobu možná až na dva miliony kusů.
Dronů je dnes na frontě tolik, že útočí na jednotlivé cíle ve skupinách. Vyletí tak ve formaci, ve které jsou stroje s různými typy náloží, jež mají různý účinek proti odlišným cílům. Některé jsou například vybaveny termobarickou náloží, která je obzvláště účinná v uzavřených prostorech jako kryty a bunkry. Další mají hlavice vytvářející množství střepin, aby měly maximální účinek v otevřeném terénu proti živé síle či lehce obrněným cílům. A pochopitelně existují i drony s protitankovými náložemi.
Obrana proti úderům je přitom složitá. Běžné protivzdušné systémy jsou určeny obvykle proti letadlům či vrtulníkům, nikoliv malým bezpilotním strojům. V této válce se tedy mnohokrát stalo, že radary či odpalovací zařízení protivzdušných střel padly za oběť právě dronům, které jsou takříkajíc pod jejich rozlišovací schopnosti.
Želví tanky na bojišti
Na bojišti se objevilo už několik příkladů ruského „želvího tanku“, stroje vybaveného podivným kovovým krytem, který jako krunýř zakrývá celé vozidlo. Zřejmě jde o další pokus, jak se chránit před útoky dronů.
Radary by dokázaly zachytit i menší cíle, ale pak „by zaměřovaly každého kolem prolétajícího ptáka“, jak řekla analytička Sarah Krepsová. Navíc dronů je ve vzduchu ohromné množství. Ukrajina jich možná může vyrobit milion, ale rozhodně nedokáže vyrobit milion řízených střel.
Obě strany na Ukrajině tak stále experimentují. Jednou z možností je elektronický boj, další je lepší fyzická ochrana (byť na pohled třeba podivná), jinou zase rychlost. Ani ty všechny dohromady zatím nestačí, a tak se obě strany stále častěji uchylují k dalšímu: stíhání dronů jinými drony.
Stíhači, na start!
Nápad je pochopitelný z několika důvodů. Za prvé, dronů – hlavně těch menších – je k dispozici opravdu spousta. Tolik, že v některých případech se piloti sousedících jednotek navzájem ruší na frekvencích, po kterých drony ovládají.
Vzhledem k počtu dronů na obou stranách ke střetům dochází nevyhnutelně. Už v roce 2022 se objevila první videa vzdušných soubojů, ve kterých operátoři používali neozbrojené stroje k tomu, aby protivníka srazili z oblohy.
Používali přitom jednoduchou techniku taranu, tedy přímého nárazu. Obvykle se k nepříteli snažili přiblížit shora, což má několik výhod. Pozornost druhého operátora se pochopitelně obvykle soustředí dolů, na zem. Drony ostatně téměř nikdy nejsou vybaveny kamerami tak, aby sledovaly prostor nad sebou.
Při útoku shora je také větší pravděpodobnost zásahu rotorů dronu, a tedy jeho pádu. A je i vyšší pravděpodobnost přežití vlastního stroje, protože spodní část dronů bývá vybavena pro přistání či možnost pádu.
V poslední době se ovšem situace mění a boje přestávají být náhodnou záležitostí. U některých jednotek nyní probíhá výcvik, který zahrnuje i výuku vzdušných soubojů. Doloženo to máme například z ruských státních médií.
Máme i řadu videí z fronty, které rostoucí počet soubojů dokládají. Řada z nich zobrazuje útoky lehčích strojů na těžké „bombardovací drony“, například na ukrajinské „Upíry“ (pro které se často používá i někdejší údajně ruská přezdívka „Baba Jaga“). Jde o velké, původně pro zemědělství určené drony, které mohou nést značně velkou nálož, nebo sloužit i jako mobilní vysílač pro navádění menších útočných dronů.
Poslední díl Zpráv z bojiště
Rusové dál rozvíjí útok u vesnice Očeretyne, kde nečekaně prošli ukrajinskou obranou v Doněcké oblasti. Tomuto místu teď věnují více pozornosti než městu Časiv Jar. Ukrajinskému velení se zatím mezeru v obraně nedaří zacelit.
Tento a podobné stroje jsou obvykle vybaveny kamerami pro noční vidění. Vojáci je slyší, ale nevidí, a kromě nepříliš účinných pokusů o elektronické rušení (Upíry mají obvykle vlastní satelitní přijímač, takže se ruší těžko) je obrana proti nim prakticky nemožná.
V poslední době se ovšem začínají objevovat videa (jedno v hlavním videu k článku, zde je zdroj), na nichž ruské drony záměrně vyhledávají a taranují větší ukrajinské „noční bombardéry“. Někdy se k tomu používají malé kamikadze drony řízené z pohledu první osoby, které cíl zničí nárazem a náloží. Jindy jde o menší „hobby“ drony, které se snaží náletem shora zasáhnout rotory.
Obě strany také bezpilotní letouny upravují, aby byly ve vzdušných soubojích efektivnější. V březnu jedna ruská skupina vyrábějící drony pro armádu ukázala upravený komerční dron doplněný o kovovou konstrukci. Ta mu má umožnit poškodit lopatky rotoru protivníka, aniž by útočící stroj utrpěl poškození.
Obě strany na sebe přitom reagují. Ukrajinci například alespoň v některých případech dávají svým bombardérům „stíhací doprovod“. Objevila se tak videa (příklad) ukrajinských kvadrokoptér, které kryjí velké bombardovací drony a útočí na blížící se ruské drony. Což je taktika podobná letecké válce z druhé spíše než z první světové války.
Někdy se v této roli používají i FPV drony, alespoň podle ruských zdrojů. Ty buď slouží jako „stíhací doprovod“ velkých bombardérů, nebo k příležitostnému útoku na nalezené vhodné cíle. Taktika dokonce zahrnuje i výměnu doprovodných dronů během letu, protože Upíry a další podobné stroje mají větší výdrž než menší drony. „Stíhačky“ kolem bombardéru se tak průběžně mění, jak některé odlétají vyměnit si baterii, a místo nich přilétají nové.
Na ceně záleží
Podobná specializace je o to snaží, že různé typy dronů se od sebe výrazně liší. Malé (primárně) kamikadze drony řízené z pohledu první osoby bývají stavěné na rychlost a obratnost. Musí se dostat do malých prostor či dohonit rychle se pohybující vozidla, a tak dokáží vyvinou rychlost kolem 130–150 km/h.
Průzkumné drony jsou mnohem častěji konstruované, aby byly stabilní či měly vysokou vytrvalost. Nad bojištěm se také nepohybují nijak rychle, protože mají hlavně poskytovat dobrý výhled. To se týká jak menších kvadroptér, tak třeba zmíněných velkých ruských strojů Orlan, které se mohou pohybovat nad frontou větší část dne, ale rychlostí jen kolem 100 km/h. V podstatě tedy už existuje třída dronů, které jsou vhodné pro roli stíhačů a také jsou vhodný cíl.
Je už doloženo vícero případů, kdy menší drony úspěšně zaútočily na větší bezpilotní stroje s pevným křídlem. Pochází hlavně z ukrajinských zdrojů (příklad). Ostatně pro ukrajinskou stranu představují tyto velké stroje obecně větší problém, protože nemá k dispozici tolik jiných systémů protivzdušné obrany jako Rusko.
Bojiště už nikdy nebude stejné
Zbraň, která na začátku války na Ukrajině prakticky neexistovala, už po druhém roce platí takřka za jeden z jejích symbolů. Ač patří na frontě k tomu nejlevnějšímu, průběh bojů dokážou malé kamikadze drony zásadně měnit.
Navíc důležitost vzdušného průzkumu je nesporná. Ani kamikadze drony, ani dělostřelectvo, ani protivníkova pěchota se nepouští do útoku naslepo. Když jedna strana nepřítele připraví o jeho „oči“, je v jednoznačné výhodě. Vzhledem k tomu, kolik dronů na bojišti je, však taková výhoda nikdy nevydrží natrvalo. Ovšem i jen chvíle oddechu před drony či dělostřelectvem má význam.
Obecně také ve vzdušných soubojích hraje roli ekonomika. Bezpilotní létající stroje se výrazně liší cenou (a schopnostmi). Ty nejjednodušší kamikadze drony mohou stát kolem 10 tisíc korun. Kvadroptéry, které se používají hlavně pro průzkum nebo spouštění granátů, stojí vyšší desítky tisíc až 100 tisíc.
Větší frontové drony jako zmíněný „Upír“ vyjdou na vyšší statisíce. A velké okřídlené drony, třeba ruské průzkumné Orlany různých typů, mohou vyjít i na miliony. Takže i pokud je menší dron při souboji zničen, protivníkovy škody jsou nejspíše větší.
V některých taktických situacích může být také pochopitelně velmi výhodné zničit i levný dron dražším. Ve většině případů na ceně ovšem záleží. Zvláště ve válce takového typu, v jakou se změnil konflikt na Ukrajině – totiž válce opotřebovávací, kde se obě strany pokoušejí navzájem co nejvíce vysílit, aby získaly převahu.
