Náboženství je Putinovou zbraní. Proč se ukrajinská církev modlí za Rusko?

Poslední týdny se pro ukrajinskou pravoslavnou církev nesly ve znamení skandálů a protestů. Centrem sporu se stal historický klášter Kyjevskopečerská lávra, ležící v srdci hlavního města. Ukrajinská vláda chce z této národní rezervace vystěhovat místní kněze za údajné udržování styků s ruskou církví. Současné spory v církevních kruzích se tak odehrávají na pozadí brutální ruské agrese.

Mniši však klášter odmítají opustit a požadují, aby politici nezasahovali do církevních struktur země a jednali v souladu se zákonem. Klášter z 11. století je ale majetkem ukrajinské vlády, která se rozhodla s koncem března vypovědět kněžím nájemní smlouvu. Proti rozhodnutí vlády u kláštera již několik dnů protestují i příznivci církve.

Zvonění se vznáší, vznáší se nad Ruskem, Matka Rus se probouzí. Tato slova zazněla během bohoslužby v kyjevském klášteře v loňském listopadu. Psal se 262. den ruské agrese na Ukrajině a kontroverzní incident odstartoval novou vlnu sporů v církevních kruzích.

Kromě ukrajinských duchovních a veřejnosti na incident reagovala i ukrajinská tajná služba SBU, která v klášteře provedla několik bezpečnostních kontrol.

„Nepřítel se snaží využít církevní prostředí k šíření své propagandy a rozdělení ukrajinské společnosti,“ reagoval tehdy šéf ukrajinské tajné služby Vasyl Maljuk.

U představitelů pravoslavné církve vyšetřovatelé pak během razií nalezli propagandistickou literaturu, ruská vyznamenání za „osvobození Krymu“, ruské pasy či symboly samozvané Doněcké a Luhanské republiky. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mimo jiné nedávno pozastavil ukrajinské občanství třinácti vysoce postaveným představitelům této církve.

„Ukrajinští vojáci obětují své životy při obraně státu a lidu, ale v UPC, která prý není Moskevského patriarchátu… se stále modlí za Rusko,“ komentoval situaci kněz ukrajinské pravoslavné církve Mychajlo Omeljan.

V prosinci pak Rada národní bezpečnosti a obrany v souvislosti s incidentem zakázala činnost ukrajinských náboženských organizací, které jsou údajně napojené na Rusko. A ukrajinská vláda oznámila ukončení nájemní smlouvy v prostorách Kyjevskopečerské lávry k 29. březnu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil toto rozhodnutí za „krok k posílení duchovní nezávislosti státu, k ochraně ukrajinské společnosti před starými a cynickými moskevskými manipulacemi s náboženstvím“. „Ukrajina je územím největší náboženské svobody v naší části Evropy. Je tomu tak od roku 1991. Vždy tomu tak bude,“ komentoval kontroverzní dění na konci března.

Pozornost se obrátila i na představeného kláštera metropolitu Pavla s přezdívkou Paša Mercedes. Ukrajinské úřady obvinily představitele ukrajinské pravoslavné církve z ospravedlňování únorové ruské invaze a šíření proruských narativů. Za to byl podle rozhodnutí kyjevského soudu odsouzen k 60 dnům domácího vězení. Metropolita ale veškerá obvinění odmítá a rozhodnutí Kyjeva označil za politicky motivované.

Neobešlo se to bez slovních přestřelek. „Říkám vám, pane prezidente, a celému vašemu stádu, že naše slzy nepadnou na zem. Padnou vám na hlavu. Dnes si myslíte, že když jste se dostali k moci na našich zádech a naší touze, můžete nám to udělat. Bůh vám ani vaší rodině tento čin neodpustí,“ vyhrožoval metropolita prezidentovi Zelenskému. Ukrajinského ministra kultury Oleksandra Tkačenka označil za „posedlého ďáblem“. „Běda vám, bojte se,“ řekl na konci svého projevu.

Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu byla až do května loňského roku autonomní součástí ruské pravoslavné církve. Oficiálně se od ní oddělila až po začátku ruské agrese na Ukrajině. Nestalo se tak ale hned po vpádu ruských vojsk, ale až po 93 dnech invaze. Kyjev však i nadále podezírá její představitele ze spolupráce s Moskvou. Proč ale v zemi, kterou Rusko částečně okupovalo ještě v roce 2014, nebyl do loňského roku Moskevský patriarchát oficiálně zakázán?

Vraťme se o staletí zpátky. O historických vazbách ukrajinské církve na Moskvu se mluví už dlouho.

Psal se rok 988, když Vladimír I. Veliký z dynastie Rurikovců zavedl na Kyjevské Rusi křesťanství. Ve stejném období vznikla také Kyjevská metropolie, která byla podřízena konstantinopolskému patriarchovi. Stala se tak první a nejstarší náboženskou organizací, od níž se podle historiků odvíjí současná ukrajinská pravoslavná církev.

Od té doby pravoslavná církev na Ukrajině procházela různými fázemi formování a vývoje a bojovala o svou nezávislost. Mezi důležité milníky ukrajinského pravoslaví lze zařadit například rok 1686, kdy konstantinopolský patriarcha Dionýsius předal do rukou Moskvy správu nad Kyjevským patriarchátem. Snahy o vytvoření autonomní pravoslavné církve však tehdy neutichaly, žádné z nich ale nebyly úspěšné.

V roce 1991 Ukrajina vyhlásila nezávislost a usilovala také o nezávislou církev. To se nakonec podařilo realizovat v roce 1992, když pod vedením patriarchy Filareta vznikla pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu.

Tečku za dlouholetým bojem o nezávislou církev na Ukrajině se nicméně podařilo udělat až mnohem později.

„Matkou ukrajinské církve je církev v Konstantinopoli, zatímco matkou té moskevské je církev v Kyjevě,“ prohlásil v roce 2018 biskup Konstantinopolské pravoslavné církve Elpidofor.

Stejným rokem je datováno i podepsání výzvy pro duchovní hlavu pravoslavného křesťanství patriarchu Bartoloměje žádající o udělení nezávislosti pro ukrajinskou církev. To bylo mimo jiné jedním z ambiciózních cílů tehdejšího prezidenta Petra Porošenka. Boj o získání nezávislosti vnímal jako jeden z důležitých kroků, jak se zbavit ruského vlivu. Na Ukrajině by podle předchozí hlavy státu měla existovat církev „bez Putina, patriarchy Kirilla a modliteb za ruskou vládu“.

Autokefalitu, tedy samostatnost, ukrajinská církev získala o rok později pomocí takzvaného tomosu, který patriarcha Bartoloměj slavnostně předal metropolitovi Epifanijovi. Tím se zrušil i synodální dopis z roku 1686, kdy konstantinopolský patriarcha Dionýsius předal do rukou Moskvy správu nad Kyjevským patriarchátem. Sám patriarcha Bartoloměj označil tento dopis za „anexi ukrajinské církve Ruskem“.

Tuto historickou událost v Istanbulu provázel také symbolismus. Odehrála se totiž 6. ledna, kdy pravoslavní křesťané slaví Vánoce. Na Ukrajině tak vznikla samostatná církev a přešlo k ní mnoho místních pravoslavných komunit.

Ukrajinská pravoslavná církev podřízená Moskevskému patriarchátu ale se vznikem nové náboženské instituce nezanikla. Rusko se naopak snažilo proti změnám protestovat. Vedení Moskevského patriarchátu se přitom včetně patriarchy Kirilla dlouhodobě projevuje jako spojenec Kremlu a ruskou agresi proti Ukrajině podporuje.

Ze 41 milionů se k pravoslaví hlásí 72 procent Ukrajinců. Zatímco 54 procent respondentů se ztotožňuje s pravoslavnou církví Ukrajiny, pouze čtyři procenta se hlásí k ukrajinské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu. Vyplývá to z výsledků průzkumu, který loni v létě zveřejnil Kyjevský mezinárodní institut sociologie.

Další výzkum svědčí o tom, že 54 procent Ukrajinců se domnívá, že je nutné zcela zakázat činnost církve Moskevského patriarchátu na Ukrajině. 24 procent si pak myslí, že je potřeba zavést státní dozor a kontrolu činnosti této církve a jejích představitelů. 12 procent respondentů se naopak domnívá, že by místní úřady neměly zasahovat do záležitostí ukrajinské církve.

O tom, že Rusko používá náboženství jako zbraň pro informační operace a diskreditaci Ukrajiny, už v lednu informoval Institut pro studium války (ISW), který situaci na Ukrajině dlouhodobě sleduje.

Když Rusové v únoru začali ostřelovat Ukrajinu, moskevský patriarcha Kirill coby hlava ruské pravoslavné církve útok nijak neodsoudil. „Drtivá většina náboženských osobností v Rusku zůstává slepá a mlčí, pokud jde o letecké bombardování a raketové útoky, jimiž ruská armáda ničí mírumilovné obyvatele Ukrajiny, obytné budovy a občanskou infrastrukturu, čímž fakticky páchá genocidu ukrajinského lidu,“ zdůraznil výkonný ředitel Institutu náboženské svobody Maksym Vasin.