Na bojišti vládne „efekt Červené královny“, nesmíte se zastavit

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeho první let se strojem, který změnil ukrajinskou válku, neproběhl zrovna hladce, vzpomínal operátor ukrajinské armády Markijan pro novináře ze serveru Texty.org.ua. Skončil sice stejně jako většina úspěšných misí – explozí nálože dronu –, ale neplánovanou.

Markijanův první dron mu v létě roku 2023 explodoval přímo ve vzduchu kvůli nekvalitním komponentám. Levná roznětka dronu si odpor vzduchu „vyložila“ jako náraz do cíle.

Brzy poté ovšem přišel úspěch, který všechno zlomil. Markijan se svým malým FPV dronem zasáhl ruské bojové vozidlo s pěchotou. Několik nepřátelských vojáků rovnou padlo, další byli zraněni a vyřazeni z boje.

Velitel jednotky byl připraven nasadit proti útočícím Rusům tank nebo protitankovou střelu Javelin americké výroby – zbraň na bojišti vždy nedostatkovou a drahou. Ukázalo se však, že zkušený pilot FPV dronu dokáže podobného výsledku dosáhnout za zlomek nákladů. Od této chvíle velení uvěřilo, že drony mohou skutečně změnit průběh bojů, vzpomíná Makijan. Změnil se i přístup: dostalo se mu podpory a pomoci.

Podobný příběh se na ukrajinské frontě odehrál v průběhu roku 2023 mnohokrát a v různých podobách. FPV drony se v jeho průběhu staly jednou z nejdůležitějších zbraní celé války nejen na ukrajinské, ale i na ruské straně. V průběhu letošního roku jich jen Ukrajina objednala zhruba milion. A to nebylo zdaleka to jediné, co se za tu dobu změnilo.

Obě strany spolu neustále závodí v hledání opatření a protiopatření, která by jim poskytla výhodu a smazala náskok protivníka. Situace nápadně připomíná „efekt Červené královny“, tedy jev inspirovaný knihou Lewise Carrolla, který má pevné místo v učebnicích biologie.

Postava Červené královny v knize říká Alence, že u nich je nutné „běžet ze všech sil, aby bylo možné udržet se na stejném místě“. V ukrajinské válce to platí velmi podobně. Obě strany se musí hodně snažit, aby jim protivník neutekl.

Například Makijan vzpomíná na to, že jeho zmíněná první úspěšná mise proběhla –⁠⁠ z dnešního hlediska –⁠⁠ s pomocí primitivních pomůcek. Aby měl spojení s dronem, musel stát v zákopu. V dnešní situaci, kdy jsou operátoři dronů extrémně ceněný cíl a obě strany je umí vyhledávat, by to nejspíš znamenalo rychlý rozsudek smrti.

Informace o tom, kam má letět, dostával v podstatě „tichou poštou“ přes vysílačky od několika pozemních pozorovatelů a přes dva prostředníky. Dnes podobné údery podporují další drony, které útočný dron nejen navádí, ale také často umožňují přenos řídicího signálu, aby pilot mohl zůstat dále od fronty a skrytý.

Všechny tyto a další inovace se začaly bouřlivě vyvíjet ve chvíli, kdy si ukrajinské jednotky a jejich velitelé uvědomili, jak velký význam mohou malé vražedné drony mít.

Ukrajinská strana pochopitelně nemá na inovace patent. Jakmile Rusové zjistili, že Ukrajinci tyto drony začali s výrazným úspěchem používat, začali nejen vyvíjet vlastní FPV drony, ale hledat protizbraně.

Na frontě se začaly rozmáhat systémy pro určování místa, ze kterého vychází řídicí signál dronů – a ta se pak rychle stávala útokem ruského dělostřelectva či dronů. Operátoři dronů se museli velmi rychle naučit pracovat s novými technologiemi, jako byly zesilovače signálu, které jim umožnily překonávat problematické terénní překážky a udržovat stabilní spojení mezi dronem a základnou.

Rusové ovšem především rychle rozvinuli svou tradičně poměrně silnou disciplínu: elektronický boj. Pod ním se nejčastěji skrývá nasazení rušiček, které mají rušit signály dronů. Ukrajinci byli nuceni znovu reagovat a začali pro řízení dronů používat jiné frekvence – rušičky jsou určené pro relativně úzké pásmo. Volné frekvence se dnes vyhledávají v reálném čase, tedy přímo za letu.

Ukrajinci také museli –⁠⁠ vzhledem k rychlé adopci dronů Rusy –⁠⁠ začít ve výrazně větší míře používat prostředky elektronického boje, tedy znovu hlavně rušičky signálu. Na což zas znovu musela zareagovat ruská strana.

Ruští operátoři například na začátku roku 2024 používali v drtivé většině drony řízené přes signály s frekvencí kolem 900 MHz. Od ledna se ovšem postupně začaly na bojišti objevovat ruské drony, které přešly na frekvenci 700 MHz, aby se omezil vliv ukrajinského rušení.

„Protože přechod probíhal postupně a pomalu, měla ukrajinská strana čas reagovat a vyrobit vhodné rušičky,“ vzpomínal nedávno v podcastu Geopolitics Decanted Andrej Liskovič z organizace Ukraine Defense Fund.

Pro Rusy to byl další zdroj poučení. V létě 2024 došlo k novému přechodu na ještě nižší řídicí frekvence kolem 400–⁠⁠500 MHz. Ale tentokrát to byl přechod velmi rychlý: Rusům se podařilo dostat promptně na frontu velké množství dronů, proti kterým většina rušiček nefungovala, a tak získali dočasnou výhodu, kterou musela ukrajinská strana postupně umazávat.

Rychlý vývoj s sebou přináší chaos. Na frontě dnes funguje tolik různých rušiček a dalších zařízení na obou stranách bez koordinace a dohody. Malé rušičky jsou v téměř každém zákopu, obvykle přitom pořízené z nějaké sbírky nebo nakoupené za prostředky samotných vojáků. Nezanedbatelnou část dronů operátoři proto údajně ztratí právě v důsledku vlastní „elektronické palby“.

Obě strany si vyvinuly celou řadu dronů, které se liší konstrukcí, vybavením i účelem. Každý typ dronu je specializovaný pro určité úkoly, což pomáhá operátorům efektivně reagovat na měnící se podmínky na bojišti a překonávat opatření nepřítele.

Jedním z prvních typů specializovaných dronů byly drony pro noční operace, kterým ukrajinští operátoři někdy říkají „teplé“, protože jsou vybavené termovizní kamerou. Začaly se nasazovat ve větších počtech na jaře 2023, kdy ukrajinské drony donutily Rusy, aby se prakticky přestali pohybovat ve dne a začali se přesunovat téměř výhradně v noci.

Termovizní kamery umožňují dronům detekovat tepelné stopy nepřátelských jednotek, ať už jde o techniku, nebo pěchotu, a operátoři tak mohou v noci efektivně vyhledávat cíle.

Zpočátku bylo těchto dronů málo a byly kvůli ceně nasazovány pouze na velmi důležité a významné cíle. Postupně se ovšem podařilo najít výrazně levnější řešení, takže i drony s nočním viděním jsou dnes běžně dostupné. A posílají se i proti jednotlivým pěšákům.

Dalším specializovaným typem jsou tzv. „dlouhé“ drony, které byly navrženy tak, aby dokázaly operovat na větší vzdálenost. S tím, jak se fronta nasytí drony, se nepřátelské jednotky a technika přesouvají dál. Tanky a další obrněná vozidla se hlavně v oblastech nejsilnějších bojů nepřibližují k frontě na méně než několik, třeba i deset kilometrů, pokud nedostanou opačný rozkaz.

Navíc jsou velmi vděčným cílem dronů obou stran také logistické trasy. Zásobování je zranitelným místem každé armády a v moderní válce, kde se spotřebuje ohromné množství materiálu, to platí snad více než kdy dřív.

Drony označované na Ukrajině jako „tlusté“ mají konstrukci přizpůsobenou pro nesení těžší munice než standardní FPV drony. Příkladem může být dron „Královna sršňů“ (Queen of Hornets), který má robustní konstrukci a dokáže nést velkou zátěž. Tento dron je schopen například zvednout miny o váze kolem deseti kilogramů, které pak mohou ničit i poměrně dobře chráněná postavení protivníka nebo těžkou techniku.

A jak vidno i z nedávných snímků experimentální nálože pro ukrajinské drony, zvětšování ještě nejspíše není konec.

Velké drony mají totiž i řadu dalších využití. Mohou přenášet munici či zásoby pro jednotky na frontě, případně miny, které položí například na zásobovací cesty používané nepřítelem.

Vzhledem ke své velikosti pak mohou podobné stroje sloužit i jako „mateřské lodi“ pro menší FPV drony. Tedy: „Královna“ může menší drony donést do vybrané oblasti, vypustit je ve vzduchu, a pak fungovat jako komunikační centrum pro zajištění spojení s menšími stroji, které se tak dostanou k cílům, jež by jinak byly mimo jejich dosah. Tato metoda se zřejmě používá i v boji proti ruským průzkumným dronům, který jsme už popisovali v jiném textu.

Svébytnou, zajímavou a velmi znepokojivou kapitolou je pak využití „autonomních“ dronů. Jde o technologii, která už se na bojišti nepochybně objevuje a nejspíše z něj už nikdy nezmizí.

Jde o reakci na všudypřítomné rušičky, které mají přerušit spojení mezi operátorem a dronem. Autonomní drony jsou schopné se na označený cíl navést obvykle samy, i bez signálu, a rušičky tak na ně nemají žádný vliv. Obě strany v této oblasti rozhodně ve velkém experimentují – a obě také ohledně těchto dronů mlží a matou. Jak spolehlivé, rozšířené a účinné takové drony dnes jsou, tedy těžko hodnotit.

Do budoucna lze očekávat, že role umělé inteligence a automatizovaných dronových systémů bude narůstat. Synchronizace celých rojů dronů nebo autonomní zaměřování cílů je jen otázkou času. To, co dnes funguje na úrovni experimentů, by se mohlo brzy stát běžnou součástí moderní války. Vývojáři a operátoři budou muset neustále inovovat, aby udrželi krok s nepřítelem, který stejně jako oni běží ze všech sil, aby se alespoň udržel na místě.