Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Byl to nejvýraznější slib ohledně nejvýznamnějšího tématu německé volební kampaně. Po několika vražedných útocích spáchaných žadateli o azyl prohlásil kancléřský kandidát Friedrich Merz německou i evropskou migrační politiku za selhání, které může napravit jen revoluce: „První den ve funkci… začnou trvalé kontroly na hranicích se všemi německými sousedními státy a všichni nelegální migranti budou odmítáni.“ V rukou polských, rakouských, ale také českých úřadů by podle této proklamace měli zůstávat i lidé, kteří chtěli v Německu požádat o azyl.
Z německého hlediska skutečný zvrat. Během celé éry Angely Merkelové lpěla německá migrační politika na opaku: Žadatele o azyl musí německé úřady prověřit, i když přicházejí z bezpečných evropských zemí. A ve výsledku většina z nich v Německu zůstala – i když jejich žádost o azyl neuspěla. Odsouvat je do zemí původu bylo a je mimořádně obtížné.
Následkem Merzova uzavření hranic by byl okamžitý celoevropský otřes. Do Německa jen za minulé tři roky přišlo zhruba tři čtvrtě milionu azylantů. Teď by teoreticky ze dne na den toto číslo mělo klesnout. O to víc by jich zůstalo na starost sousedním státům, včetně České republiky.
Nejdůležitější věta v Evropě
Slibovaný termín se blíží, Friedrich Merz se stane kancléřem 6. května. Ohledně avizované migrační revoluce ale dál vládne nejistota.
Mezi Merzovým vítězstvím ve volbách a nástupem do úřadu leží jednání s koaličním partnerem – sociálními demokraty. Ti sice také slibovali přitvrzení v migrační politice, ovšem klíčový bod – uzavření hranic azylantům – odmítali. Kompromis nakonec spočívá v jediné větě: Německo by mělo azylanty od svých hranici vykazovat „po dohodě se sousedními státy“.
Šalamounské řešení. Obě strany si navíc tuto formulaci vykládají jinak. Pro křesťanské demokraty „dohodnout se“ znamená jednoduše dát sousedním státům na vědomí, že odmítnutí migranti jsou na cestě. „Budete se o ně muset postarat,“ řekl rezolutně na adresu Česka Seznam Zprávám vlivný poslanec CDU Sepp Müller.
Rozhovor s poslancem Bundestagu Seppem Müllerem
Sociální demokraté zase chtějí formální dohodu. Jenže to by v praxi znamenalo konec celého plánu. Rakousko už dalo vehementně najevo, že na podobnou smlouvu nepřistoupí. Merz sice tvrdí, že jednání se sousedy probíhají, nejistota ale trvá. „Ani politici v nejvyšších patrech CDU v tuto chvíli nevědí, jak to dopadne,“ řekl Seznam Zprávám dobře obeznámený zdroj.
Indicií dalšího vývoje je ale fakt, že ministerstvo vnitra zřejmě převezme Alexander Dobrindt z CSU, bývalý ministr dopravy a také tradiční protivník Angely Merkelové v migrační politice.
Urovnat cestu AfD
Gerald Knaus, Berlíňan původem z Rakouska, už stačil vejít do historie. Právě on stál za návrhem smlouvy s Tureckem, která v roce 2016 ukončila velkou uprchlickou krizi. Počty příchozích klesly během několika týdnů o 97 procent. Na rozhovor pro Seznam Zprávy přišel v tričku s Václavem Havlem. „Je to náhoda, úplně jsem zapomněl, že dělám rozhovor pro české médium. Píšu právě knihu o Evropě a tam Havel nesmí chybět.“
Migrační expert Gerald Knaus.
Jeho hodnocení Merzových záměrů je naopak neúprosné: „Jeho plán je proti evropskému právu, je neproveditelný a nepovede k cíli, který si přeje většina obyvatel Německa, tedy razantně snížit počet migrantů.“
Vykázat migranty od své hranice bez azylového řízení by podle evropských smluv smělo Německo jen tehdy, kdyby prokázalo, že je ve stavu nouze. „To ale Evropský soud pro lidská práva stoprocentně zamítne,“ říká Knaus.
Migrační dohoda EU–Turecko
– Dohoda byla uzavřena 18. března 2016.
– Turecko se v ní zavázalo přijmout na své území každého migranta, který nelegálně vycestuje z Turecka do Řecka.
– Za každého navráceného syrského migranta EU přijala jiného syrského uprchlíka vybraného mezi těmi, kteří pobývali v tureckých uprchlických centrech. Do Evropy se ve výsledku dostal někdo jiný než ten, kdo podnikl riskantní a drahou cestu přes moře. Ta se proto běžencům nevyplatila a počet příchozích prudce poklesl.
– EU slíbila Ankaře bezvízový styk, oživení přístupových rozhovorů a podporu ve výši tří miliard eur.
Co ale argument řady politiků z CDU a CSU, který tvrdí, že jde o to, otřást Evropou a vyvolat dominový efekt uzavírání hranic, který zastaví až na vnější hranici EU?
„To je iluze. Německo nemá dost sil, aby hranici uzavřelo. Minulé zkušenosti ukazují, že odmítnutí migranti nezůstanou v Rakousku nebo v Česku, ale pokusí se hranici překročit znovu. Německo nemá hraniční policii, spolková policie je už teď přetížená. Nebo máme militarizovat hranici a poslat na ni bundeswehr? I tomu chybí personál,“ říká expert.
„Žádný dominový efekt nepřijde, protože stejně je na tom i Rakousko. Uzavření německých hranic by fungovalo jen tehdy, pokud by se na nich postavil plot a Německo by vystoupilo ze Schengenu. Tak jak to chce Alternativa pro Německo. Pokud se Merz pokusí provést svůj plán a ztroskotá, obrovsky ji to posílí,“ varuje Knaus a dodává: „Už teď je to v průzkumech nejsilnější strana. Pokud by se dostala k moci, připravte se na migrační politiku, která bude odpovídat tomu, co teď dělá Trump v USA. Počet migrantů se výrazně sníží za cenu toho, že budou lidé v řetězech zbavováni lidských práv. A k Česku se budou politici AfD chovat tak, jako se Trump chová ke Kanadě.“
Migrační pakt nepomůže
Knaus ale odmítá i opačný extrém – tedy názor, že snažit se o snížení počtu nelegálních migrantů je marné. Pokud Evropa nenajde cestu, jak razantně omezit počet nelegálních imigrantů, hrozí jí podle něj pád reálně do rukou extremistů. „Evropskou unii stále považuji za zázrak poválečného uspořádání. Bohužel v otázce hledání řešení migrace projevuje své nejhorší charakteristiky. Jednotlivé státy při jednání hájí jen své krátkozraké národní cíle,“ říká.
Dosavadní výsledek těchto tahanic – migrační pakt – by měl vstoupit v platnost v roce 2026, jenže podle Knause jenom finguje řešení. „Jeho jádrem je zrychlené azylové řízení u těch lidí, kteří zjevně nemají šanci na azyl. Když někdo připluje do Itálie z Bangladéše nebo Egypta, měl by být prověřen a během několika týdnů poslán zpátky. Jenže co stane? Bangladéš nebo Egypt ho nepřijmou. Takže stejně zůstane v Itálii. A ta nemá žádný zájem omezovat ho v tom, aby pokračoval do zamýšleného cíle, třeba do Německa. Mimochodem, tam nejvíc žadatelů o azyl přichází z Afghánistánu a Sýrie. Na ně by se zrychlené řízení stejně nevztahovalo, protože šanci na získání azylu mají.“
Řešením je podle Knause opakování ověřeného úspěšného receptu: Migrační dohody po vzoru té, kterou EU uzavřela s Tureckem v roce 2016. Od jistého okamžiku by migranti věděli, že riskantní a drahá cesta přes moře do Evropy se nevyplatí, protože v ní stejně nebudou moci zůstat.
Rok 2015. Vrcholí migrační krize, kterou ukončila až smlouva mezi EU a Tureckem.
Evropská komise se zjevně chystá navrhnout také další změnu: Zrušit pravidlo, že nesmí odsunout migranta do země, se kterou nemá jasné pojítko. Do budoucna by tak mohla být azylová řízení vyřizována například v Keni, i když z této země daný migrant nepochází.
Knaus kritizuje nevládní organizace, které se lobbováním v Bruselu tento proces snaží zablokovat. „Mimořádně tím škodí ochraně uprchlíků. V úmluvách OSN není nic, co by bránilo azylovému řízení mimo Evropu, pokud bude probíhat férově a v důstojných podmínkách,“ zdůrazňuje Knaus.
