Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Devatenáctiletý Choktong Issarangkool je jedním z dobrovolníků v záchranných a pátracích týmech a na místě působí také jako překladatel pro americké záchranné týmy. Řekl BBC, že když posuzovali jednu z oblastí suterénních parkovišť zřícené budovy, viděli helmy a boty, což podle něj naznačuje, že „v této oblasti byli stavební dělníci“.
Na otázku, proč mají záchranné operace tak pomalé tempo, odpověděl, že to prostě není bezpečné. „V sutinách je tolik železných sloupů a tolik kamenů, které ještě mohou kdykoli spadnout a zřítit se.“
„Musel jsem ho tam nechat“
Htet Min Oo prováděl rituální očistu před modlitbami v rámci ramadánu v mešitě vedle svého domu v Mandalaji. Jeho dům se zřítil spolu s částí mešity a uvěznil polovinu jeho těla v troskách zdi, píše Al Jazeera. Pětadvacetiletý mladík řekl agentuře Reuters, že pod hromadami betonu uvázli také členové jeho rodiny. Protože neměl k dispozici žádnou techniku, zoufale se snažil trosky odklízet rukama, ale nemohl je přemístit.
„Nevím, jestli jsou pod troskami ještě naživu. Po tak dlouhé době si myslím, že už není žádná naděje,“ řekl v pátek. „Trosek je příliš mnoho a žádné záchranné týmy pro nás nepřijely,“ dodal.
Devětatřicetiletý obyvatel oblasti Mandalaj popsal chvíle, kdy se snažil zachránit muže uvězněného pod troskami zřícené mešity ve vesnici Sule Kone, ale kvůli silným následným otřesům musel utéct.
„Musel jsem ho tam nechat… Šel jsem tam podruhé, abych se ho pokusil zachránit,“ řekl agentuře Reuters muž, který si nepřál být identifikován. „Vlastníma rukama jsem vyprostil čtyři lidi. Ale bohužel tři už byli mrtví a jeden mi zemřel v náručí,“ dodal.
Humanitární krize v nelehké situaci
Přístup k pomoci komplikují po celé zemi poničené silnice, stržené mosty i další potíže spojené s občanskou válkou. Světová zdravotnická organizace (WHO) v neděli prohlásila zemětřesení v zemi za nejvyšší stupeň nouze. Zároveň vyzvala k urychlené finanční pomoci Barmě ve výši osmi milionů dolarů (zhruba 184 milionů korun).
Peníze by měly jít na lékařskou pomoc. Podle BBC Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) v neděli ve svém prohlášení uvedla, že humanitární potřeby v Myanmaru rostou každou hodinou. „Nejde jen o katastrofu, ale o komplexní humanitární krizi, která se vrství na stávající zranitelná místa,“ uvedl ředitel IFRC pro Asii a Tichomoří Alexander Matheou.
„Zafungoval instinkt přežití“
Gary Beattie je britský učitel působící v Mandalaji v Myanmaru. Podle něj je po zřícení budovy Sky Villa Condominium v Mandalaji pět učitelů z jeho školy stále nezvěstných. V rozhovoru pro BBC Beattie uvedl, že byl zrovna v KFC, když došlo k zemětřesení.
Právě platil za jídlo a chystal se posadit, když se začala třást podlaha. Vyběhl ven a uviděl obrovský oblak prachu stoupající ulicí. „Věděl jsem, že to znamená, že se zřítila nějaká budova a lidé jsou mrtví,“ říká.
Když odcházel, přišlo druhé zemětřesení. Beattie říká, že zdi nákupního centra „praskaly“ a trosky „padaly na ulici“, když popisuje svoje zážitky. „Asi to bylo děsivé, ale zafungoval instinkt přežití,“ říká. „Myslíte jen na praktické věci, jako je udržet se na nohou, nespadnout na silnici a dostat se dál od rozpadajících se nákupních center.“
Osmnáctiletá učitelka Eaint Thadar Phyuová pro BBC popsala, že právě ve své ubytovně dojedla oběd, když udeřily první otřesy. Říká, že si myslela, že otřesy skončí „za pár vteřin“, ale nestalo se, a tak společně se svými spolubydlícími opustila budovu. Když první zemětřesení skončilo, vrátili se, aby si vzali pár nezbytných věcí, ale museli znovu pryč, když přišly další otřesy.
Eaint je nyní u svého bratra, nemají přístup k elektřině ani dostatek vody na mytí. „Myslela jsem, že umřu,“ říká. „Byla to moje první zkušenost s tak obrovským zemětřesením.“
Porod během zemětřesení
Kanthong Saenmuangshinová přináší ve svém příběhu i šťastný konec. Byla v pátek přijata do policejní všeobecné nemocnice po rutinní kontrole a v době zemětřesení se nacházela v pátém patře budovy. Popisuje, jak porodila dítě v době, kdy byla její nemocnice evakuována.
„Měla jsem pocit, jako by se mnou houpal silný vítr, nikdy předtím jsem nic takového nezažila,“ řekla agentuře Reuters. „Zároveň jsem věděla, že v tu chvíli začínám rodit, ale lékař mě musel evakuovat dolů do přízemí.“
„Zdravotnický personál mě držel za obě ruce, když jsme sestupovali ze schodů,“ říká šestatřicetiletá žena. „Říkala jsem svému dítěti, ať ještě vydrží, ale bolest se stále stupňovala, jak jsem sestupovala ze schodů. V přízemí jsem byla uložena na lůžko a jakmile jsem porodila, země se přestala třást,“ říká. „Byl to skvělý pocit, viděla jsem svou holčičku a zemětřesení ustalo. Jsem velmi spokojená s tím, jak se o mě nemocnice postarala.“
