Článek
Román Johna Boyna Chlapec v pruhovaném pyžamu vyšel poprvé v roce 2006. Vypráví příběh o přátelství židovského chlapce uvězněného v koncentračním táboře Osvětim se synem nacistického velitele. Kniha se záhy stala bestsellerem, po celém světě se jí prodalo asi 11 milionů výtisků. Dva roky po vydání se dočkala zfilmování.
Podle studie Centra vzdělávání o holokaustu při University College London, ke které se dostal ještě před jejím zveřejněním deník The Guardian, využívá knihu nebo její filmovou adaptaci při vyučování o holokaustu až 35 % učitelů v Anglii. Častěji se přitom jedná o učitele dramatické výchovy a angličtiny než o dějepisáře.
Nová studie ovšem upozorňuje na to, že využívání příběhu Chlapec v pruhovaném pyžamu jako vzdělávacího zdroje je poměrně sporné. Může vést k řadě „nebezpečných nepřesností a omylů“, stojí v akademické zprávě, která navazuje na pět let starý výzkum mezi žáky druhého stupně. Ten odhalil, že příběh Johna Boyna u mládeže opakovaně vyvolává nemístné sympatie k nacistům.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
Kniha Johna Boyna a na její motivy natočený film vypráví příběh devítiletého chlapce Bruna, syna nacistického důstojníka. Ten musí kvůli otcově práci opustit pohodlný život v Berlíně a přestěhovat se na neznámý a pustý venkov. Na novém místě si zvyká těžko. Nemá tam žádné kamarády a většinu času proto tráví sám. Až do dne, kdy za vysokým plotem vedle jejich domu zahlédne chlapce v pruhovaném pyžamu. Mezi ním a stejně starým židovským chlapcem Šmuelem brzy vznikne přátelství. Zvídavý Bruno prahne po tom zjistit, co se na tajemném oploceném místě doopravdy děje. Jednoho dne si na sebe oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř. O tom, co ho tam čeká, nemá ani ponětí.
„Většina mladých lidí, kteří se studie účastnili, rozpoznala, že se jedná o fikci, a mnozí z nich byli schopni identifikovat a kriticky přistupovat k těm nejkřiklavějším nepravděpodobnostem a historickým nepřesnostem, ale přesto ho (příběh) v drtivé většině označili za ‚realistický‘ a/nebo ‚pravdivý‘,“ stojí v nové studii.
Mnozí studenti podle výzkumníků dospěli po přečtení knihy či zhlédnutí příběhu k závěrům, které významně přispěly k jednomu z nejsilnějších a nejproblematičtějších omylů této historické události, tedy, že ‚obyčejní Němci‘ nesou jen malou odpovědnost, že jim byli z velké části ‚vymyty mozky‘, nebo že o probíhajících zvěrstvech neměli tušení.
„Přicházejí s myšlenkami, že o holokaustu nikdo nevěděl, že o tom lidé neměli nejmenší tušení,“ uvedl jeden z učitelů v rámci výzkumu. „Je jim líto německé stráže,“ řekl další. „Studenti si myslí, že holokaust je Chlapec v pruhovaném pyžamu,“ shrnuje další učitel.
Stuart Foster, který je výkonným ředitelem Centra vzdělávání o holokaustu, uvedl, že na vině není Boynovo beletristické dílo, problémem je spíše jeho využívání při vyučování o historických událostech. „V době fake news a konspiračních teorií je velmi znepokojující, že v mladých lidech přežívají mýty a mylné představy o holokaustu,“ domnívá se Foster.
Kritiku kniha vzbudila už dříve, poukazuje server Independent. V roce 2009 výzkum londýnského Židovského kulturního centra došel k závěru, že až 75 % respondentů věří tomu, že Chlapec v pruhovaném pyžamu je založen na skutečném příběhu.
Státní muzeum Osvětim-Březinka v roce 2020 uvedlo, že knize „by se měl vyhnout každý, kdo studuje nebo vyučuje o holokaustu“. Důvodem přitom byly právě její historické nepřesnosti.
Irský spisovatel John Boyne, který se proslavil románem Chlapec v pruhovaném pyžamu.
„Chlapec v pruhovaném pyžamu má záměrně podtitul ‚bajka‘, fiktivní dílo, jehož středobodem je morální poučení,“ reagoval pro The Guardian na novou studii Boyne, který už v minulosti podobnou kritiku odrážel. „Od počátku jsem doufal, že bude inspirovat mladé lidi k tomu, aby se sami pustili do studia holokaustu, které v mém případě začalo v patnácti letech a pokračovalo i v následujících desetiletích.“
„Jako spisovatel věřím, že beletrie může hrát cennou roli při seznamování mladých čtenářů s obtížnými tématy, ale je úkolem učitele, aby studentům vštípil, že mezi imaginací a realitou je legitimní prostor. Vcítěním do mých ústředních postav, tím, že jim na nich záleží a nechtějí, aby se jim stalo něco špatného, se ale mladí čtenáři mohou naučit empatii a laskavosti,“ dodal Boyne s tím, že si za svým dílem stále stojí a je na ně pyšný.
