Na Ukrajinu míří tři typy výborných tanků. Průlom může přinést jen jeden

Jedno mají všechny tři druhy západních tanků, které mají putovat na Ukrajinu, společné. V zásadních parametrech by měly být lepší než většina ruských tanků.

Obecně řečeno jsou Leopard 2, M1 Abrams i Challenger 2 sice dražší, větší a pomalejší než ruské tanky, ale mají lepší pancéřování, přesnější munici a pozorovací vybavení. I starší generace těchto tanků z 80. let by tak ve srovnání s většinou ruských tanků měly nepřítele dřív a lépe spatřit, zaměřit, zasáhnout i víc vydržet.

„Dá se říct, že když postavíte proti tanku Leopard nebo Abrams ruský T-72, budete jich muset poslat několik, abyste srovnali síly,“ řekl k tomu pro jeden z nedávných článků Seznam Zpráv vojenský analytik Jiří Vojáček.

Detailní specifikace jsou často závislé na verzi jednotlivých tanků, kterých je mnoho a o kterých ve věci dodávek na Ukrajinu zatím povětšinou není vůbec jasno. V článku jsme proto dále uvedli spíš základní charakteristiky a hlavní specifika jednotlivých tanků.

Podstatně větší vliv na další vývoj války na Ukrajině ostatně bude mít spíš to, kolik jich země NATO dají dohromady. V tomto ohledu to zatím vypadá, že nejpřínosnější bude pro Kyjev německý stroj.

O Leopardovi 2 se jako o tanku, který se Ukrajině hodí nejvíc, mluví už dlouho.

Má ho totiž podle Financial Times ve výzbroji hned 13 evropských zemí, které mají mít k dispozici dohromady asi dva tisíce kusů. Tedy dost na to, aby se Ukrajině dalo poslat značné množství, aniž by nějaký stát musel ztratit významnou část.

Relativně dostupné jsou na kontinentě díky hojnému zastoupení v arzenálech evropských zemí i náhradní díly. Nedá se říct, že by logistika v případě dodávky většího množství Leopardů Ukrajině nebyla náročná. Komplikovat ji může například fakt, že evropské země mají k dispozici různé verze těchto tanků, což může znamenat i různé potřeby na údržbu či výcvik. Pořád je to ale nejlepší možnost, nebo při nejmenším nikdo žádnou lepší nenašel.

Zatím Leopardy v počtu 14 kusů slíbilo po dlouhých tahanicích Německo. Už delší dobu ale na svolení exportu stejného počtu kusů čeká Polsko a otevřeně záměr poslat své kusy avizovalo i Finsko. Zemí by se ale mělo přidat víc. Pokud došlo v NATO ke kolektivní shodě, mohlo by na Ukrajinu jít celkem asi 100 kusů Leopardů 2.

Stranou hlavní výhody v podobě dostupnosti samotných tanků i náhradních dílů a výše zmíněných obecných výhod platných pro všechny tři typy moderních západních tanků lze zmínit německý 120mm kanon s hladkým vývrtem. Ten má už starší a dosud nejrozšířenější verze Leopard 2A4, o které se předpokládá, že bude v zásilce nejpočetněji zastoupená. Jeho výhodou je vyšší rychlost střely, delší dostřel a nižší opotřebení hlavně. Německo mimochodem slíbilo dokonce novější verzi 2A6.

Podstatně menší část tankové zásilky pro Ukrajinu budou tvořit i americké Abramsy. Americký prezident Joe Biden ve středu oznámil, že půjde o 31 kusů.

Hlavní bojový tank M1 Abrams vychází ze stejných kořenů jako Leopard 2, konkrétně ze společného projektu německých a amerických zbrojovek. Plán na společný vývoj tanku sice nakonec ztroskotal, ale obě strany si z něj něco vzaly pro vývoj vlastního tanku.

Nejstarší verze Abramsu měla oproti Leopardu 2 nevýhodu v kanonu. Jeho 105mm kanon s drážkovaným vývrtem na Leoparda 2 při soutěžích a manévrech zjevně nestačil. Pro novější verze proto už Spojené státy sáhly rovnou po kanonu dodávaném přímo z Německa.

Další nevýhoda Abramsu ve srovnání s Leopardem, alespoň podle amerických představitelů, spočívá ve specifickém turbínovém motoru. Problém přitom nemá spočívat ve výkonu, ale už ve vysoké spotřebě paliva a v kontextu Ukrajiny i v tom, že se hodně liší od dieselových motorů, takže potřebuje úplně jiné náhradní díly a péči, což by Ukrajincům podle Američanů dělalo velké problémy.

Právě tímto argumentem Spojené státy zdůvodňovaly odmítavý postoj k poslání těchto tanků Ukrajině. Teprve minulý týden začaly do amerických médií unikat informace, že by Washington možná nakonec mohl poslat alespoň nějaké omezené množství, jehož primárním cílem bude vyhovět Německu, a odblokovat tak export Leopardů. Berlín totiž opakovaně uváděl, že Leopardy nepošle a ani nedovolí poslat ostatním zemím, dokud své tanky neslíbí i USA.

Momentálně to tedy nevypadá, že by Abramsy měly být samy o sobě zásadní pomocí pro Ukrajinu, protože jich zřejmě nedostane víc než oněch 31 kusů. Bez ohledu na to, jestli jsou logistické problémy ze strany USA zveličované, nebo ne, vůle zásobovat Ukrajinu větším množstvím Abramsů v Bílém domě evidentně není.

Kdyby nicméně z jakéhokoliv důvodu v USA došlo ke změně kurzu, mají z čeho brát. Odhady počtu kusů, které mají Spojené státy ve výzbroji, se pohybují mezi čtyřmi až pěti tisíci, z nichž asi polovina je ve službě.

Posledními z trojice západních tanků mířících na Ukrajinu jsou britské Challengery 2. Londýn jich slíbil poslat 14.

Nejmodernější stroj z trojice, který se začal vyrábět až v 90. letech, má 120mm kanon s drážkovanou hlavní. Předpokládá se tedy, že střílí o něco hůř než tanky s již zmiňovaným kanonem s hladkým vývrtem. Jeho hlavní předností by mělo být silné kompozitní keramické pancéřování.

K tomu se dá zmínit i jeden příběh z bojového nasazení – v Iráku v roce 2003 se tank dostal pod palbu nepřítele v městském prostředí, kde měl stroj dostat několik zásahů protitankovou střelou MILAN i RPG, aniž by se kdokoliv z posádky vážněji zranil. Tank byl sice mírně poškozen, zejména na pozorovacím zařízení, ale během několika hodin se ho podařilo uvést zpět do bojového provozu.

„Plně obrněného Challengera bych přirovnal ke speciálnímu buldozeru pro těžký boj a prorážení obrany nepřítele, zatímco Leoparda k obyčejnějšímu traktoru, který je flexibilnější a snáz se s ním zachází,“ popsal stroj pro bulvární noviny Daily Express bývalý britský voják a nyní analytik think-tanku Baltic Security Foundation Glen Grant.

Kdyby vás mimochodem zajímalo, k čemu je ten podivný ježek z černých trubek čnějící z věže, jde o systém vystřelující kouřové granáty. Pro pořádek dodejme, že něco podobného mají i Leopardy a Abramsy, kouřový systém na nich jen není tak nápadný.

Takhle vypadá v akci:

Když se nicméně dostaneme ke klíčovému bodu, tedy k otázce, jestli by mohlo být těchto tanků posláno víc, je to s Challengerem ještě o něco horší než s Abramsem.

Britská armáda jich má podle dostupných informací funkčních asi jen 200. Jedinou další zemí, do které je Londýn exportoval, je Omán, a to navíc jen v počtu několika málo desítek kusů. I kdyby tak Britové chtěli poslat víc, museli by se vzdát značné části svého vlastního arzenálu a jelikož je těchto tanků celkově málo, byl by problém i se sháněním náhradních dílů. Hlavním cílem britské zásilky bylo opět zřejmě spíš zvýšení tlaku na Německo, aby schválilo export Leopardů.

Nad rámec zmiňovaných typů tanků se také v Paříži minimálně zvažuje poslání tamních tanků Leclerc. Ve středu to potvrdila francouzská premiérka Elisabeth Borneová. Le Monde k tomu ale dodává, že tento tank „srovnatelný s německými Leopardy je dostupný jen v menším množství a souvisí s tím logistické problémy“.

„Chytrým řešením“ by podle britského Telegraphu také mohlo být sáhnout po Challengerech 1 nedávno vyřazených jordánskou armádou. Těch tam teď na skladě leží ladem asi 400 a Jordánsko nemá zjevný důvod, proč je neprodat.