Hlavní obsah

Na Ukrajinu míří první stíhačky F-16. Jak moc dokážou změnit průběh války

Matouš Lázňovský
vědecký redaktor
Foto: Shutterstock.com

Na Ukrajinu by mělo podle příslibů západních spojenců postupně dorazit až 80 letounů F-16, první zřejmě už v létě (ilustrační snímek).

ANALÝZA. V příštích týdnech by se mohly nad Ukrajinou objevit první západními státy věnované stroje F-16. Přesné parametry, a tím i přínos jsou zatím nejasné. Situaci však budou mít nelehkou.

Článek

Mělo by to vše vyjít někdy v průběhu léta, řekl nedávno pro deník The Guardian generál nizozemského letectva Arnoud Stallmann. Novinářům představoval nový vývoj v projektu dodávek strojů F-16 ukrajinskému letectvu.

Stallmannovo vyjádření je jedním z mnoha, která naznačují – pochopitelně bez detailů a záruk –, že někdy v průběhu léta se na válečnou oblohu nad Ukrajinou poprvé vznesou západní proudové stroje.

Belgie, Dánsko, Nizozemsko a Norsko se zavázaly poskytnout Ukrajině přes 80 bojových letounů F-16 americké výroby. Ukrajina o ně žádá už dlouho, ovšem program, který má stíhačky dostat do vzduchu, rozhodně neběžel hladce. Zpoždění je v dodávkách samotných strojů, ale i ve výcviku, kvůli němuž na Ukrajině v poslední době roste frustrace.

Stroje i piloti by ovšem konečně měli být k dispozici. Co tedy může být jejich úkolem a jak si s ním poradí?

Kýžený cíl

Každému čtenáři, který sleduje průběh ruské agrese vůči Ukrajině, bude asi zřejmé, co by ukrajinské letectvo s novými stroji nejspíše chtělo změnit. Obránci totiž naléhavě potřebují odpověď proti ruským bombardérům.

Ruské stíhací bombardéry Suchoj (především Su-34) na ukrajinské vojáky a civilisty vrhají v posledních měsících několik tisíc satelitem naváděných klouzavých bomb měsíčně. V květnu to mělo být podle ukrajinských oficiálních míst 3200.

Z ruského pohledu jsou tyto pumy „zázračnou zbraní“, poznamenal v hojně citované analýze letos v březnu ukrajinský telegramový kanál DeepState. Zbraní, proti které Ukrajina nemá „prakticky žádná protiopatření“.

Frontovou linii decimují ruské klouzavé bomby

Nasazení klouzavých pum okamžitě znamenalo pro Ukrajinu nepříjemnou změnu poměrů na bojišti. Ruské letouny je vypouštějí proti ukrajinským jednotkám na frontě právě z hloubi vlastního nebo okupovaného území.

Letos bylo intenzivní používání leteckých pum klíčovým důvodem, proč padlo opevněné město Avdijivka. V posledních dnech je vidět jejich ničivý potenciál v Charkově. Město už není v dosahu dělostřelectva ani balistických raket ze systémů S-300, protože USA povolily používání jejich zbraní (hlavně rovněž balistických raket) proti jejich stanovištím v Rusku.

Ale okupanti pořád chtějí zasahovat cíle v Charkově a ty jsou stále v dosahu klouzavých pum, které mohou bombardéry vypouštět na vzdálenost kolem 40–70 km od cíle. Dosah záleží na typu a také výšce letu a rychlosti letounu, který munici odhazuje.

To znamená, že bombardéry se hlavně při útocích na frontové linie mohou pohybovat poměrně hluboko nad ruským územím. Je to známý problém, kterému Ukrajina v některých případech čelila „přepady“ s pomocí střel Patriot, ale systémově je vyřešit nedokáže.

Zjevně pomáhá elektronické rušení, které alespoň snižuje přesnost naváděných pum, když zřejmě ochromuje jejich satelitní navigaci. Ale zastavit bomby ve vzduchu je obtížné, a nejlepším řešením by tedy bylo zastavit stroje, které je vypouštějí.

Ukrajinští velitelé a další doufají, že v F-16 získají nástroj, kterým největší ruskou výhodu na bojišti vyruší. „Rusové budou nuceni změnit taktiku,“ řekl například pro The Guardian letecký expert Anatolij Chrapčinskij. Bývalý poradce prezidenta Zelenského Mychajlo Podoljak zase v květnu uvedl, že proti klouzavým pumám nové stroje velmi pomohou. „Rusko přijde o svůj trumf,“ řekl v rozhovoru pro televizi 24 Kanal.

Ale…

Ve skutečnosti ovšem nepochybně situace tak jednoduchá nebude. F-16 budou mít proti sobě v průběhu války zlepšujícího se protivníka.

Jedním problémem je pozemní protivzdušná obrana (PVO). Kvůli ní je pro ukrajinské bojové letouny mimořádně nebezpečné létat ve velkých výškách prakticky kdekoli nad Ukrajinou. Týká se to však zejména oblasti v okruhu zhruba 100 kilometrů od frontové linie, tedy v dosahu ruských baterií raket země-vzduch S-400.

Ruská PVO tedy výrazně sníží účinnost F-16. Alespoň pokud Ukrajina proti nim nebude moci nasadit zbraně, které by ruské systémy donutily stáhnout se dál do vnitrozemí. Především tedy balistické střely ATACMS.

Jak moc mohou ruské rakety omezit ukrajinské piloty v jejich pohybu, zhruba naznačuje následující mapka, kterou vypracoval think-tank ISW. Růžová barva ukazuje, kam dosáhnou střely z ruských systémů S-400, pokud by je Rusové mohli bez rizika umístit mimo dosah běžných střel z raketometů jako HIMARS (ty mají dosah cca 80 km, střely ATACMS až 300 km). V takovém případě by mohly ruské střely obsáhnout zhruba polovinu ukrajinského vzdušného prostoru.

Mapku samozřejmě nelze brát zcela doslovně. Ukrajinské stroje nad frontou létají i dnes a létat tam budou nadále. Ale musí taktiku přizpůsobit přítomnosti ruských střel.

Znamená to, že se obvykle pohybují nízko nad terénem, aby je protivník mohl zachytit až na menší vzdálenost. Před pozemními radary je totiž skrývá jak terén, tak už samo zakřivení Země. Pohyb v malých výškách je ovšem velkou nevýhodou v boji proti dalšímu nebezpečí: letectvu.

Rusko se v posledních desetiletích soustředilo na vývoj protivzdušných střel s velkým dosahem. Letectvo má k dispozici velké množství střel Vympel R-37M s dosahem kolem 300 km a Vympel R-77 s dosahem až 190 km. Vzdálenosti jsou za ideálních podmínek, v praxi je to výrazně složitější a dosah obvykle menší.

Z minulosti máme spolehlivě potvrzené útoky ruských letadel proti ukrajinským cílům na vzdálenost přesahující 100 km (například záznamy z kokpitu). Ale k zásahům došlo i na vzdálenost vyšší: V jednom případě to bylo na 177 kilometrů, alespoň podle příslušníků ukrajinského letectva, kteří mluvili s několika zahraničními analytiky.

Zatím nevíme, jaké zbraně Ukrajina od západních spojenců k F-16 dostane, ale není vyloučeno, že v dodávce budou i střely vzduch-vzduch AIM-120D s maximálním dosahem zhruba 150 km. To „na papíře“ dává ukrajinským pilotům šanci střílet na ruské bombardéry poměrně bezpečně, nicméně pouze zdánlivě. V praxi totiž AIM-120D tak daleko nedosáhnou – právě proto, že si útočící stroje nemohou dovolit nabrat výšku a rychlost.

„V blízkosti frontové linie s nimi budou muset ukrajinští piloti létat ve velmi malých výškách, aby je vrstvená ruská obrana neobjevila a nesestřelila,“ nastínil situaci v nedávné studii pro think-tank RUSI analytik Justin Bronk.

V hustém vzduchu v malých výškách ovšem střely mají velký aerodynamický odpor a musí překonávat gravitaci, aby dosáhly stejné výšky jako cíl. Zásoby paliva tedy střele nestačí udělit takovou rychlost ani výšku, jako kdyby byla vypuštěna ze stíhačky letící v řídkém vzduchu ve velkých výškách a nadzvukovou rychlostí.

Při střelbě z malé výšky ztrácí tedy AIM-120D desítky kilometrů z maximálního dosahu. Podle Bronka to může znamenat, že ruské bombardéry s klouzavými pumami se nikdy nedostanou na dostřel ukrajinských F-16.

Ukrajinští piloti tak už dnes postupují i s jinými zbraněmi. Na následujícím videu je vidět MiG-29 ukrajinského letectva, jak odhazuje dvě klouzavé pumy.

MiG-29 ukrajinského letectva odhazuje dvě pumy na cíle v Bělgorodské oblasti.Video: twitter/Gerashchenko_en

Aby se vyhnul pozornosti ruského letectva a protivzdušné obrany, odhazuje munici z krátkého „výskoku“ z přízemního letu, po kterém znovu rychle zamíří k zemi. Stejnou taktiku používají i vrtulníky a další stroje, aby co nejvíce zkrátily dobu, kdy je radary mohou snadno odhalit.

Správné střely?

Nabízí se vybavit Ukrajinu střelami vzduch-vzduch s delším doletem. Příkladem může být evropská střela Meteor, která za optimálních podmínek může zasahovat cíle na vzdálenost kolem 200 km.

Stroje F-16 ovšem meteory používat nemohou; a kompatibilní nejsou ani se stíhačkami Mirage 2000-5, které Francie Ukrajině slíbila. Řešením by mohlo být nasazení švédských gripenů, tedy stejného typu, jaký má dnes české letectvo.

Stockholm vyjádřil ochotu darovat Ukrajině přebytečné gripeny, ale zároveň oznámil, že mohou přijít na řadu až po F-16. Západ se zjevně obává, aby ukrajinské letectvo nebylo zahlceno příliš velkým množstvím nového vybavení.

Pokud tedy Bronk a další analytici situaci hodnotí správně, bude ještě nějakou dobu trvat, než Ukrajina dostane stroje, které by alespoň teoreticky mohly spolehlivě sestřelovat nebezpečné ruské bombardéry.

Zároveň to neznamená, že by F-16 nutně nemohly mít na válku žádný vliv. Rozhodně například mohou vyztužit ukrajinskou protivzdušnou obranu. Nemohou sice zasahovat proti rychle letícím balistickým střelám, mohou však pomoci chránit týl proti pomalejším střelám s plochou dráhou letu či dronům.

Jejich nasazení také může zvýšit efektivitu západních zbraní, které letectvo narychlo „přibastlilo“ k sovětským strojům (střely Storm Shadow, HARM a další). Ukrajinci dnes totiž mohou využívat jen část jejich schopností. Například nemohou měnit cíle Storm Shadow za letu, protiradarová HARM nemůže používat všechny své režimy atp.

Letouny F-16 také nejsou jedinou novinkou, kterou ukrajinské letectvo letos dostane. Ze Švédska dorazí dva stroje „včasné výstrahy“ Saab 340 AEW. To jsou v podstatě létající operační střediska s radarem, který má protivníkovy letouny zachytit na vzdálenost přes 400 km (v modernizované verzi, kterou by Ukrajina měla obdržet).

Kyjev už dnes má díky spolupráci především s USA dobré informace o dění ve vzduchu, s novými stroji Saab by se to mělo ještě zlepšit. A to by i F-16 mohlo otevřít nové možnosti.

Zásadní změnu situace na ukrajinském nebi ovšem asi od jejich příchodu očekávat nelze.

Čtěte analýzy Seznam Zpráv

Doporučované