Článek
Ukrajina může dostat munici na základě české iniciativy v řádu týdnů, říká v rozhovoru se Seznam Zprávami poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Ten doprovázel premiéra Petra Fialu (ODS) na pondělní narychlo svolaný summit v Paříži k podpoře Ukrajiny.
Evropské země chtěly v Paříži ukázat, že nenechají Kyjev podlehnout ruské agresi. A také že si po dvou letech trvajícího konfliktu na evropské půdě uvědomují nutnost vzít obranu do svých rukou.
„Nevím, nakolik byl tento summit přelomový. Ale faktem je, že už skoro nikdo nezpochybňuje potřebu vydávat dvě procenta na obranu. Toto vědomí je daleko hlubší, než bylo před třemi roky nebo na začátku války,“ říká klíčový poradce premiéra.
Pan premiér mluví o 15 zemích, které se chtějí připojit k české iniciativě. Můžete to rozvést?
Platí předpoklad, že se k této iniciativě připojí 15 zemí. Zatím nevíme přesně, jakým způsobem a v jaké finanční výši to bude. To by mělo být jasné během následujících dnů až týdnů. Důležité je, že na Ukrajinu přijde další část potřebné munice.
Dá se odhadnout její počet? Platí údaj z Financial Times o munici za 1,5 miliardy dolarů?
Nechce říkat počty ani částky, protože to některé motivuje ke zdražení a k tomu je nechceme vyzývat. Jedná se o poměrně složitou logistickou operaci. Čím víc toho člověk řekne a detailněji, tím víc to může ohrozit. Platí, že máme větší množství munice než peněz.
Jak to schéma funguje? Už jste řekli, že původ zemí nebudete odtajňovat z podstaty celé iniciativy, nechtějí být součástí odporu proti Rusku. Ale co je možné říct?
V zásadě každá země si vybere, co za své peníze pořídí a přes koho.
Jen kredibilní nabídky
Ten seznam máte vy?
Ano. Ale každá země k tomu přistupuje jinak, podle svých pravidel a podle svých představ, jak chce dodávku realizovat. Některá napřímo, některá ve spolupráci, některá přímo ve spolupráci s námi. Je na každém, kdo platí, aby si vybral, co a s kým chce udělat.
Za jak dlouho může Ukrajina tuto munici obdržet? A dokdy je ta nabídka „platná“?
My se v zásadě bavíme o tom, že první munice z této iniciativy by měla začít proudit na Ukrajinu během následujících týdnů, a bavíme se o horizontu do konce letošního roku.
Jak nápad a seznam vznikly? Vy oslovujete země a výrobce, nebo se vám hlásí, využíváte k tomu cesty pana premiéra do zemí mimo EU, které se uskutečnily v poslední době?
Sbíráme kredibilní nabídky. Na Ukrajinu dodáváme rok a půl i s dalšími zeměmi, s Holandskem, Dánskem a USA, toto je jen rozšíření toho, co jsme již dělali.
Jak hodnotíte summit a složení zemí?
Byl to summit, který svolal Emmanuel Macron, na složení účastníků je třeba se ptát jeho. Jádrem byla Francie a pět zemí, které vydaly dopis ve Financial Times koncem ledna (vyzývající tomu, aby Evropa začala brát vážně vyzbrojování Ukrajiny, pozn. autorky), to bylo i dnes vidět. Šlo o země, které se snaží praktickým způsobem přistupovat k tomu, aby se Ukrajinci měli čím bránit.
Nakupovat „doma“
Mění se Evropa a přístup evropských zemí k obraně a k uvědomění si rizik? Na konferenci hodně zaznívalo, že jde o bezpečnost Evropy, nejen Ukrajiny. Víc než dřív.
Nevím, nakolik byl tento summit přelomový. Ale faktem je, že už skoro nikdo nezpochybňuje potřebu vydávat dvě procenta na obranu. V dobách turbulentních a válek je potřeba vydávat spíš víc, je potřeba nastartovat vlastní zbrojní průmysl, a když nakupovat zbraně, tak je nakupovat doma, maximálně v Evropě a v okolí, aby peníze, které do toho dáváme, se otočily v ekonomice. A také abychom měli výrobu blízko a nikdo nám ji nemohl zrušit. Toto vědomí je daleko hlubší, než bylo před třemi roky nebo na začátku války.
Jakou roli v této měnící se Evropě má hrát Česko? Stává se nějakým zbrojířem Evropy?
Chceme být standardní evropskou bohatou, suverénní a sebevědomou zemí, která má vlastní zbrojní průmysl.
Má se Česko profilovat zbrojním průmyslem?
Je Švédsko, Finsko a Norsko zaměřené na zbrojní průmysl, nebo ne? Nejsou to země primárně zaměřené na zbrojní průmysl, ale jsou to země, které mají velmi vyspělý zbrojní průmysl. To nakonec neprospívá jen jejich obranyschopnosti, ale i jejich ekonomice. Má to i přidanou hodnotu v podobě know-how, protože dost často se zbrojním průmyslem a vojenstvím přicházely inovace. A to platí stále.
