Muž, který vyzval sultána. Pracovitý Kiliçdaroglu překonal svůj vlastní stín

Stoupenci populistů obvykle zdůrazňují jejich charisma a tvrdí, že v čele státu musí stát „osobnost“. Vůdce turecké opozice, 74letý Kemal Kiliçdaroglu, tento požadavek na první pohled příliš nesplňuje – původní profesí účetní má spíše pověst pracovitého a nenápadného muže, který šetří silnými slovy, a jen díky jeho nekonfliktnosti se na něm dokázalo shodnout hned šest politických stran.

Hlavní rival autoritářského vůdce Recepa Tayyipa Erdogana však v kampani překonal svůj stín. Právě díky němu se dokázala sjednotit dosud rozdrobená opozice a za jeho kandidaturu se postavila jak prokurdská Lidově demokratická strana (HDP) – i když není členem opoziční Národní aliance –, tak i pravicová a nacionalistická Dobrá strana.

Kiliçdaroglu vedl celou dobu slušnou a pozitivní kampaň, v dubnu navíc zveřejnil video, v němž jistým způsobem prolomil tabu a přiznal, že patří k náboženské menšině alevitů: „Moji drazí mladí, kteří jdete poprvé volit. Jsem alevita. Jsem upřímný muslim, který byl vychován ve víře proroka Mohameda a Alího,“ řekl a vyzval mladé lidi, aby zemi „vyvedli ze škodlivých sektářských debat“.

Vládnoucí straně tím vyrazil jednu zbraň z ruky: prezident Erdogan v minulosti alevity kritizoval například proto, že jsou hojně zastoupeni mezi soudci.

Kiliçdaroglu dokázal ustát i otřes v rámci šestičlenné Národní aliance, kdy jeho kandidaturu odmítla šéfka Dobré strany Meral Akşenerová. Její revolta ale trvala pouhých pár hodin a po drtivé kritice ze strany veřejnosti a klesající podpoře strany přistoupila na kompromis. Jí prosazovaní starostové Istanbulu a Ankary, kteří jsou Kiliçdarogluovi straničtí kolegové, se v případě jeho vítězství stanou viceprezidenty.

Opoziční lídr se sice označuje za upřímného muslima, jeho strana je ale sekulární a navazuje na zakladatele republiky Mustafu Kemala Atatürka. Těžko hledat větší kontrast oproti islamistickému Erdoganovi, jenž zdůrazňuje víru na každém rohu a cílí na nábožensky konzervativní voliče. Výrazně se liší i jejich manželky - zatímco šátek nosící Emine Erdoganová se vdala už za studií, Selvi Kiliçdarogluová si vlasy nezakrývá a dříve pracovala jako novinářka. S manželem vychovali jednoho syna a dvě dcery.

Zatímco Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) je nejsilnější ve střední Anatolii i v dělnických čtvrtích velkých měst, Kiliçdarogluovi kemalisté mají hlavní voličskou základnu v pásu podél Egejského a Středozemního moře. Ovládají ale také radnice v Istanbulu a Ankaře.

Čtyřicátník Ahmet pracující pro mezinárodní neziskovou organizaci ve městě Gaziantep je přesvědčen, že Kiliçdaroglu je tou správnou osobou, která má Turecku vládnout. Při rozhovoru pro Seznam Zprávy zdůvodnil: „Jednoduše proto, že představuje naději na spravedlivou, prosperující a demokratickou společnost, kterou většina lidí zoufale potřebuje. Přináší pozitivní a inkluzivní poselství pro různé segmenty turecké společnosti, zatímco Erdogan mluví o negativních důsledcích a hrozbách v případě vítězství opozice, pronáší urážlivé a útočné projevy vůči opozici i jejím příznivcům a voličům.“

Kiliçdaroglu v kampani hojně využíval faktu, že má stejné jméno jako ikonický Atatürk. Zemi oblepil plakáty s nápisem Ben Kemal geliyorum (Přicházím já, Kemal).

Jeho kampaň – zdá se – funguje i na kurdském jihovýchodě země. Ve městech, kde volilo republikány v minulých volbách sotva pár procent lidí, dokázal letos zaplnit celá náměstí. Vzhledem k uvěznění šéfa HDP Selahattina Demirtaşe podpoří nejspíš kurdští voliči právě Kiliçdaroglua, což by mohl být rozhodující faktor nedělních voleb.

Nahrát by mu mohlo i čtvrteční odstoupení Muharrema Inceho - třetí muž průzkumů oslovoval především mladé lidi, byl přitom proti Erdoganovi. Jeho voliči by měli přejít spíše k opozici než ke konzervativní AKP.

V zahraniční politice se chce opoziční lídr od Erdogana výrazně odlišit – hlásá mír se sousedy a konec zahraničních vojenských výbojů. Tím myslí jak tureckou okupaci části severní Sýrie, tak i zapojení tureckých vojáků do občanské války v Libyi. Stejně jako Erdogan pak slibuje vrácení části syrských uprchlíků do vlasti.

K válce na Ukrajině se Kiliçdaroglu příliš nevyjadřuje a na rozdíl od Erdogana od něj ani nezaznělo jasné odsouzení ruské agrese.

Těsně před volbami se však proti „ruským přátelům“ jasně vymezil, když je obvinil z šíření deep fake videí a montáží sloužících k ovlivnění volební kampaně.

Analytici jinak nepochybují o tom, že zatímco Západ přeje výhru opozici, Rusko by rádo vidělo pokračování Erdoganovy vlády.

Kiliçdaroglu začínal svoji politickou kariéru v devadesátých letech jako úředník na ministerstvu financí, kde si dokonce vysloužil titul „úředníka roku“. Poslancem se pak stal poprvé v roce 2002. 

V parlamentu proslul jako nesmlouvavý kritik vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), po televizní debatě s ním dokonce dva její politici odstoupili. Když se ale o sedm let později pokoušel stát starostou Istanbulu, ve volbách neuspěl.

V roce 2010 se Kiliçdaroglu stal vůdcem opozičních republikánů. Ve funkci zažil několik zklamání po prohraných volbách či neúspěšné kampani proti ústavnímu referendu, Erdoganovu vládu naopak podpořil v roce 2016, kdy došlo k dodnes neobjasněnému puči, po němž následovaly rozsáhlé čistky.

Svítat na lepší časy mu začalo až v roce 2017, kdy Kiliçdaroglu uspořádal na protest proti uvěznění svého stranického kolegy Pochod spravedlnosti. Vydal se pěšky z Ankary do Istanbulu, což je trasa dlouhá zhruba 420 kilometrů. Někdy jeho volání po demokracii odměňovali lidé házením kamenů, u velké části populace ale pochod bodoval.

O rok později se Kiliçdaroglu stal hlavním architektem koalice zvané Národní aliance, jejíž kandidáti nejdřív uspěli v komunálních volbách v Istanbulu, Ankaře či Antalyi, nyní pak po rozšíření o další strany chtějí získat většinu i v tureckém parlamentu.

Sám Kiliçdaroglu usiluje o post hlavy státu, kterou paradoxně hodlá připravit o velkou část pravomocí. Hlavním programem jím vedené koalice je návrat k parlamentnímu politickému systému, tedy opuštění toho prezidentského, který zavedl Erdogan. Kiliçdaroglu už Turkům slíbil, že pokud ho zvolí, nebude podruhé kandidovat – i v tom se liší od dvacet let vládnoucího Erdogana, který touží po dalším mandátu.