Článek
Izrael tiše pomohl Ázerbájdžánu dobýt Náhorní Karabach a získat tak Armény obývanou enklávu zpět pod svoji kontrolu, řekli agentuře AP arménští představitelé i nezávislí experti.
Jen pár týdnů předtím, než Ázerbájdžán 19. září zahájil 24hodinový útok, opakovaně létala ázerbájdžánská vojenská nákladní letadla mezi leteckou základnou v jižním Izraeli a letištěm poblíž Náhorního Karabachu, dokazuje aplikace Flight Radar. Západní vlády v té době ještě naléhaly na obě strany konfliktu, aby zasedly k mírovým jednáním.
„Pro nás je hlavním problémem, že izraelské zbraně střílejí na naše lidi,“ řekl agentuře AP Arman Akopian, arménský velvyslanec v Izraeli. Dodal, že nad izraelskými dodávkami zbraní pro Baku vyjádřil znepokojení před izraelskými politiky. Neúspěšně.
Společný „boj proti terorismu“
Při bleskovém zářijovém útoku využil Ázerbájdžán dělostřelectvo, raketomety i ozbrojené drony. Zabito bylo na dvě stovky Arménů a asi stejný počet ázerbájdžánských vojáků.
Izraelské ministerstvo zahraničí dodávky zbraní odmítlo komentovat. Když pak v červenci navštívil Baku izraelský ministr obrany Joav Gallant, ocenil vojenskou spolupráci obou zemí a společný „boj proti terorismu“.
Co se bude dít okolo Náhorního Karabachu
Blesková porážka separatistů v Náhorním Karabachu může zamíchat celým regionem. Podle analytičky z Mezinárodní krizové skupiny je možných hned několik znepokojivých scénářů. „Napětí je vyšponované,“ říká Alissa de Carbonnelová. Poslechněte si podcast 5:59 na téma dalšího vývoje v oblasti.
Dodávky izraelských zbraní ázerbájdžánskému autoritářskému režimu jsou přitom z minulosti opakovaně doložené, ázerbájdžánská armáda se s nimi i chlubila na vojenských přehlídkách. Baku také prozradilo, že továrna, která vyrábí izraelské sebevražedné drony, se nachází na ázerbajdžánském území, informoval v září deník Haarec.
Ázerbájdžánská armáda také zveřejnila oficiální video, na němž její vojáci používají izraelské zbraně.
Šestého března Haarec napsal, že za posledních sedm let odletělo z izraelské letecké základny Ovda celkem 92 strojů mířících do Ázerbájdžánu. Ovda je přitom jediné letiště v zemi, odkud se mohou vyvážet výbušniny. V březnu pak novináři zdokumentovali použití izraelského sebevražedného dronu při útoku na protitankovou baterii v Arménii.
Ázerbájdžán se ale neomezuje jen na klasické zbraně – v květnu se ukázalo, že používá i izraelský špehovací software Pegasus ke sledování novinářů a opozičních aktivistů.
Podpora Ázerbájdžánu ze strany Izraele probíhá i v politické rovině. Politici v Jeruzalémě například odmítají na rozdíl od západních vlád uznat arménskou genocidu, o níž mluví jen jako o „tragédii“. Naopak izraelská vláda podle Haarecu asistuje Baku s jeho kampaní o údajné genocidě spáchané Armény u města Khojaly v roce 1992 během první karabašské války. Mezinárodní společenství se přitom shoduje, že o genocidu v tomto případě nešlo.
Arménská genocida
Nemocní, staří, ženy, malé děti. V dlouhých zástupech se vydávali na pochody smrti. Téměř neměli šanci přežít – s minimem jídla a vody, v poušti. Mladí muži a dospívající chlapci byli většinou rovnou zastřeleni. Na místě zůstávala i těla brutálně znásilněných žen a lidí umučených k smrti. Odhady se různí, ale obětí bylo možná až 1,5 milionu. Vyvražďování Arménů začalo 24. dubna 1915.
Írán, zbraně a ropa
Izraelsko-ázerbájdžánské partnerství je postaveno zejména na společném nepříteli - Íránu.
Ten obviňuje Baku, že hostí izraelské špionážní akce proti Íránu, což Ázerbájdžán odmítá. „Je nám jasné, že Izrael má zájem udržovat v Ázerbájdžánu vojenskou přítomnost a využívat jeho území k pozorování Íránu,“ řekl arménský diplomat Tigran Balajan.
Izraelské zbrojovky vydělávají na dodávkách zbraní režimu v Baku, židovský stát pak zase těží z ázerbájdžánského energetického bohatství - dodávky ropy z Ázerbájdžánu pokrývají 40 procent izraelské spotřeby.
„Izraelské zbraně sehrály velmi významnou roli v tom, že umožnily ázerbájdžánské armádě dosáhnout svých cílů,“ řekl Pieter Wezeman, vedoucí výzkumný pracovník Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru, který sleduje prodej zbraní.
Ázerbájdžánské armádě v posledních letech pomohly - navzdory mezinárodním embargům - i zbraně z Česka. Web investigace.cz v roce 2019 informoval o vývozu českých houfnic Dana a raketometů Vampir do Ázerbájdžánu - zbrojovka Czechoslovak Group tehdy tvrdila, že vyvážela pouze podvozky tatra.
Později se ukázalo, že s jejich předěláním na houfnice a raketomety na Slovensku Češi předem počítali. Obchod, v němž figurovala i izraelská zbrojovka Elbit, byl v hodnotě 50 milionů dolarů.
Etnické čistky mezinárodní právo nezná
Svět mezitím diskutuje o tom, jak označovat to, co se nyní děje v Náhorním Karabachu. Šéfka francouzské diplomacie Catherine Colonnaová v televizi řekla, že to „připomíná etnické čistky“. Zároveň ale dodala, že sankce proti Baku „nejsou na pořadu dne“. Prezident Emmanuel Macron pak na aktuálním summitu v Granadě řekl, že je potřeba „pokračovat v diskuzi s Ázerbájdžánem“.
O etnických čistkách mluví i další, právníci se v názoru na kvalifikaci arménského exodu liší. OSN pak připomíná, že výraz etnické čistky nemá v mezinárodním právu přesnou definici a není uznáván jako trestný čin.
Shoda nepanuje ani v tom, zda jde o genocidu, která naopak uznávaným zločinem je. Bývalý žalobce Mezinárodního trestního soudu Luis Moreno Ocampo na žádost Arménie odhadl, že „probíhá genocida“ proti Arménům z Náhorního Karabachu kvůli blokádě Lačinského koridoru.
Jiní experti to však odmítají a poukazují na to, že Arméni mohli svobodně odejít, k čemuž se rozhodli dobrovolně – ze strachu před případnými represemi.
