Rok od puče. Junta v Myanmaru má peněz pořád dost, tvrdí analytik

Ráno 1. února minulého roku se cvičitelka aerobiku Khing Hnin Wai vydala na obvyklé místo natočit další taneční sestavu. Pozornost jejímu žlutozelenému trikotu však tentokrát ukradl konvoj vojenských vozidel, který se jí nepozorovaně prohnal za zády. Khing Hnin Wai zachytila počátek vojenského převratu.

Byl to možná poslední záběr z Myanmaru, či chcete-li Barmy, který přihlížející svět během posledního roku aspoň trochu pobavil.

Krátce na to se ulice měst na dlouhé měsíce zaplnily nespokojenými davy. Lidé, vybaveni přinejlepším podomácku vyrobenými zbraněmi, stáli proti těžké vojenské technice. Netrvalo dlouho a padl první výstřel. Armádní puč, ke kterému došlo po listopadových volbách a drtivém vítězství strany Su Ťij, stál do dnešního dne život asi 12 tisíc lidí. Demonstranti, náhodní kolemjdoucí, ženy i děti rukama vojáků umírají dodnes.

V zemi zmítané protesty působí od roku 2017 i česká pobočka organizace Transparency International (TI). „Evropská komise měla a má možnost pozitivně ovlivnit dění v Myanmaru a nevyužívá ji. Odhaluje to jednak vliv zákulisních hráčů, jednak určitou lhostejnost,“ analyzuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy zejména finanční stránku dění v Myanmaru projektový manažer a analytik TI Ondřej Cakl.

Myanmarská armáda původně oznámila, že v zemi převezme moc jen na rok, aby ji „vrátila na potřebnou demokratizační trajektorii“. Realita se ale zdá být na míle daleko. Jak vypadá aktuální situace v zemi?

Převrat stále nejde nazvat jako úspěšný. Armáda nemá kontrolu nad zemí a její správou. Ale o návratu k demokracii nemůže být řeč. Značnou část území ovládají etnické skupiny a jejich ozbrojené obranné složky. Obyvatelé Myanmaru na převrat nepřistoupili, demonstrují svůj odpor a touhu po návratu demokratického zřízení. Dennodenní potyčky a mezinárodní izolace ale způsobují prohlubující se humanitární, zdravotní i ekonomickou krizi – stovky tisíc lidí jsou ve vnitřní emigraci, v táborech, na útěku.

Řada našich spolupracovníků je na útěku či v exilu. Ačkoliv tušíme, že jejich životní podmínky jsou neradostné, upřímně řečeno, oni sami o svém utrpení nemluví.

Fotogalerie: Myanmar, rok poté: Tichý protest proti juntě

Myanmar udržoval diplomatické styky se spoustou zemí, včetně České republiky. Zareagovali jsme na puč dostatečně?

Česká republika má s Myanmarem relativně nadstandardní styky, určitě ne tak intenzivní jako třeba Německo či Francie, ale rozhodně unikátní třeba ve srovnání s jinými středoevropskými zeměmi. V Myanmaru nás chápou jako přátele – díky podpoře demokratizace země, kterou jim ČR prokazuje soustavně už více než deset let. A samozřejmě tu stále působí obrovské symbolické gesto, které udělal prezident Václav Havel tím, že se vzdal návrhu na Nobelovu cenu míru ve prospěch Aun Schan Su Ťij.

Ministerstvo zahraničních věcí přispěchalo s odsudkem puče brzy po jeho zahájení, puč odsoudil i tehdejší premiér Andrej Babiš, prezident Miloš Zeman a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR. Česká diplomacie tedy deklaruje obhajobu hodnot, na nichž naše spolupráce s Myanmarem byla založena před převratem.

Poněkud slabší je to s konkrétními kroky – mohli bychom být aktivnější v přijímání lidí, kteří jsou systémem perzekvováni nebo ohroženi na životě a také v diskusi o uznání legitimity demokratických orgánů, jako jsou Vláda národní jednoty a Výbor reprezentující Svazový parlament.

Převrat mnohé země odsoudily, ustal ale i tok peněz? TI nechce, aby se „evropské společnosti podílely na praní špinavých peněz, které jsou používány k financování zločinů proti lidskosti“…

Největší příjmy má vojenská junta stále ještě z těžby ropy a zemního plynu, ale doufejme, že angažmá evropských firem tu brzy skončí. Francouzský energetický gigant TotalEnergies na konci ledna ohlásil ukončení operací v Myanmaru.

Nicméně to nepovede k úplné ztrátě příjmů, neboť těžbu mají udržet ostatní podílníci konsorcia, které ji dosud facilituje, konkrétně thajská společnost TTP. Junta přijde jen o daně od TotalEnergies. Na další vývoj si budeme muset počkat, ale tušíme, že bude komplikovaný – myanmarská ropa je pro příhraniční oblast Thajska klíčovou surovinou, takže nelze očekávat, že junta o příjmy z její těžby přijde úplně.

Junta má také příjmy z těžby drahých kovů a minerálů a z těžby dřeva, ale i v těchto oblastech se západní firmy stahují (například australský Woodside). A nejen ony, vzhledem k nestabilitě země zmrazily některé investice také Čína (solární elektrárny) či Rusko (železárny).

Je reakce Evropské unie nejen na Myanmar, ale i obdobné problematické oblasti, dostatečná?

Myslíme si, že Evropská komise měla a má možnost pozitivně ovlivnit dění v Myanmaru a nevyužívá ji. Odhaluje to jednak vliv zákulisních hráčů, jako byl případ TotalEnergies, který uvalení embarga na myanmarské firmy oddaloval, jednak určitou lhostejnost – po červnovém kolu sankcí se celý proces zastavil, ačkoliv bylo možné a potřebné pokračovat.

Jaký dopad mají na juntu uvalené sankce? Představují pro ni zásadní překážku?

Reálný dopad mají. Juntě jednak ubývá peněz a dostává se do čím dál neudržitelnější situace, jednak byla dosud její „politika“ založena na poněkud arogantním předpokladu, že od ní nerostné suroviny budou stále odkupovat i ti, kteří nesouhlasí s její krvavou vládou. Cílené sankce mají silný psychologický účinek.

Myslím, že v situaci tak komplikované, jako je ta v Myanmaru, není možné říct, co bude zásadní překážka. Pro armádu by byla zásadní překážka například ultimátum od Číny, kterého se asi v nejbližší době nedočkáme, a tak hraje roli i kombinace všech menších kroků, včetně evropských sankcí nebo právě váhavosti Číny, která také juntu nijak proaktivně nepodporuje.

Jaké kroky by reálně odřízly juntu od zdrojů a mohly by tak předznamenat úpadek vojenské nadvlády?

Myslím, že nejde ani tak o to, jak odříznout juntu od zdrojů, ale kdo by to udělal. A také se domnívám, že juntu neporazí hospodářský zásah v podobě odříznutí od peněz. Zkusím to trochu vysvětlit.

Na případu TotalEnergies se ukazuje, že ani odstup od těžby nebo evropské sankce nemusí znamenat konec přísunu peněz. Jednak tím pouze končí evropské angažmá na celé operaci, která bude ale ještě probíhat dál i bez účasti TotalEnergies. Na ropném poli bude pokračovat Thajsko, takže vidíme, že evropské a americké peníze do určité míry junta nahradí.

Ale klíčový ekonomický partner pro Myanmar, jak už jsem naznačil, je Čína, která vnímá puč s nelibostí, neboť měla dobré vztahy s předchozí vládou a obrovský zisk z myanmarských zdrojů. Takže nějaký rozhodný krok z její strany by mohl juntu silně ovlivnit.

Dalším hráčem je Rusko, které naopak dlouhodobě budovalo partnerský vztah s Tatmadaw (armádou, pozn. red.), nikoliv s vládou, a které bude juntu možná podporovat nejen vojensky, ale i hospodářsky. Takže odklon Ruska by byl takovým krokem.

Ale jak jsem řekl, tyhle kroky neočekáváme a jakési úplné hospodářské vyčerpání junty by trvalo nesmírně dlouho a bylo nesmírně devastující pro obyvatelstvo.

Nesmíme podcenit, že puč je i pro armádu vlastně nevýhodný a nelogický tah. Izolace, do které se junta dostává i mezi tradičními partnery, jako jsou státy ASEANu, se bude zvyšovat, jak se rapidně zhoršuje situace v zemi. Okolní státy se silně obávají humanitární krize a nestability, kterou vyvolá. Bude to tlak všech těchto věcí, co juntu zastaví v nesmyslném převratu.

Když jsme u vojenské junty, můžete trochu přiblížit, jak tento „organismus“ funguje?

Organismus je celkem případný výraz. Představitelé armády jsou současně koncovými beneficienty ve „státních“ firmách, které drží přístup k veškeré hospodářské činnosti v zemi. Nepřeháním, když řeknu, že v Myanmaru armáda zajišťovala nebo kontrolovala obchod se vším od piva přes ropu a zlato až po telekomunikace, služby a zábavu. Firmy, jako jsou armádní holding Myanmar Oil and Gas Enterprise (MOGE), jsou nejen obchodní společnosti, ale také regulující orgány: vydávají licence, kontrolují ceny produktů a pobírají poplatky z těžby jiných společností.

Armáda měla také ústavou zaručený počet křesel v parlamentu tak, aby nemohlo dojít k ústavním změnám bez jejího souhlasu. Udržovala síť dalších proxy stran, kontrolovala napřímo několik ministerstev, na ostatních měla svoje lidi neoficiálně. Ví se, že byla napojena na buddhistické církevní struktury a extremistické etnické organizace, aby měla dokonalou moc.

Přesto i v takto limitovaném prostoru pro demokratickou politiku dokázala státní poradkyně Aun Schan Su Ťij přesvědčivě vítězit ve volbách a manévrovat zemi opatrně směrem k demokracii. Armáda přitom nepřicházela ani o kredit, ani o příjmy. Asi by Vás mohlo napadnout, že potom přece puč nedával smysl – a musím potvrdit, že jsem v analýzách a interpretacích, které se tuto absurditu snaží vysvětlit, na jednoznačnou odpověď nenarazil.

V den převratu tento limitovaný prostor a demokratizační procesy zanikly, junta má nadále celou tu organickou strukturu k dispozici, ale spadla z ní demokratická fasáda a nyní je nabíledni její nehumánní, nedemokratické, ale také jednoduše neschopné vládnutí.

Jakou roli hraje v Myanmaru korupce?

Pohledem aktuální globálního Indexu vnímání korupce, který každoročně vydává mezinárodní sekretariát Transparency International v Berlíně, se Myanmar za rok 2021 umístil s 28 body ze 100 možných na 140. místě ze 180 zemí světa. To samo už napovídá, že korupce byla a je v Myanmaru problém. Výše popsaný organismus junty je vlastně učebnicovou ukázkou tzv. privatizace veřejného zájmu, z anglického „state capture“.

Myslím si, že to byla nejnebezpečnější forma korupce. Při práci v Myanmaru jsme ale byli svědky toho, že tam bujela v podstatě každá představitelná podoba korupce – každodenní úplatky, manipulace státních zakázek, zneužívání pravomoci, střety zájmů, klientelismus, naprosto neprůhledné financování politických stran, podplácení soudů atd. A to v šokující míře, která naprosto devastovala fungování právního státu.

Směřoval Myanmar k převratu už delší dobu? Ignoroval Západ náznaky?

Domnívám se, že na jakémsi odhlížení od reality bylo angažmá demokratických států v Myanmaru založeno. Jak jsem popsal, ta privatizace veřejného zájmu byla vlastně příčinou puče – armáda se po prohraných volbách neuroticky rozhodla „bránit“ svůj prostor. Přitom mnoho hlasů, včetně třeba Výzkumné komise OSN v roce 2019, upozorňovalo západní diplomacii, že demokratický režim je v Myanmaru pouze jevištní.

Demokratické státy tehdy na jednu stranu pokračovaly v podpoře ekonomických vazeb, investic a samozřejmě i v podpoře demokratických projektů, ale jaksi ignorovaly, že se tak děje pouze na armádou přesně vymezeném hřišti. A na stranu druhou vlastně s armádou nekomunikovaly, po puči se bolestně ukázalo, že jí nerozumíme a že se junta ani nenamáhá se Západem komunikovat, což se nedá říct o asijských mocnostech.

Na druhou stranu, upřímně skoro nikdo nevěřil, že k puči dojde, a to přesto, že náznaky o něm byly k dispozici z různých zdrojů dopředu. Takže odpověď na otázku proč tomu tak bylo, může znít tak, že to vypadalo, že obě strany přistoupily na jevištní podobu demokracie a doufaly, že se jim podaří prosadit svou agendu, pokud se nebudou konfrontovat.

Zdálo se, že je puč pro armádu příliš absurdní, že tím může jedině ztratit. To se také zatím spíše potvrzuje, juntě nejde nikdo relevantní otevřeně na ruku, ani ta ruská podpora armádě nezajistí potřebnou stabilitu, a naopak odpor vůči juntě v zemi je masivní, disciplinovaný a vlastně daleko sofistikovanější než armádní kroky.

Co se s tím dá dělat? Jaké jsou reálné scénáře dalšího vývoje?

Zkusme si představit opak: může junta získat jednoznačnou podporu Číny, zlomit odpor ozbrojených skupin, včetně těch separatistických, uklidnit národ, který denně platí obrovskou cenu, když násilím demonstruje svůj odpor k vládě, a ustavit jakýsi funkční vojenský režim? Nyní, po roce od převratu, to vypadá naprosto nereálně.

Armáda bude muset hledat cestu, jak ze situace vycouvat, a to v rámci zásadní transformace uspořádání Svazové republiky. Naše role je jednak nepodporovat totalitu, podporovat však demokratizační síly, a přitom pomáhat najít cestu z konfliktu s vědomím všech limitů, se kterými musí řešení počítat. Nedovedu Vám říci, kdy a jak přesně se to řešení ukáže, ale vím, že se o jeho hledání intenzivně zasazuje obrovské množství lidí po celém světě.