„Myslela si, že tam byla rok.“ Otec líčí, jak unesená Emily trpěla v Gaze

Předtím, než ji palestinští teroristé odtáhli do Pásma Gazy, byla velmi společenská a měla „baculatou dívčí, dětskou tvářičku“. Z několikatýdenního zajetí se vrátila vyhublá, bledá a ze strachu mluvila tak potichu, že ji bylo sotva slyšet.

Otec devítileté Emily Handové, kterou hnutí Hamás spolu s dalšími rukojmími v sobotu večer propustilo výměnou za palestinské vězně, v exkluzivním rozhovoru pro americkou stanici CNN popsal, jak se jeho dcera vzpamatovává z nedobrovolného pobytu v Pásmu Gazy. O místě teď prý sama mluví jako o „krabici“.

„Pomalu, krůček po krůčku, se z toho dostává. To, čím si opravdu prošla, se dozvíme, až se otevře. Chci toho vědět tolik… musíme ale počkat, až bude připravena a přijde s tím sama,“ uvedl Thomas Hand, který žil tři týdny v domnění, že jeho dceru zabili během krvavého řádění palestinských teroristů 7. října.

Onoho osudného dne, kdy ozbrojenci vtrhli do izraelských kibuců poblíž hranic s Pásmem Gazy, byla Emily na návštěvě u své kamarádky Hily. Únosci z domu odvlekli obě dívky i Hilyinu matku Raayu, která nadále zůstává jako rukojmí v Pásmu Gazy.

Hand na několik hodin uvázl ve svém domě a nemohl se dostat k dceři. Dva dny nato mu představitelé kibucu řekli, že našli Emilyino mrtvé tělo. Rodina dívku oplakala a Hand tehdy v rozhovoru pro stanici CNN uvedl, že vzhledem k tomu, „co dělají lidem v Gaze“, považuje její smrt za „požehnání“ (psali jsme zde).

Po třech týdnech mu ovšem řekli, že Emily je pravděpodobně stále naživu a je držena jako rukojmí v Pásmu Gazy. Před nedávnem se pak dozvěděl, že Emilyino jméno je na seznamu druhé skupiny izraelských žen a dětí, která má být propuštěna během příměří mezi Izraelem a Hamásem. V sobotu se znovu shledali.

„Nejvíce šokující a znepokojující na setkání s ní bylo, že jen šeptala, nebylo ji slyšet. Musel jsem přiložit ucho na její rty. Byla naučená nedělat žádný hluk,“ popisuje dívčin otec. Kromě šeptání ho prý vyděsilo také to, když mu na otázku, jak dlouho si myslí, že byla pryč, odpověděla: „Rok.“

Dívka svému otci také prý řekla, že je v Gaze „nikdo neuhodil“. Hand v rozhovoru pro CNN odhaduje, že teroristům stačilo jen pracovat se silou hlasu, aby jeho dceru a další vyděšené děti, které musely být potichu a kromě občasného kreslení a hraní karet nesměly dělat téměř nic, dostali pod kontrolu.

Podle Handa měli rukojmí na místě dostatek jídla a pitné vody k tomu, aby přežili. „Vždycky dostávali snídani, někdy oběd, někdy něco k večeři,“ popisuje Hand s tím, že Emily měla takový hlad, že se naučila pochutnávat si na chlebu s olivovým olejem.

Po tom, co izraelské jednotky zahájily odvetné útoky na Pásmo Gazy, zažila Emily sérii dramatických událostí. Musela běhat od domu k domu podle toho, jak nařizovali ozbrojenci Hamásu, tvrdí její otec. „Je to děsivé. Být vytažen, vláčen, postrkován… pravděpodobně pod palbou,“ líčí Thomas Hand.

Podle něj bude trvat, než se Emily z traumatického zážitku vzpamatuje. Po návratu probrečela celou noc a nepřála si, aby ji kdokoliv utěšoval nebo se jí dotýkal. Hand je ovšem přesvědčen, že to zvládne. „Je to velmi odhodlaná holčička, je velmi silná,“ tvrdí.

Záblesky bezstarostné dívky, jakou dřív Emily byla, zahlédl prý už v autě po cestě domů. Emily si pustila písničku od zpěvačky Beyoncé a začala se usmívat. Její příbuzní ji už dřív popisovali jako milovnici hudby.