Extrémy se potkaly. Na vzestupu je bělošský džihádismus

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Izraelští vědci popsali novou formu rostoucího extremismu. Je jí bělošský džihádismus.

Jeho asi nejznámějším protagonistou je nechvalně proslulý „džihádista John“. Brit, který na videích Islámského státu popravoval cizince zajaté na islamisty dobytém území Iráku a Sýrie, se stal inspirací nejen pro zfanatizované islamisty, ale i pro evropské a americké neonacisty.

Pojem bělošský džihádismus se začal šířit právě v době největšího rozmachu zločineckého chalífátu, tedy v letech 2014 až 2015, píší ve své čerstvě publikované práci na toto téma izraelští vědci Ariel Koch, Karine Nahonová a Assaf Moghadam.

Jako další příklad této formy extremismu uvádějí amerického masového vraha Omara Mateena, který v roce 2019 v nočním gay klubu Pulse v Orlandu na Floridě povraždil 49 lidí. Střelce, jenž se hlásil k Islámskému státu a přísahal věrnost jeho tehdejšímu vůdci abú Bakrovi Bagdádímu, oslavovali neonacisté jako hrdinu a mučedníka.

Vazbami mezi takzvaným bělošským supremacismem a islamistickým extremismem se už několik studií zabývalo, izraelští vědci se však nově rozhodli prostudovat vliv, který v posledních letech džihádismus na neonacistickou krajní pravici má.

„Schopnost ovlivňovat pravicové extremisty nabízí džihádismu nové cesty k propagaci ideologie, povzbuzuje přechod k militantní verzi islámu a nabízí už tak násilným jedincům ospravedlnění provádění teroristických činů nebo připojení se k militantním hnutím,“ upozorňují ve své práci.

Hlavní autor studie, Ariel Koch z Reichmanovy univerzity v Hercliji, Seznam Zprávám napsal, že je těžké odhadovat počet stoupenců nového hnutí. Jsou ale součástí širšího prostředí, ve kterém se pohybují tisíce lidí.

Bělošský džihádismus vnímají autoři jako zcela novou formu extremismu, který čerpá inspiraci ze dvou odlišných hnutí.

Typický bělošský džihádista podle studie doporučuje číst islamistickou literaturu, obhajuje džihádismus a mučednictví, sdílí na sociálních sítích našídy (hymny) nebo propagandistická videa Islámského státu.

Stejně jako islamisté také využívá symboly nebo ikony, jako je Usáma bin Ládin nebo výše zmíněný džihádista John.

Obě násilná hnutí mají v něčem shodné základní hodnoty: především jde o „nepřátelství vůči progresivním demokratickým a liberálním trendům, jako jsou práva žen a LGBTQ+, stejně jako vnímání společných nepřátel, včetně Židů, Západu, Spojených států, Izraele a jakékoli jejich kombinace“.

Podobné poznatky má i politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, jenž se na pravicový extremismus specializuje: „Klíčové momenty jsou dva. Prvním je fakt, že neonacisty naprosto fascinuje jakákoliv militantnost. Kdokoliv vezme zbraň a jde bojovat proti systému a státu a je do nějaké míry úspěšný, je pro ně vzorem. Fascinuje je terorismus. Druhým je to, že klíčovým nepřítelem džihádismu je Izrael, tedy Židé,“ upozorňuje na společného nepřítele.

Kromě toho vidí Jan Charvát i další společný bod, a to snahu zabránit ženám ve vzdělávání, protože jejich přirozenou úlohou je podle obou násilných hnutí být doma, rodit děti a starat se o domácnost. „Představa ideálního světa neonacistů je obvykle extrémně machistická, autoritativní,“ říká a připomíná manifest norského masového vraha Anderse Breivika.

Co obě hnutí podle studie dále sdílejí, je poslání probudit a mobilizovat davy, stejně jako touha páchat masovém násilí.

Zavést pojem bělošského džihádu pomáhaly západní krajně pravicové organizace spojené se satanskou okultistickou skupinou s kořeny v Británii O9A (Řád devíti úhlů) jako National Action (NA) a Atomwaffen Division (AWD).

Skupiny spojené s O9A navíc propagovaly konkrétní neonacistický satanistický trend, který sloužil jako ideologický most mezi bělošskými rasisty a džihádisty, píše se ve studii.

Bělošský džihádismus, který je fúzí dvou odlišných ideologií, může podle autorů studie vést k novým operačním hrozbám, které přesahují nebezpečí, jež nyní představují obě hnutí odděleně.

„Myslím, že ta hrozba je reálná. Ještě více je pak znepokojivé, že se to týká mladých lidí (teenagerů), mezi nimiž se hnutí stává populárním. Mezi bělošskými supremacisty je normalizovalo. Když jsou v Británii zatýkáni mladí lidé a obviňování z bělošského džihádismu, když se bělošští džihádisté angažují v teroristických útocích proti Spojeným státům a když bělošský džihádismus tlačí a podporují nadnárodní sítě, jako je Řád devíti úhlů, roste šance, že se do těchto aktivit zapojí více lidí,“ napsal pro Seznam Zprávy výzkumník Koch.

Z konkrétních příkladů uvádí studie brutální útok 26letého Brita Zacka Daviese na sikhského muže v roce 2015. Extremista napadl Sikha s cílem mu uříznout hlavu mačetou, důvodem byla barva jeho pleti. Davies vnímal svoji oběť jako nevěřícího (v džihádistickém slovníku kafíra) a kromě svého členství v organizaci National Action byl také obdivovatelem Islámského státu a džihádisty Johna.

V roce 2017 zase americké úřady zatkly 36letého muže, který shromažďoval zbraně a chystal útoky proti své zemi. Podle vyšetřovatelů v následném soudním procesu byl terorista stoupencem jak neonacismu, tak i Islámského státu. Jako společného nepřítele vnímal židy.

Bělošským džihádistou se stal i americký voják Ethan Phelan Melzer, člen extremistické organizace Rapewaffen Division. V červnu 2020 byl zadržen poté, co této skupině posílal citlivé informace o své vojenské jednotce sídlící v Turecku. Cílem bylo, aby se poté dostaly k džihádistům do Sýrie, kteří by americké vojáky mohli napadnout.

Podle Jana Charváta existuje příklad bělošského džihádismu i z Česka: v minulosti se členové Národního odporu chtěli vydat za džihádistickými aktivitami do Íránu. Vzhledem k tomu, že ale v této věci požádali o povolení prezidenta republiky, považuje jejich čin spíše za demonstraci a snahu na sebe upozornit než za skutečný plán.

Tento případ připomíná i autor studie Koch - stal se v roce 2006 a čeští extremisté se konkrétně měli chtít připojit k šíitskému radikálnímu hnutí Hizballáh.

Studie se podrobně zabývá i přijímáním džihádistické rétoriky neonacisty, dokonce ukazuje i bizarní příklady, jako je na sociálních sítích kolující plakát s nápisem „Není Boha kromě Hitlera a my jsme jeho proroci“.

Autoři studie v závěru uznávají, že bělošští džihádisté sice stojí na periferii extremistických hnutí, i tak ale představují nebezpečný trend jejich možné spolupráce a fúze včetně přijímání takových nástrojů, jako jsou sebevražedné atentáty.

Politolog Charvát nechce příliš odhadovat, jak moc budou v budoucnu stoupenci obou ideologií spolupracovat, připouští ale, že postupné sbližování možné je. „Nejsem si ale jistý, nakolik bude problematika islamistického terorismu pro Evropu v příštích desetiletích klíčová. Vlna, kterou jsme zažívali v minulém desetiletí, může odeznít,“ myslí si.

V případě neonacistů nicméně podle něj platí, že jeho stoupenci obvykle nemají kapacitu na organizaci velkých teroristických útoků. Zvláště ne v Česku, kde se neonacistická scéna do velké míry rozpadla. Větší nebezpečí vidí v potenciálním využití radikálních skupin, které umí zacházet se zbraněmi a získaly zkušenost z bojů na Ukrajině.