Na Ukrajinu začaly dopadat severokorejské rakety. Obrana je obtížná

Rusko s největší pravděpodobností použilo ve válce proti Ukrajině balistické rakety a odpalovací zařízení dodané Severní Koreou. Informaci nejprve na tiskové konferenci 4. ledna sdělil novinářům John Kirby, mluvčí Rady Bílého domu pro národní bezpečnost (NSC).

Jeho tvrzení pak potvrzují i informace z Ukrajiny, konkrétně záběry zbytků jedné balistické střely, která dopadla na konci týdne na Charkov. Detaily její konstrukce podle odborníků celkem jasně naznačují, že jde o skutečně o střelu severokorejské provenience, nikoliv ruskou balistickou střelu typu Iskander.

Americké zdroje údajně zaznamenaly první odpálení střely severokorejského původu na konci roku 2023: „Dne 30. prosince 2023 ruské síly odpálily na Ukrajinu nejméně jednu z těchto severokorejských balistických raket. Tato raketa zřejmě dopadla na otevřené pole v Záporožské oblasti,“ uvedl Kirby a pokračoval: „Dne 2. ledna Rusko odpálilo na Ukrajinu několik severokorejských balistických raket, mimo jiné v rámci tohoto nočního leteckého útoku.“

Ve stejný den Rusko podniklo velký úder na ukrajinské cíle a podle Kyjeva použilo i vlastní balistické střely Iskander. Ve skutečnosti šlo právě o severokorejské, ne ruské střely, které Moskva intenzivně nasazovala především na začátku konfliktu. Pak se jejich zásoby zřejmě do značné míry vyčerpaly a Iskanderů se na bojišti objevuje méně.

Kirby neuvedl, který typ střely přesně Rusko od KLDR obdrželo. Uvedl pouze, že mají mít maximální dolet kolem 900 km. Podle záběrů z Ukrajiny a Severní Koreje se zdá, že by mohlo jít o střely typu Hwasong-11 (nebo také KN-23).

Severní Korea má k dispozici zřejmě několik variant této střely s různou velikostí hlavice, doletů a zřejmě i jiných parametrů. V celé řadě ohledů je velmi podobná Iskanderu, a její použití je podobné. Má tedy ničit důležité cíle za frontou, třeba velitelská stanoviště či místa, kde se soustředí více mužů a techniky.

Ale padla i zmínka o něco menších střelách KN-24. Ta by spíše než Iskanderu měla být podobná velmi diskutované americké střele ATACMS a mít tedy například menší dosah i rozměry. Ale snímky z Ukrajiny nasvědčují zatím pouze přítomnosti typu NK-23.

V obou případech jde o poměrně vyspělé střely na tuhé palivo, které je tedy možné jednoduše skladovat připravené k odpalu třeba na mobilních rampách. (Tuhá paliva jsou vojenský standard, zmiňujeme jen proto, že Írán má ve výzbroji ještě některé typy střel s kapalným palivem, které se do nich musí před nasazením doplnit).

V tuto chvíli nemáme ani z americké strany, natož z nezávislých zdrojů přesnější údaje o tom, kolik střel Rusko mohlo obdržet. „Informace naznačují, že Korejská lidově demokratická republika nedávno poskytla Rusku odpalovací zařízení balistických raket a několik balistických raket,“ uvedl Kirby na zmíněném briefingu.

Přitom právě počet dodaných střel a objem dalších případných dodávek je klíčový údaj. Bez něj prostě nelze posoudit, jak velký vliv tyto zbraně mohou na bojišti mít.

V principu může být značný. V arzenálu Ukrajiny (a také NATO) existuje v podstatě jediná zbraň, která by může podobné střely zasahovat a ničit – a to systém Patriot. Těch je ovšem akutní nedostatek, i kvůli jiným vzdušným hrozbám, proti kterým Ukrajina nemá zatím jinou obranu než právě Patrioty.

Stále také platí, že hlavním úkolem ukrajinské protivzdušné obrany je zabránit ruskému letectvu, aby mohlo volně operovat nad Ukrajinou. To by totiž snadno napáchalo podstatně větší škody než celý ruský arzenál taktických raket. Obrana proti balistickým střelám je alespoň prozatím druhotný problém.

Kyjev nemá ani žádnou jinou zjevnou protizbraň. Snad s výjimkou občasných sabotáží nemůže účinně zabránit dodávkám střel do Ruska. Nemá vlastní střely, které by mohly zasáhnout odpalovací zařízení na ruském území. A i kdyby je dostal, zatím stále platí omezení, že ze Západu dodané zbraně se nesmí používat na cíle přímo v Rusku.

Ukrajinské letectvo také není tak silné a vyspělé, aby na odpalovací zařízení pro balistické střely mohlo zaútočit přímo, když je bude chránit ruská protivzdušná obrana. A to těžko změní dodávky několika desítek letounů F-16. K podobným operacím je zapotřebí nejen pár stíhaček, ale třeba i prostředky pro průzkum nebo potlačení protivníkových radarů a střel.

Jak velký problém pro Ukrajinu severokorejské střely budou představovat ve skutečnosti, a nikoliv pouze na papíře, o tom právě ovšem rozhodne otázka jejich celkového počtu. K dispozici nejsou veřejně ani spolehlivé odhady možné produkce takových zbraní v KLDR, a tak spekulace o velikosti korejských dodávek zůstávají právě jen spekulacemi.

Pro Severní Koreu může jít ovšem o výhodný obchod. Díky nezvyklé situaci Moskvy po invazi na Ukrajinu je v poměrně výhodné vyjednávací pozici. Podle Bílého domu na oplátku za dosavadní vojenskou pomoc (hlavně dělostřeleckou munici) obdržela nebo měla obdržet z Ruska stíhačky, rakety země-vzduch, obrněná vozidla a další vojenský materiál. Součástí obchodu by mělo být i technologické know-how, mimo jiné právě i v oblasti výroby balistických zbraní. Obchod s Ruskem v době války tedy Severní Koreji poskytuje přístup k novým zbraním a technologickým schopnostem.

V loňském roce se totiž objevily indicie, že Severní Korea snad právě s pomocí Ruska staví letoun včasné výstrahy, tedy radary a delším detektory vybavené letadlo, které většina států světa ve své výzbroji nemá, protože jde o velmi specializovaný a nákladný systém. Ruští specialisté také údajně pomohli severokorejskému vesmírnému programu.

Z hlediska Ukrajiny a jejích západních spojenců je snad ještě větším rizikem než dohoda s Koreou možná dohod mezi Ruskem a Íránem, o jejíchž možných dopadech se mluví už do loňského roku. Jednání údajně nadále pokračují a blíží se snad i závěru.

Írán má přitom k dispozici desítky typů a variant několika typů balistických raket s různými vlastnostmi a způsobem nasazení. Zároveň je hospodářsky výrazně silnější země než KLDR s několikanásobně větší ekonomikou.

Z hlediska Ruska je velmi důležité, že Írán tyto zbraně dokázal v posledních letech vyrábět navzdory západním sankcím. A to zřejmě rychleji, než třeba Rusko vyrábělo své Iskandery. Zvláště v případě, že se Moskva dohodne s oběma zeměmi, počet útoků balistickými zbraněmi na cíle v ukrajinském týlu by mohl v dohledné době poměrně výrazně růst.

Obrana přitom i nadále zůstane velmi obtížná, a to i přesto, že Kyjev má přislíbené dodávky ještě několika dalších baterií Patriot. Balistické střely jsou obtížný cíl a dosah i těch nejlepších střel proti nim je výrazně menší než například proti letadlům.

Zřejmě nejlepší naději pro Ukrajinu je tedy diplomatický tlak na obě země ze strany západních spojenců Kyjeva. Roli by například mohla sehrát hrozba dalších dodávek zbraní delšího dosahu ukrajinské straně nebo uvolnění pravidel pro použití západních zbraní.